Únikové hry jsou i u nás stále velmi populární. Je to zajímavý zážitek, u kterého zakusíte ojedinělý druh adrenalinu a mimo jiné jste nuceni promazat své prorezlé mozkové závity a poprat se s časovou tísní. Zájmu o únikovky si všímá i Hollywood a poprvé nám servíruje horor na toto téma. Na své si přijdou především milovníci Kostky nebo série Saw, protože film nabízí ryzí mišmaš obojího.

Přišli, viděli, umřeli aneb Klasické scenáristické klišé, které vydělává

Aniž bych rozjížděl spoilerové žně, u podobných filmů je jasné, že většina postav se konce filmu nedožije a přesně po tomto druhu filmů je stále vysoká poptávka, což dokládají i aktuální čísla Únikové hry, která, při rozpočtu pouhých 9 milionů dolarů, v kinech vydělala téměř devítinásobek.

Samotný film je pak klasický escape horor ve stylu Saw, kdy parta lidí, které zdánlivě nic nespojuje, dostane vstupenku do únikové hry, o které kolují zvěsti, že je nejlepší na světě. V popředí máme tři hlavní postavy: arogantního Jasona s vůdcovskými schopnostmi, inteligentku Zoey a Bena, životního zkrachovalce. Již v úvodu filmu jsou to právě tyto tři postavy, jejichž běžný život je nám blíže představen, což je okamžitě pasuje na nejpodstatnější hrdiny celého filmu.

Po rozluštění hlavolamu v podobě kostky se setkávají v čekací místnosti velké budovy i s ostatními, u kterých je vám hned jasné, že se jedná o postavy určené na porážku, protože příběhové pozadí jejich charakterů je opravdu skromné. Hra rázem začíná, aniž by je někdo varoval a není to hra, kterou by kdokoli z nich chtěl hrát. Cizí lidé tak musejí spojit své síly, postavit se rychle plynoucímu času a hledat indicie a klíče, které je dostanou pryč.

Co se herců týče, za zmínku stojí Deborah Ann Woll, která zazářila již v seriálovém Daredevilovi a svůj herecký um dokazuje i zde. Bohužel postav je až moc a ve finále žádný z herců nemá příliš prostoru, aby se nějak zvlášť prosadil a zapsal se do divákovy paměti nebo do filmové historie celkově.

Film ztrácí šťávu krátce po startu a vše se opakuje několikrát v novém prostředí

Rozjezd filmu je svižný, seznámení se zbývajícími postavami bleskové, a kromě pár vtípků v čekací místnosti se nestane nic, co by vám pomohlo udělat si o postavách ucelený obrázek a vybrat si svého oblíbence. Což je celkem problém, protože u filmů podobného ražení by měl divák hrdinům fandit.

Jak film rychle a nápaditě začíná, stejně tak rychle mu dochází dech. Ano, jednotlivé místnosti jsou rozmanité a scenáristé se očividně vyřádili, jenže to nestačí. Postup příběhu je prohlédnutelný až běda, což se dá u podobných žánrových snímků trpět, jenže divákovi nejsou poskytnuty ani pořádné dialogy, napětí nebo prokreslenější postavy a celkově má člověk v některých chvílích pocit, že i když jde postavám o život, vlastně se toho ve filmu moc neděje a pokud si odskočíte pro popcorn, o nic zázračného nepřijdete.

Tvůrci se sice opravdu vynasnažili, přišli s frustrujícími časovými odpočty, nezastavitelnými hrozbami, které můžou všechny účastníky stát život, pokud hádanky rychle nerozluští a zajímavými návrhy místností (i ve smyslu propojení s jednotlivými postavami) a ke cti jim je i to, že v počátku filmu v novinovém článku zmínili skutečný případ, kdy pět lidí zemřelo při únikové hře, jenže to všechno drží diváka v pouhopouhém umělém napětí a zdaleka nic z toho nefunguje tak dobře, jak by mohlo. K tomu nutno přičíst fakt, že se má jednat o horor, který je přístupný od patnácti let. Celou dobu jsem měl pocit, že film nedokáže vytvořit dostatečně děsivou nebo alespoň napínavou atmosféru a snad se dokonce bojí používat příliš lekavých scén s hrozivou hudbou v pozadí, která by člověka donutila nervózně poposednout v sedačce. Hřeb do rakve je pak to, že postavy často umírají mimo záběr a člověk si začíná říkat, že by na to klidně mohl vzít svou šestiletou neteř a nemusel by se bát, že by to nějak postihlo její nezkaženou dětskou duši.

Prázdný příběh, který dokáže překvapit

Můžeme být rádi, že film Úniková hra se v některých aspektech více inspiroval u Saw než u Kostky, protože mohl klidně skončit o deset minut dřív a zanechat diváka v trýznivé nevědomosti. Naštěstí dostaneme alespoň krátký, ale poměrně originální náhled za oponu, kde vidíme přípravy her a do příběhu letmo vstupuje tajemná a mocná organizace, která se tímto druhem zábavy baví podobně jako staří Římané při sledování gladiátorský zápasů. Díky tomuto vhledu do zákulisí se otevírá nevyužitý potenciál pro zcela novou filmovou značku a já osobně bych klidně skousnul další pokračování, kde by se více odhalilo pozadí tvorby her a nějaké konkrétní důvody a motivace záporáků.
Snímek velmi silně upozorňuje na to, že „není úniku“, ať už různými náznaky, nápisy na zdech nebo volně mezi dialogy postav či právě již zmíněným skvělým závěrem, který vnáší do děje mnohem hlubší tajemno a mysteriózní, byť krvavou nápaditost. Po odchodu z kina jsem měl celkem hřejivý pocit u srdce, protože film měl de facto mnohem originálnější zápletku, která nebyla na první pohled tak zřejmá, jen si na ni člověk musel přijít.

 

Film: Úniková hra

Scénář: Bragi F. Schut, Maria Melnik
Režie: Adam Robitel
Kamera: Marc Spicer
Hudba: Brian Tyler, John Carey
Hrají: Taylor Russell, Deborah Ann Woll, Logan Miller, Jay Ellis, Tyler Labine, Nik Dodani, Adam Robitel, Jamie-Lee Money, Kenneth Fok, Yorick van Wageningen, Jessica Sutton
www.falcon.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
5
Herecké výkony
6
Vizuální zpracování
7
Hudba
7