Recenze Volání netvora: Příběh života. Záchrana může být někdy jinde

Smířit se tím, že vám matka pomalu umírá, není snadné v žádném věku. A co teprve když jste dospívající chlapec, který musí čelit drsné šikaně a neustálému přehlížení ze strany spolužáků i učitelů. Pohled z okna na starý tis stojící uprostřed nedalekého hřbitova s kostelem pak rozproudí vaši fantazii naplno. Je velký a silný, mohl by pomoci? Mohl, jen jinak, než se na první pohled zdá.

Když vás někdo pozve do kina na film, který se jmenuje Volání netvora a jednu z hlavních rolí v něm hraje Sigourney Weaverová, budete asi podvědomě očekávat akční scény z vesmíru.

Jenže doba se změnila, nečekejte kosmickou loď ani cizí planetu. Z Weaverové je už babička a onen netvor není ani trochu slizký, vlastně spíš připomíná transformery. Myšlenka stromů, které se mohou hýbat a nebojí se zaútočit, není ve filmu tak úplnou novinkou. Jenže tenhle netvor je – ačkoli to tak na první pohled úplně nevypadá, a rozhodně byste to do něj neřekli – vlastně dobrák. Je totiž tady, aby pomohl tomu, kdo vůbec netuší, že pomoc opravdu potřebuje.

Dynamika i emoce

Film Volání netvora: Příběh života je natočen podle knihy Patricka Nesse, který je zároveň autorem scénáře. Kniha mimochodem vyšla v češtině, i v audio podobě. Takže pokud budete mít chuť se po filmu do příběhu ponořit ještě jednou, máte příležitost. Rozhodně to nebude špatný nápad, ve filmu totiž pochopitelně řada částí příběhu chybí. Přesto se Nessovi podařilo příběh udržet. Prakticky celých 108 minut má film slušný spád a solidní dynamiku. Asi nebude trvat dlouho, a začne vám postupně docházet, že směřuje k nevyhnutelnému konci, který se vám zřejmě tak úplně nebude líbit.

Jenže stejně se chcete postavit po bok dvanáctiletého Conora O’Malleyho, kterého hraje Lewis MacDougall. Nutno uznat, že mladý herec se své role zhostil skutečně výborně. Jeho projev je velmi civilní, všechny obavy, smutek i naděje mu můžete číst přímo z tváře. Nemusí nic říkat a skoro na vás přechází děs, který jím prostupuje, když se k němu začne blížit stromový netvor, nebo když jej s křikem probudí noční můra. Pohlédne na hodiny, ukazují 12:07.

Asi se nikdo nemůže divit, že malého chlapce pronásleduje děsivá noční můra, ve které se snaží zachránit svou matku před pádem do propasti, ale ta mu nakonec stejně vyklouzne a řítí se dolů. Jeho maminka, zahrála si ji Felicity Jonesová, se mu snaží situaci všemožně ulehčit. Jenže i ve svém věku začíná O’Malley pomalu chápat, že špatná matčina reakce na léčbu a snaha lékařů neustále zkoušet nové a nové terapie nevěstí nic dobrého. Tohle dvanáctileté – stále ještě – dítě bude muset zřejmě rychle dospět.

Chlapcova otce ztvárnil Toby Kebbell, kterého si možná vybavíte z remaku Planety opic (Úsvit planety opic) nebo filmové verze kultovního Warcraftu. Nutno ale dodat, že z Volání netvora si ho asi pamatovat nebudete. Zatímco představitel O’Malleyho si za svůj herecký výkon vysloužil poklonu, Kebbell vlastně projde filmem skoro nepovšimnutý. Abychom herci neškodili, možná to byl záměr scénáristy, který ho nechal žít s novou rodinou v Americe, ale jeho projev působí skoro ploše. Dalo by se očekávat, že pokud matka vašeho dítěte, i když s ní už nějakou dobu nežijete, umírá, pořádně to s vámi zamává. Jenže Kebbell místo toho tak trochu statuje a vlastně je jen protiváhou chlapcovy babičky.

Netvor na scéně

Co by dal O’Malley za nějaký pořádný mužský vzor. S babičkou v podání Sigourney Weaverové právě nevychází. A tak se jeho pozornost upne k prastarému tisu, na který kouká z okna. Najednou se v něm něco pohne, zem se začne otřásat, a strom dostává lidské rysy, jeho oči i ústa žhnou. Vyděšený hoch se dívá z okna, obr demoluje stromy a vydá se k němu. Možná se teď podvědomě trochu více zatlačíte do sedaček, brzy se ale ukáže, že obr nepřišel chlapci ublížit. Nabídne mu obchod, poví mu tři příběhy, pak mu ale chlapec bude muset povědět svou noční můru.

Přesně v ten moment přichází velká chvíle Patricka Nesse, protože co si budeme nalhávat, zatím to vypadá na tuctový doják. Ale omyl, to byste do kina šli zbytečně. Právě v tuto chvíli se před vámi začne odehrávat příběh, který není na první pohled tak úplně jasný, ale jakmile vám jeho smysl dojde, přeběhne vám celkem spolehlivě mráz po zádech.

Netvor mluví hlasem Oskara Schindlera, tedy britského herce Liama Neesona. A začne chlapci vyprávět příběhy. Jenže příběhy, které chlapci na první pohled nedávají smysl, třeba hned ten první o krásném a hodném princi, který byl ve skutečnosti vrahem toužícím uchvátit moc na úkor své macechy, kterou křivě obviní. Ač si to ani neuvědomuje, O’Malley se pomalu učí, že věci nemusí být, jak se na první pohled zdají. Chvíli mu trvá, než si uvědomí, co mu vlastně netvor chtěl říct o babičce, kterou považuje za ohromně upjatou, přísnou, a vlastně tak trochu za čarodějnici. Postupně mu to ale dochází.

O’Malley je přesvědčen, že netvor z tisu přišel, aby pomáhal. Co jiného může dvanáctiletého kluka napadnout, než že má pomoci jeho matce? Umíte si představit to nadšení, když zjistí, že poslední naděje lékařů je lék, který pochází právě z tisu? Jenže vám už je asi teď jasné, komu přišel netvor pomoci. Protože neodvratitelné nelze změnit, ale to, co bude následovat potom, už ano. A přesně tady sehrál netvor svou důležitou roli.