Že komedie dávno přestaly mít hlubší smysl? To však neplatí o snímku Trojúhelník smutku. Film při sledování divákovi zajistí bolest bránice od smíchu, ale zároveň silně nabourá navyklou představu rovnosti lidí. Nevěříte? Běžte jej zhlédnout do kina a přesvědčte se sami.
Příběh
Film je složen ze tří kapitol, které na sebe časově navazují. V první kapitole potkáváme Carla, který dělá casting na mužského modela. Už v prvních minutách filmu zjišťujeme hlavní téma. Je jím rovnost lidí. Moderátor castingu mladé uchazeče oslovuje, ukažte mi pohled pro drahou značku, jste hrdí, nepřístupní, víc než všichni ostatní a ukažte mi pohled pro levnou značku, běžte všichni co nejblíže k sobě, všichni jsou si rovnocenní, šťastní, bojujete za lepší klima. Jeho partnerka Yaya je influencerka, která vydělává více peněz než Carl. Právě peníze jsem hlavním tématem číslo dvě, kolem nich se točí celá otázka rovnocennosti.
Peníze a jejich nedostatek, nebo přebytek určuje charakter všech postav, které ve filmu máme možnost vidět. Když Carl s Yayou večeří v luxusní restauraci, strhne se mezi nimi hádka kvůli placení účtu. Yaya se charakterově prosazuje jako klasický ženský stereotyp. Sladkými řečmi partnera přiměje udělat, co ona chce. Carl s touto manipulací nesouhlasí a otevřeně se proti ní staví, jenže to dělá dost nešikovně. Snaží se Yayu ublíženou, agresivní argumentací přesvědčit, že mu jde o partnerskou rovnost, že netouží zaujímat gendrové stereotypy, kdy se od muže očekává, že za ženu vše platí. Carlova ublíženost a neustálá potřeba se obhajovat zůstává přítomna po celou dobu filmu a tak se pro mne stává nejméně oblíbenou postavou. Yaya se oproti němu ukáže jako sice na jednu stranu žena, která otevřeně využívá svých výhod, na rozdíl od Carla ale nemá potřebu dramatických scén. A tak jí snadno odpustíte tvrzení, že je s Carlem jenom z toho důvodu, že vedle sebe chce mít někoho, kdo by ji dostatečně reprezentoval.
V druhé kapitole se s naším mladým párem potkáváme na luxusní jachtě. Tady film začíná nabírat skutečné obrátky. Pasažéři lodi jsou skupinou zazobaných pochybných charakterů, s přesvědčením, že s jejich penězi mají na vše právo. Posádkou lodi je spousta mladých lidí, jejichž jedinou motivací jsou peníze a vévodí jí úzkostlivá velící madam Paola s věčně opilým kapitánem lodi. Mezi vypečenými cestujícími potkáváme starý manželský pár, který se tváří jako ideál všech ctností až na to, že jejich bohatství pochází z prodeje zbraní. Kromě nich se na lodi potkáváme se starým mládencem, který věří, že peníze jsou klíčem ke všemu, bohatým ruským kapitalistou, který o sobě prohlašuje, že prodává hovna a jeho manželkou, která personál nutí, aby se šel okamžitě bavit a plavat i přesto, že jsou v plném proudu přípravy kapitánské večeře nebo s ženou po mrtvici, která je schopna pouze opakování slov In den wolken, Uli. Prostě hotová přehlídka bizáru. Ten pravý zvrat celé plavby přichází s momentem kapitánské večeře. Co začíná, jako obyčejná snobská záležitost se mění v noční můru veškerého lodního osazenstva. Moře do lodi naráží obrovskými vlnami a na pasažéry přichází mořská nemoc. Od toho momentu se film poněkud točí okolo lidských výměšků. Divák čelí náporu zvratek a výkalů, které z pasažérů vychází ve velkém, pro některé s citlivým žaludkem nemusí být scény úplně příjemné.
Avšak film si i přesto uchovává svoji kritickou komičnost, nedá se rozhodně říct, že by si režisér liboval v přehlídce nechutnosti. Tragickokomická situace na lodi vrcholí opilými promluvami kapitána a ruského kapitalisty do lodního mikrofonu. Pasažéři lodi začínají být ještě vyděšenější, když se z mikrofonu ozve, že se loď potápí. Za pár sekund sice tentýž hlas prohlásí, že loď se ve skutečnosti nepotápí, to už ale na palubě přistává ruční granát vhozený piráty. Zda přichází skvělá scéna, ve které vidíme starý pár, jak odjištěný granát zkoumá a zjišťuje, že pochází od nich. V ten moment nastává výbuch a loď se skutečně potápí. Několik lidí z lodi katastrofy přežije a společně se ocitají na neznámém ostrově. Mezi přeživšími je Carl s Yayou, madam Paola, bohatý Rus, starý mládenec, žena po mrtvici, lodní strojař a toaletářka Abigail. Začíná třetí kapitola, ve které sledujeme, jak si přeživší poradí s životem na ostrově. Režisér v této kapitole velmi trefně vystihl, co se děje v situaci, kdy jsou lidé vrženi do nouze. Zatímco na přepychové jachtě byla Abigail neznámou, neviditelnou ženou na spodku hierarchické pyramidy, tady na ostrově je kapitánem. Na rozdíl od ostatních si umí poradit a tak jsou na ní všichni závislí. Je to ona, která obstarává oheň a potravu a za to požaduje, aby ostatní uznávali její velitelský post. Ti všichni, co ve velkém světě něco znamenali a měli moc, jsou teď bezmocní. Dokonale to ilustruje moment, kdy se muži pokouší dosáhnout výhody spaní v uzavřeném záchranném člunu tak, že Abigail nabízejí svoje přepychové drahé hodinky.
