Nemáte rádi spoilery? Pokud ne, film režisérky Ro Russo-Young Slunce je také hvězda vás určitě nenadchne, samotný začátek celého snímku je totiž jeden velký spoiler. Když ale toužíte po letním romantickém (a taky trochu patetickém) filmu, chcete si trošku pobrečet, ne moc přemýšlet, přitom v duchu porovnávat nejslavnější Shakespearovu tragédii s moderní filmovou tvorbou, tahle přeslazená „romanťárna“ vás bude bavit. Ale už na začátku prostě víte, jak to skončí.

On a ona. On romantik, ona důvěřuje jen vědě. Málem ji porazí auto, ale on ji zachrání. Ona si myslí, že láska neexistuje. On ji chce přesvědčit o opaku. Nepotřebuje ani den a povede se mu to. Ale ona musí odjet z USA a oni dva se už nikdy nemají vidět. Ale přeci osud. Osud. Osud. Osud. Osud. Osud. Tolikrát to slovo zaznělo. Ne, nepočítala jsem to, ale po takových 93 minutách v kině už slovo „osud“ vážně slyšet nechcete.

Metro zastavilo. Z reproduktoru se ozval hlas: „Vím, že teď asi panikaříte. Ale to, že někdy přijedete pozdě, může mít svůj důvod. Mojí známé takhle metro ujelo 11. září. Kdyby ho stihla, dostala by se včas do práce a… Zkrátka, nikdy nevíte, proč jedete pozdě. Otevřete svá srdce osudu.“

„Vesmír chce, abychom byli spolu!“ vykřikuje Daniel na snědou Natašu. Zpívá jí na korejském karaoke, ona přitom sní o domečku s bílým plůtkem, svatebních šatech a dětech. Pak přichází krutá realita. Hvězdy jim nejsou nekloněny. Kolik úplně stejných příběhů už jste kdy slyšeli? Film nepřináší nic nového, jen znovu opakuje děj, který popsal už Shakespeare a mnozí jiní.

Ta jiskra mezi Yarou Shahidi a Charlesem Meltonem byla uvěřitelná, ale možná až přespříliš. Jako by Charles (coby Daniel) aspiroval na idola dívčích srdcí, ale nebyl nic víc než jen skořápka ideálního nevyléčitelného básníka. A Yara (coby Nataša), zpočátku sice skeptická, propadla Danielovu kouzlu lusknutím prstu. Autoři postavili příběh na této dvojici, a i když postavy zploštili nejvyšší možnou mírou a nedali jim do vínku téměř nic než červenou knihovnu, Yara i Charles se se svými romantickými charaktery vcelku přesvědčivě poprali.

Nedílnou součástí filmu se stala hudba. Někdy diváka nenechala jen nehybně zabořeného v sedačce, někdy se ho snažila dojemnými tóny rozplakat, což se nepovedlo. Ve snímku ale jistě má své oprávněné místo, a to nejenom ve chvíli, kdy autoři chtěli upozornit, že bychom neměli přecházet se sluchátky v uších.

Je škoda, že tvůrci dali více prostoru líbání a cukrování před podnětnějšími motivy. Proč film více nereflektoval laxnost úřadů, když Nataša musela opustit USA? Proč nevysvětlil celou situaci podrobněji? Proč se zajímavé myšlenky, které by zasloužily rozvést, zkrátka utopily v moři romantiky a patosu?

Film Slunce je také hvězda bych doporučila ve chvíli, kdy po celodenní náročné práci chcete hodinu a půl sledovat míhající se objekty na plátně a úplně vypnout. Vizuálně je totiž snímek moc pěkně zpracovaný, kamera, kterou měl na svědomí Autumn Durald, odvedla dobrou práci. A tak některé momenty zůstanou v paměti, i když plátno potemní. A když už nic jiného, film alespoň divákovi znovu připomene, že naděje se ze světa nevytratila, přestože to ukazuje možná až příliš agresivně.

 

FILM: SLUNCE JE TAKÉ HVĚZDA

Režie: Ry Russo-Young
Scénář: Tracy Oliver
Předloha: Nicola Yoon (román)
Kamera: Autumn Durald
Hudba: Herdís Stefánsdóttir
Účinkují: Yara Shahidi, Charles Melton, Faith Logan
www.forumfilm.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
4
Hercké výkony
7
Vizuální zpracování
10
Hudba
9