Rogue One: Star Wars Story je pastvou pro oči, slibované odlišnosti a unikátnosti od ostatních filmů série se však divák nedočká

Na stříbrné plátno přichází dlouho očekávaný snímek studia Lucasfilm, představující první z plánované řady příběhů odehrávajících se mimo hlavní dějovou linii Hvězdných válek, avšak spadajících do stejného univerza, v případě Rogue One bezprostředně před počátek čtvrté epizody. I přes velká očekávání se mu však nedaří splnit sliby jeho tvůrců o unikátnosti a odlišnosti od ostatních filmů série.

Před dávnými časy, v předaleké galaxii, se podařilo natočit kvalitní vesmírnou operu a přinést tak revoluci pro celý žánr i filmový průmysl jako celek. Žel, ač se říká, že se historie točí v nekonečných cyklech, zdá se, že toto pomyslné kolo ještě nedosáhlo svého nového začátku.

Rogue One totiž nejen že nepřináší žádnou revoluci, není ani schopno dostát ujišťování svého režiséra Garetha Edwardse, že půjde o film skvělý. První polovina filmu ještě v divákovi probouzí naděje, že se bude moci nechat unést daleko temnějším zpodobněním světa Star Wars než doposud – impérium se zdá být blíže, jeho chapadla delší a zápas s ním osobnější. K závěru se však snímek bohužel potácí v záplavě nelogičností, umělých citů a nedostatečně rozpracovaných postav, což jej postupně pohřbívá pod nánosem pomyslného bahna a písku.

Herecké výkony jsou spíše na úrovni hollywoodského nepříliš vysokého standardu, v některých scénách (především v těch několika málo zahrnujících Dartha Vadera či velkomoffa Tarkina) lepší, v některých horší. Z hrdinů podává nejpoctivější výkon pravděpodobně Alan Tudyk v roli K-2SO, droida (robota) bez jakékoliv obličejové mimiky, což o ostatních hercích vypovídá své.

Příběh sám o sobě přitom v sobě nesporně skrývá velký potenciál… stačilo by, aby byl kladen menší důraz na počítačové efekty namísto pořádného rozvinutí hlavních hrdinů. V nyní již téměř čtyřicet let staré Nové naději se dobrodruzi sešli dohromady v důsledku přirozené nutnosti a potřebě tváří v tvář nezastavitelné mašinérii galaktického Impéria. V Rogue One je polovina z nich k sobě vnucena a druhá polovina se zjeví ve stylu deus ex machina, protože Jyn s Cassianem (ústřední hrdinové) by si očividně nedokázali se zástupy stormtrooperů poradit sami.

Když už mluvíme o vojácích Impéria, tak stojí za to zmínit, že přesně dodržují svoji tradici a kdykoliv to situace vyžaduje, netrefí zhola nic kromě sebe navzájem. Ohromná kráčedla AT-AT, která svého času drtila povstalce na ledové planetě Hoth a donutila je použít všechny triky, jaké mohli z rukávu vytáhnout, se hroutí jako špatně postavené domečky z karet. Kilometr dlouhé hvězdné destruktory, hlavní bitevní lodě Impéria, se projevují jako naprosto zbytečné a Impérium by pravděpodobně udělalo lépe, kdyby z materiálu využitého na jejich stavbu sestavilo více stíhaček TIE a jejich rozličných variant, které alespoň čas od času nějaký povstalecký X-Wing sestřelí.

Co však filmu upřít nemůžeme, je jeho nesmírná výpravnost a estetická vybroušenost. Loňská Síla se probouzí začala konečně divákovi přibližovat ohromnou škálu kosmických lodí i prostředí samotného a Rogue One na tento odkaz brilantně navazuje. Bitevní lodě ve zlomku sekundy vystupující z hyperprostoru, hvězdný destruktor, temně visící ve vzduchu nad pouštním městem na měsíci Jedha, válečné stroje AT-AT drtící vše pod svýma nohama, jejich menší bratranci AT-ST, děsivě vystupující z davu na tržišti jako symbol nucené imperiální nadvlády… Nejmonumentálnější ze všech mechanických výtvorů galaktického Impéria je samozřejmě Hvězda smrti, pomalu se vynořující nad obzor a obracející se směrem k hrdinům svou zbraní schopnou proměnit celé světy v popel.

Obecně s kamerou a osvětlením odvedli Gareth Edwards s Greigem Fraserem vynikající práci a silueta Dartha Vadera, dopadající na stěnu vedle čekajícího velitele Krennica, se divákovi pevně vryje do mysli. Technika osvícení pozadí namísto postav samotných, spojená s v rukou drženou kamerou, jíž Fraser proslavil, je geniální a velmi dobře dotváří temnou atmosféru.
Stojí tedy Rogue One za zhlédnutí? Pokud jste fanouškem série Star Wars a neočekáváte od filmu světoborný kinematografický průlom, pak určitě ano. Když už nic jiného, tak proto, že snímek je prodchnut narážkami na dřívější části série, jež si skutečný fajnšmekr může pořádně vychutnat. Mon Mothma, Bail Organa, C-3PO i R2D2 – postavy z původní trilogie – si všichni užijí své krátké okamžiky slávy.

Pokud jsou pro vás Hvězdné války naopak nové, film vám pravděpodobně moc nepřinese, neboť už od svého základu navazuje na (nebo spíše předchází, vzhledem k časové ose univerza) originální trojici filmů a bez znalostí událostí v nich popsaných je jako příběh neuzavřený a nedostačující a jen by vás mohl od zbytku Star Wars odradit, což by byla jistě škoda.