Nové české drama od Petra a Nataši Slavíkových se soustřeďuje na autentické zážitky rodiny se svým dementním příbuzným. Nezapomíná se dotknout dalších aspektů života současné generace.
Karel (Karel Roden) je exekutor, což je povolání, které samo o sobě vzbuzuje dost emocí. Ve filmu TANCUJ, MATYLDO tvoří významnou linku jako součást charakteristiky Karlovy postavy. Ten se totiž od zbytku bohémské rodiny docela liší. Má tendence striktně sedět na pravidlech, což mu přináší v životě úspěch a hojnost. Je přesvědčen, že lidé, se kterými pracuje, si za své dluhy mohou sami a dluhy se za něj prostě musí splácet. Je to také důvod, proč svou matku v nejhorším období života nenechává na holičkách.
Matylda bývala profesionální zpěvačkou. Její syn Karel měl být, dle jejích slov, “klavírní virtuos nebo aspoň doktor”. Hmotné statky pro ni příliš neznamenají, ale ona i Karlův syn a Matyldin vnuk Pavel Karlových zdrojů využívají v hojné míře.
Matyldiny příznaky Alzheimerovy choroby se začínají projevovat velmi rychle a velmi rychle vyvrcholí. Už tak náročné soužití Karla a Matyldy se promění téměř v horor. Mezi známkami Matyldiny výstřednosti a roztržitosti se příznaky nemoci zpočátku velmi těžce odlišují, což je cesta, jak diváka napínat. Nataša Slavíková popisuje jednotlivé eskapády z vlastní zkušenosti s péčí o osobu s Alzheimerovou chorobou. Sami tvůrci tvrdí, že záměrně nevyužili služeb konzultantů, aby udrželi film v umělecké rovině; jejich cílem nebylo edukovat veřejnost, ale zprostředkovat emotivní a dojemný příběh o potřebě soudržnosti.
Poměrně podivně je vykreslena linka Karlova syna Pavla. Jde o mladého chlapce v adolescentním věku, který končí střední školu, v péči, jež je mu kvůli absenci zaměstnání a dalšího životního plánu dočasně svěřena, selhává kvůli své nespolehlivosti. Získáváme vhled do jeho osobního života, jenž však prozrazuje, že autoři do života mladých lidí příliš nevidí. Lze pochopit, že pro příběh jako takový je jeho linka spíše doplňková pro pochopení Pavlova podílu na příběhu, ale nemá ucelený dramatický oblouk a zůstává u mafiánsky působícího klubového prostředí s postavami plnící jakési karikaturní role. Průšvihy, které Pavel během filmu spáchá, nejsou vyřešené a zvláštně vyšumí do pozadí bez důsledků.
Oproti jiným filmům s podobnou tematikou se tento film vyhýbá klasickému příběhovému vzorci řešícímu dilema, zda umístit nemocnou osobu do specializovaného zařízení, nebo se o ni postarat navzdory těžkostem na vlastní triko. Také se vyhýbá odsuzování lidí za jejich volbu, ať je jakákoliv. Naráží také na problematiku byrokracie v sektoru státní správy a nedostatku financí i zaměstnanců v určitých odvětvích. Tyto činí Karlovu situaci ještě méně únosnou. Dějová paralela se psem metaforicky připomíná pocity lidí, kteří své rodiče svěřili do institucionální péče. Zároveň se kříží s Karlovou připomínkou, že “dluhy se musí splácet” a ačkoli má pocit, že jej matka zanedbala, sám cítí potřebu se o matku postarat co nejlépe umí. Bohužel se nesetkává s pochopením partnerky, která chvílemi může působit hloupě, avšak má pro své výhrady pádné argumenty.
Spád Matyldiny nemoci je nad očekávání rychlý a vede k rychlému ukončení příběhu. Neočekávejte ale zásadní změny v životě postav. Přestože autoři vyslovili, že důvodem k natočení filmu bylo primárně zobrazení vztahové i funkční soudržnosti v rodině během výskytu takového onemocnění u jednoho z nich, ale nutno dodat, že ve filmu tyto jevy nevnímáme.
FILM: TANCUJ MATYLDO (2023)
Režie: Petr Slavík
Scénář: Nataša Slavíková, Petr Slavík
Kamera: Martin Štrba
Hudba: Michal Pavlíček
Hrají: Karel Roden, Regina Rázlová, Antonio Šoposki, Zuzana Kanócz, Simona Postlerová, Eva Leinweberová, Miroslav Babuský, Natálie Hejlová
Produkce: Nataša Slavíková
Střih: Vladimír Bezděk ml.
Zvuk: Miroslav Hřebejk
www.bontonfilm.cz
