Dokument Tmání (2022). Rozdejte si to v DOXu i se svými démony

16. 11. 2022

326

Deprese je jako temný démon svírající vaši duši. Režisér Ondřej Moravec si to s ním rozdává už třináct let. V dokumentu Tmání pozívá diváky do nitra své hlavy i duše. Aby tak pomohl i dalším se postavit svým vnitřním běsům. Po pár minutách s VR brýlemi na očích rychle pochopíte, že jich může být mnohem víc než deprese. Tmání je snímek, který si prožijete naplno. A možná ho budete déle „rozcházet“ než sledovat.

Deprese není fenomén, který by byl v našich zeměpisných šířkách nějak výjimečný. Právě naopak, lidí s depresemi valem přibývá a v posledních letech se stále častěji dotýká i dětí. Jenže česká společnost o duševních poruchách mluví jen velmi nerada. Mnoho lidí by se snadněji přiznalo k nějaké té sexuálně přenosné nemoci, než aby veřejně řeklo, že potřebovalo pomoc psychologa či psychiatra. Jedna lékařka to kdysi s nadsázkou komentovala tak, že už čeká až uslyší: „Uff, ještě, že je to jen rakovina mozku, už jsem se bála, že budu muset k psychiatrovi.“ Možná trochu drsné, ale podle zkušeností výstižné.

Vstupte do mojí hlavy

Mladý režisér Ondřej Moravec se tomuto tabu rozhodl postavit velmi radikálně a hodně odvážně. Sám přiznal, že když ho před lety napadlo natočit film o tom, s čím se už více než desetiletí utkává, neuměl si představit, co z toho vznikne. Tmání je skutečně zvláštní počin, který asi neosloví úplně každého. Podle tvrzení producentů je Tmání první animovaný film pro prostředí virtuální reality, který byl podpořen Státním fondem kinematografie. A není to úplná náhoda.

I když, upřímně řečeno, film je vlastně tak trochu nepřesné označení. Především stopáž je méně než třicet minut. Může se to zdát málo, ale pokud na film dostanete odvahu, nejspíše zjistíte, že o moc více byste asi nevydrželi. Ne, že by byl špatný, to ani náhodou. Má totiž obdivuhodnou schopnost otevřít dveře nejen tomu démonu, se kterým bojuje Ondřej Moravec, ale i těm vašim. K tomu hodně přispívá další zvláštnost tohoto filmu. Na Tmání se nemůžete pohodlně usadit v sedačkách kinosálu s popcornem a colou v ruce. Tmání si musíte prožít.

Film je totiž vytvořen v prostředí virtuální reality, takže běží ve vašich brýlích a vy temným prostředím deprese a démonů procházíte. Aby toho nebylo málo, pokud se má posouvat kupředu, musíte se trochu zapojit. Takže na dobrých třicet minut přijdete o svoje oči, protože vidíte kolem sebe jen virtuální svět. Nemůžete se tak podívat na hodinky, ani mobil, a pokud se rozhlédnete kolem sebe, uvidíte úplně jiný svět, na který jste zvyklí. Omezené jsou i vaše pohyby, protože ruce najednou fungují ve virtuálním světě před vámi. Naštěstí – nebo bohužel – nešli tvůrci až do extrému a neomezili také váš sluch pomocí sluchátek. Takže můžete, aspoň ušima, vnímat nejen film, ale i to co se děje kolem vás. Možná je to tak trochu jako bezpečnostní kotva, aby vás náhodou nepohltili ještě vaši vlastní démoni. Protože ti se v téhle konstelaci cítí překvapivě silní.

(Ne)depresivní film

Hlavním hrdinou, či přesněji průvodcem po nitru své hlavy, je malý chlapec Ondřej. Ten na pozadí krátkých epizod ze svého dětství i dospívání sdílí především své pocity. Svá první setkání s depresí, o nichž tehdy ještě nevěděl, že depresemi jsou. Vše velmi sugestivně podtrhuje zdařilé animované prostředí, které je dílem týmu 3D animátorů kolem Báry Anny Stejskalové. Síla světa kolem vás je posílena prožitkem virtuální reality, nedíváte se na obrázky, vy jste s Ondřejem v oné temné vesnici pomalu vystupující z mlhy pod vámi nebo procházíte temným lesem. Když se podíváte dolů, vidíte hloubku pod sebou, pohledem nahoru zase špičky věží.

Zajímavé je, že výtvarníci se nesnažili vytvořit prostředí, ze kterého na vás „deprese“ na první pohled dýchne. Spíše naopak, to nejsilnější zvládnou vaše emoce bez pomoci jiných. I proto budete nejspíše po oné půlhodině potřebovat další čas na to, aby se váš mozek znovu zklidnil a „nahodil do normálu“. V součtu má tak možná Tmání téměř obvyklou stopáž. I když další hodina už běží jen ve vaší mysli. Vlastně to není depresivní film, ostatně minimálně jede záběr nemůže nepřipomenout jeden z nejsilnější momentů Kingova hororu To. Nakonec ale vy i Ondřej najdete cestu z Tmání ven, do vesnice, která vypadá o poznání veseleji. Jenže vy i Ondřej víte, že ten démon je tu pořád.

Na Tmání můžete zajít do pražského Centra současného umění DOX vždy od středy do neděle mezi 12:30 a 17:00, projekce startuje vždy v celou a v půl. Připravena jsou místa pro čtyři návštěvníky současně, protože na tuhle cestu se vydává každý sám. A každého čeká trochu jiná.