„Být koncertujícím umělcem už dnes není perspektivní a tak jsem si udělal rekvalifikaci na keramiku, ke zlosti svého manažera…“ Touto větou uvádí Nick Cave v novém fimu This much I know to be true diváka do svého světa. Zároveň máme možnost vidět sérii jeho prací, na kterých momentálně se svým mistrem přes keramiku pracuje. Jde o alegorický příběh ďábla, který sdílí řadu podobných motivů, jaké známe z příběhu o svatých mužích a Synu Božím. Zároveň lze v tomto keramickému příběhu vidět také Cavův život. Poslední soška s názvem Odpuštění ďáblu svým způsobem charakterizuje uměleckou tvorbu zpěvákových posledních tří alb. Protíná se v nich několikanásobné odpuštění a přijetí… odpuštění sám sobě, odpuštění blízkým…
To, jak Nick dokáže těžit ze svého osobního života a zejména z věcí negativních, je pro mne důkazem velkého umělcova ducha. Nenechat se položit tragédiemi života, zhodnotit a předat svoji bolest a zkušenost v umělecké tvorbě takovým způsobem, aby oslovovala a promlouvala k lidem (nebo se dokonce stala záchranou v podobné životní situaci), vyžaduje obrovskou vnitřní sílu. A Nick patří k těm, kteří ji našli. Ostatně jakou jinou obranu má člověk proti tragédiím v jeho životě než právě umění?
I když film začíná autobiografickým pohledem na Cavův současný život, jeho hlavní kostru tvoří hudba. Všechna je z posledních dvou zpěvákových alb Carnage a Ghosteen, na kterých nejvíce spolupracoval s Warren Ellisem, členem Cavovy kapely The Bad Seeds a také hudebníkem s vlastní samostatnou tvorbou. Tahle dvojice má za sebou celou řadu společných projektů, často jde o soundtracky k filmům. S jejich častější užší spoluprácí se do Cavovy tvorby dostává příklon k elektronické hudbě. Pro všechny znalce Cavových rockových začátků to může být velkým překvapením, avšak zpěvákova tvorba je i v dřívějšku bohatá na experimentování. I když elektronická úprava zvuku začala přicházet až s albem Skeleton Tree. A pokud má něčí hudební dráha vydržet na stejné špičce po celou kariéru, je nutné se hudebně vyvíjet a mít posluchače stále čím oslovovat. Což Nick svým fanouškům opakovaně dokazuje.
Kromě skvělého zvuku má divák možnost si užít také neskutečný vizuální zážitek. Zprostředkovává ho jak neskutečný prostor Alexandrovského paláce, ve kterém se většina filmu odehrává, tak mistrná práce s kamerou a speciálními efekty. Brzy jste naprosto pohlceni světem, který je pro vás na plátně utkán. Snovost podporují i texty, které často pracují s pohádkovými motivy. Snadno se vám zatočí hlava a zrychlí dech také proto, že téměř většina scén je točená na kruhové kolejnici. A když už divák začíná mít pocit, že ztrácí pevnou půdu pod nohama, vystřídají hudbu krátké prostřihy, kde Warren s Nickem mluví o své spolupráci a o tom, jak vlastně finální verze alb vznikají.
FILM: THIS MUCH I KNOW TO BE TRUE
Režie: Andrew Dominik
Kamera: Robbe Ryan
Hudba: Nick Cave, Warren Ellis
www.aerofilms.cz