Jenže veškeré cenné předměty jsou v tuto chvíli bez hodnoty, tady se stávají nejdůležitějšími komoditami jídlo a voda. Abigail si svoje postavení vysloveně užívá a o to více, když se jí podaří s Carlem navázat vztah, ve kterém ji on poskytuje sexuální uspokojení za příděl jídla navíc. Tento poloskrývaný vztah se brzy stává zdrojem pobavení pro ostatní vyjma Yayi. Náhle Yayu vidíme jako tu, která žárlí a dělá scény. Podivný vztahový propletenec vrcholí, když Yaya oznamuje Abigail a Carlovi svůj záměr přejít kopec na ostrově na druhou stranu. Abigail doufá, že přidáním se k Yaye, se najde čas na vyřešení společného problému. Výsledek je ale zcela jiný. Ironií osudu Yaya zjišťuje, že se celou dobu nachází na ostrově s luxusním letoviskem. Už chce uniknout z nedostatku stávajícího života výtahem před sebou, ale Abigail ji přemlouvá, ať si ještě chvíli užijí tento moment. Pro ni na rozdíl od všech zbývajících přeživších je toto zjištění špatnou zprávou. Ví, že tam na druhém konci výtahu ji čeká opět její starý život, kde se dřela z kůže a nic neznamenala. Rozhodne se proto zakročit silou a Yayu zabít, aby nikomu o to zjištění nemohla předat a tento ostrovní život tak neskončil. Yaya ji však otočená zády a nic netušící o Abigailině záměru nabízí možnost spolupráce. To Abigail nečekala, ale jestli tato nabídka změnila její rozhodnutí, už nezjistíme. Film končí scénou, ve které vidíme o překot běžícího Carla. Můžeme se jen dohadovat, jaký je skutečný důvod Carlova spěchu.
Herecké výkony
Velmi oceňuji režisérův výběr herců. Jednotlivé postavy velmi přesně odpovídaly svým charakterům. I když snímek neobsahoval prostor pro hlubší psychologii postav, přesto byly herecké výkony ztvárňující ty nejvýraznější charakterové rysy té které postavy, naprosto brilantní. Nejlepší role a prostor pro prezentaci svého hereckého umu dostal kapitán lodi, bohatý Rus a Abigail. Kapitán byl dokonalou ukázkou vyhořelého alkoholika, který byl v duši idealista, ale v prostředí mezi bohatou smetánkou zjistil, jaký je svět ve skutečnosti zkažený. Jeho opilé filozofování je jeden z nejlepších momentů filmu. Za mě úplně nejlepší momentem filmu byla scéna, kdy se objeví domorodý prodavač luxusního zboží, který se potkává s ženou po mrtvici. Je to dojemná scéna, ve které se žena marně snaží domorodci vysvětlit svoji situaci slovy In den wolken, Uli a ten se jí zase na oplátku snaží prodat drahé rolexky, klobouky a další tretky. Společné porozumění nedojdou a domorodý muž pohoršeně odchází, když si ženina zoufalé gesta vyloží jako nabídku sexu. Velmi zajímavá je postava Abigail, kterou první polovinu filmu vůbec nevnímáme a nečekáme, že se stane ústřední postavou zbývající částí filmu. Je to jediná postava, u které vidíme nějaký charakterový posun. Ocenit taky musím herecký výkon Carla, i když si mě postava vůbec nezískala, musím uznat, že zahraná byla dokonale.
Vizuální zpracování
Celý snímek si také zaslouží pochválit za skvělé vizuální zpracování. Scény jsou propracované do nejmenších detailů a každý záběr kamery je důležitý. Kamera perfektně podtrhuje atmosféru dané chvíle filmu, ať už zrovna divák sledoval blijící bohatou Rusku nebo starého mládence s kamenem v rukou, který se s přemáháním nutí dobýt zraněného osla. Vizuální zpracování odráží dokonale groteskní náladu celého filmu. Jako například v momentech kapitánské večeře, kdy jsou detailně zabíraná jednotlivá jídla předkládaná hostům a jejich způsob stolování. Vše slouží kritice a zesměšnění a neujde jí žádná z důležitých postav. Ať už je stavu a charakteru jakéhokoliv. Film si díky jeho osobitému vizuálnímu stylu snadno zapamatujete. Je to přehlídka luxusu spolu s nechutností a nízkostí, které diváci dostávají v přesně vyvážené míře, aby na první pohled patrné, o co jde režisérovi především.
Hudba
I hudbu ve filmu musím opět pochválit. Skvělá koláž vážné a moderní hudby. Vždy podle potřeby dané scény. Zase vystihnu scénu kapitánské večeře, kdy je hudba třešničkou na dortu celé groteskní situace. Trojúhelník smutku nezklamal ani po této stránce a troufám si tvrdit, že spousta scén se brzy stane naprosto kultovních spolu s použitou hudbou.
Díky vizuální stránce filmu a použité hudbě má celý film taky charakter vzpomínky na šílené léto plné nejrůznějších šílených eskapád, slunce a vody. Všem, kteří touží po takovémto zážitku nebo si chtějí odechnout od náročnějších filmů, ale nehledají bezduchou zábavu, film jenom doporučuji. Garantuji, že zklamaní neodejde, to spíše s namoženou bránicí od smíchu.
FILM: TROJÚHELNÍK SMUTKU
Premiéra: 6. října 2022
Délka: 147 minut
Režie: Ruben Östlund
Hrají: Charlbi Dean, Harris Dickinson
aerofilms.cz
