Film: West Side Story (2021). Klasika Spielbergovýma očima

10. 12. 2021

607

Když se do sebe zamilují dva mladí lidé, je to obvykle krása. Jenže už od Shakespeara víme, že nesmí být ze znepřátelených táborů, jinak z toho koukají problémy. Tragickým příběhem lásky Romea a Julie se inspirovala kniha, a poté muzikál i film West Side Story. S novou filmovou verzí přichází Steven Spielberg, který tak poprvé zkusil natočit muzikál. Nepokoušel se o žádné modernizace (až na jednu), prostě starou známou klasiku.

Při psaní recenze filmu, jehož příběh každý dobře zná, má autor jednu nespornou výhodu – nemůže se mu omylem stát, že vyzradí zápletku nebo vyvrcholení filmu. Protože každý ví, jak to dopadne. A přesně tohle je případ muzikálu West Side Story – vždyť už se na muzikálových a divadelních jevištích hraje přes 60 let nepřetržitě, a jeho skoro stejně stará filmová verze posbírala tehdy neuvěřitelných 10 Oskarů. Aby toho nebylo málo, ani původní kniha nepřináší nijak originální příběh, hru Romea a Julie napsal Shakespeare už na konci 16. století (1597). West Side Story je tímto příběhem přeneseným do New Yorku na začátku padesátých let 20. století už natolik známá, že její konec víme už asi tak 500 let. A rovnou si přiznejme, že Steven Spielberg se svou verzí West Side Story nijak neexperimentuje a nechal ji zasazenou tam, kam patří. Takže kdo se těšil na Tonyho a Marii posílající si e-maily či zprávy na WhatsUpu, bude zklamán. Naštěstí, nutno podoktnout.

Příběh, co se neomrzí

New York tou dobou byl (a vlastně je dodnes) nejen nablýskaným Manhattanem, ale také městem, jehož okrajové čtvrti v sobě skrývaly bídu, kriminalitu a násilí. V jedné takové čtvrti žijí přistěhovalci z Portorika (což je mimochodem součást území USA) společně s chudými „místními“. A jak se dá očekávat, bezprizorní mladíci bez valné budoucnosti hledají svoji identitu v gangu a my tu máme hned dva takové – Tryskáče (Jets) a Žraloky (Sharks). Tony je bývalý šéf Tryskáčů, který se po ročním pobytu ve vězení drží zpátky. A celkem mu to jde, až do chvíle, kdy ho kamarádi vytáhnou na tancovačku. Tam totiž potká Portorikánku Maríu. Co čert nechce, je to mladší sestra hlavy Žraloků, boxera Bernarda.

Pokračovat nemá smysl, protože jak už bylo řečeno, těžko najdeme někoho, kdo příběh West Side Story nezná. A Steven Spielberg se od něj neodchýlil téměř ani o milimetr. Tvrdí se, že se snažil více přiblížit původní knize spíše než filmové klasice z roku 1961. A možná se mu to i povedlo. V každém případě se ale právě s oním ikonickým filmem velmi nápaditě propojil. Z původního Doca (doktora, či přesněji lékárníka) udělal jeho vdovu. A roli nedostal nikdo menší než Rita Moreno, pro kterou to bylo už druhé setkání s West Side Story – původně za roli Anety získala Oskara. A Spielberg se tak dopustil i jediné malé modernizace v duchu genderové rovnosti.

I když ale doba zůstala stejná, podobně jako všechny reálie, film rozhodně nezapře, že vznikl ve 21. století. Steven Spielberg vsadil na spolupráci se scenáristou Tony Kushnerem (no, dobře, zase tolik práce neměl), ale hlavně na geniálního Janusze Kamińskiho za kamerou. Tohle dohromady, a rozpočet převyšující 100 milionů dolarů, otevřelo prostor ke skutečně skvělému filmu. Tam, kde trochu ztrácí na dynamice příběh, nastupuje naprosto úchvatná hudba Leonarda Bernsteina. A protože se jedná o čistokrevný muzikál, je to přesně tak, jak to má být.

I když tenhle snímek trvá dlouhých 156 minut (a ano, klidně by se nějakých 20 minut dalo sestříhat), Spielbergovi se podařilo udržet velmi solidní spád. Spaní v kině tak rozhodně nehrozí. Navíc Kamiński dokáže atmosféru skvěle dotvářet dokonalým citem pro kompozici a vyznění scény. Některé momenty by tak klidně mohly být němé, a přesto by se divákům tajil dech. Skutečně silných záběrů je tady opravdu nadprůměrně.

Femme Fatale trochu jinak

Šťastnou roli měl režisér také při výběru herců. Zejména Rachel Zeglerová jako María byla skutečně skvělá volba. Ač má méně hereckých zkušeností, umí k tomu skvěle zpívat a tancovat, což je u muzikálu nutné. A především, její projev je velmi civilní, skutečně působí, jako by byla tou nezkušenou mladinkou dívkou, která se poprvé zamilovala. A co víc, má v sobě těžko definovatelné vnitřní kouzlo, které z ní dělá femme fatale. Ne takovou, která muže dokáže ovládnout a pohltit, ale takovou, pro kterou klidně zemře, jen aby mohl být s ní. Skvěle funguje také David Alvarez jako její bratr Bernardo. A vlastně všichni ostatní, včetně okrajových rolí – je totiž dost patrné, že hudbu, a především tanec mají v krvi. Nakonec tak jednou výhradu lze mít jen k Anselu Elgortovi v roli Tonyho. Ne, že by o něm neplatilo to, co píšeme výše, ovšem působí moc noblesně na někoho, kdo žije v takové čtvrti a před nedávnem se vrátil z ročního pobytu ve věznici za těžké ublížení na zdraví.