Spider-Man: Daleko od domova (2019) zahajuje novou éru Marvelu

Nový Spider-Man je archetypální marvelovkou, která sice diváka moc nepřekvapí, ale nejspíše jej ani nezklame. Nabízí dobrou kombinaci akce a humoru a posouvá svět superhrdinů zase kousek dopředu, i když příliš pomalu. Ačkoliv film baví, nelze se vyhnout srovnáním s Infinity War a Endgame, ve kterých z logiky věci nemůže obstát.

Pokud jste jedním z těch, kteří se báli, že po Endgame se MCU promění v pískoviště Captain Marvel a nebude stát za nic, mám pro vás dobrou zprávu: Spider-Man takový není. Pokud jste ovšem diváky těšícími se na zásadní přerod MCU a změnu ve vypravěčském stylu, zklamu vás: ani takové Daleko od domova není.

Film Avengers: Infinity War. To nejlepší až nakonec

Ve své podstatě jde o nejtypičtější možný film od Marvelu, sázející na osvědčenou kombinaci rychlé akce a lehkého, nenáročného humoru, kterou si zamilovali fanoušci po celém světě.

V tomto ohledu je lepší než spousta jeho předchůdců – dobře plyne, má zajímavé zvraty a množství a tón komediálních vložek jsou na takové úrovni, aby poskytly úlevu od děje, ale nebořily jej (což byl třeba v případě Endgame obrovský problém). Hlavní záporák je sympatický a nepůsobí jen jako dvourozměrný panák namontovaný do filmu, aby měl hlavní hrdina proti čemu bojovat.

Jeho motivace jsou dobře vykreslené a nikoliv černobílé. I v tom Daleko od domova boduje, ačkoliv po velkoleposti Thanose z především Infinity War je laťka nastavená velmi vysoko a nový Spider-Man ji překonat samozřejmě nedokáže.

Pro českého diváka má navíc film přidanou hodnotu, protože scény v Praze (kde se odehrává asi čtvrtina děje) musí nutně připadat daleko komičtější každému, kdo se v jejich kulisách prochází každý den. Lokalizace je navíc provedena velmi solidně, včetně detailů, jako jsou náhodné nápisy a podobně, takže nepůsobí ani trochu rušivě. O něčem takovém si spousta jiných děl může nechat jen zdát (mračím se na tebe, Deus Ex: Mankind Divided).

Film má ovšem i své slabší stránky. Kromě výjimečně nepovedené úvodní scény, u které se snad každý zdravý člověk musí plácnout dlaní do čela, jde hlavně o vyplýtvaný potenciál rozvést dál svět Marvelu po naprosto zásadních událostech Endgame.

Avengers: Endgame je průměrným zakončením výjimečné série

Ve Spider-Manovi se sice tak trochu řeší, že návrat poloviny světového obyvatelstva po pěti letech od jejich ‚smrti‘ je globální společenský problém, ale ne dostatečně.

Skoro to působí, jako by se tvůrci snímku báli být příliš radikální a podnikat příliš velké změny. Podobně jako u jiných seriálů (a Marvel Cinematic Universe je v podstatě obří volně navazující seriál), status quo je mocný a narušit jej lze jen velmi obtížně – zdá se, že většinu přídělu onoho narušování už spotřebovaly Infinity War a Endgame, takže příští filmy budou zase opatrné, pečlivě následující dříve prošlapanou trasu.

Je to škoda, protože pozměněný svět Marvelu nabízí obrovský potenciál pro vyprávění silných příběhů. Pro něco takového je ovšem potřeba scenáristická ochota, která očividně v případě Spider-Mana chyběla. Na druhou stranu stojí Daleko od domova v nezáviděníhodné pozici prvního filmu po Endgame, ke kterému MCU směřovalo dlouhých deset let – a přiznejme si, takový nedostatek prostě nejde překonat.

Do dějin se tak zapíše jako film, jenž je sice zábavný, ale navždy bude stát ve stínu velkoleposti předcházejícího finále jedné éry.
Film má dvě scény po titulcích, druhá z nich je velmi, velmi důležitá.