Na 56. ročníku Mezinárodního festivalu v Karlových Varech se v Hlavní soutěži představil tuzemský film Slovo. Jeho autorkou a režisérkou je Beata Parkanová. Je to její další účast na tomto festivalu – před pár lety soutěžil v sekci Na východ od západu snímek Chvilky. Oba snímky nesou velmi podobnou atmosféru, objevují se zde i stejní herci, ovšem v povahově rozdílných rolích. Scénář ke Slovu totiž vznikal již v době natáčení Chvilek, a tak měla autorka možnost svůj nový film přímo obsadit. O střih filmu se postaral legendární Alois Fišárek, o hudbu Jan P. Muchow. Zaujme hlavně závěrečná píseň v podání Vojtěcha Dyka a Lenky Dusilové.
Film Slovo sleduje život rodiny Vojířových, Věry (Gabriela Mikulková) a Václava (Martin Finger) a jejich dvou dětí. Ocitáme se před rokem 1968. Václav je uznávaný notář na malém městě, autorita a všemi oblíbený. Jeho žena Věra někdy až přepečlivě pečuje o svou rodinu. Tyto dva zdánlivě odlišné světy spojuje křehká láska a taky velmi vytříbený smysl pro čest a spravedlnost. Ve Václavově případě je to hlavně neustálé odmítání vstupu do strany. Do jejich klidného života, narušeného pouze občasnými návštěvami „náborářů do strany“ vstoupí srpnová okupace. Václav se zhroutí, z nečinného sezení v křesle se dostává až do psychiatrické léčebny. Role v rodině se tak najednou obrací, Věra musí převzít vládu nad celou domácností, čelit narážkám sousedů i své vlastní rodiny. Bude pro Václava důležitější jeho čest, nebo pohodlnější život? Vydrží jejich vztah tuto náročnou zkoušku?
Jakou hodnotu má slovo?
Jemný film nabízí mnoho otázek a ne na všechny přináší odpověď. To byl také záměr autorky. Divák má díky tomu větší možnost o ději a postavách přemýšlet a případně do něj promítnout i vlastní zkušenosti. Šedesátá léta nabízí pouze kulisy, ve kterých je příběh vystaven, hlavní téma by dobře fungovalo v jakékoliv době a rezonuje i dnes. Jakékoliv připomenutí této těžké doby je prospěšné a kdyby měl film jenom tento úkol, měl by bezpochyby smysl.
Slovo však přináší i další roviny. Stejně jako ve Chvilkách, i zde jde vidět, že Beata Parkanová je skvělou pozorovatelkou mezilidských vztahů a hlavně vztahů v rodině. Tyto jemné nuance následně vkládá do svých filmů. Když se rozhlédnete po kinosále, mnoho lidí má v nejrůznějších situacích na rtech lehké „přesně jako u nás doma.“ Rodinné vztahy se v průběhu filmu proměnují, stejně jako samotné postavy. Jak to bývá, i zde najdeme ty, se kterými nepohne žádná situace a za každou cenu se přizpůsobí při zachování největšího pohodlí pro sebe samé. Film ale tyto postavy nijak nesoudí, pouze nabízí paletu postav, kde si může každý najít své.
Zatímco vizuální stránka filmu je dotažená do detailu a sluší jí velké plátno, kamera je už hůře snesitelná. Mnoho záběrů působí nahodile, jako by kamera byla špatně postavena, někdy je až příliš statická. Na filmovém festivalu se to v zástupu alternativní kinematografie lehce ztratí, v běžné produkci bude působit spíše jako pěst na oko. Na rozdíl od Chvilek také očekává poučenějšího diváka, bez vlastní nebo teoretické znalosti doby budou některé situace hůře pochopitelné.
Za zmínku bezpochyby stojí herecké výkony. V hlavní roli exceluje zatím neokoukaná Gabriela Mikulková, skvěle jí sekunduje Martin Finger. Toho zde navíc vidíme v poněkud jiné poloze, než bývá zvykem. Nutno říct, že je to změna velmi zdařilá. Ve filmu není podstatné, která postava je ta hlavní, svým herectvím nesoutěží o pozornost, naopak si dávají prostor.
FILM: SLOVO
Scénář a režie: Beata Parkanová
Kamera: Tomáš Juríček
Masky: Andrea Štrbová
Kostýmy a architekt: Jan Vlček
Výprava: Roman Chochola
Zvuk: Viktor Krivosudský a Lukáš Moudrý
Střih: Alois Fišárek
Hudba: Jan P. Muchow
Producenti: Vojtěch Frič, Ondřej Kulhánek, Maroš Hečko a Peter Veverka
Premiéra v kinech: 15. září 2022
www.bontonfilm.cz
