Film, ve kterém si každý něco najde, geniálně spojuje obsah s vizuálem. Propojuje cit a lásku s černým humorem a cynismem. A tomu, kdo hledá přesah, dá i poselství. U tohoto filmu mám chuť jednoduše napsat: geniální. Nic víc, nic míň, ale…
Tedy k obsahu: Představa Boha je napříč civilizacemi různorodá. Ta belgického režiséra Jaco van Dormaela má podobu despotického surového chlapíka v pantoflích a v tílku, který žije se svou ženou a dcerou v Bruselu. Jejich prvorozený syn od nich utekl a, jak je celkem známo, skončil na kříži. Díky svým dvanácti apoštolům předal své poselství v Novém zákoně. Jeho sestra Ea, nespokojená v uzavřeném životě s rodiči a v neustálém teroru, se rozhodne bratrovo dílo doplnit a velice razantně vstoupit do lidských životů (každému přijde sms zpráva s datem jeho smrti). Dle bratrových instrukcí se vydá hledat šest nových apoštolů, aby konečné číslo osmnáct změnilo běh světa… Proč? Nechte se překvapit.
Žánr komedie, který nejvíce filmu Zbrusu Nový zákon sedí, je z hlediska kritiky ten nejvíce pranýřovaný. Proč, to mi stále není jasné. Zřejmě je humor něco plytkého a povrchního a nemá dostatečně hluboké hodnoty. Já si to nemyslím, komedie miluji, protože život, pokud ho máte dostatečně plný, přináší všechny emoce a humor je jeho nedílnou součástí. V belgickém snímku jsou ale zároveň s humorem i hodnoty a zajímavé otázky. Jedna z hlavních kupříkladu zní, jak naložit se svým životem, když známe přesný čas své smrti? Nebo zda žijeme své životy opravdu podle svého nejhlubšího přesvědčení?
Film je kromě vizuální a obsahové stránky silný v kramflecích i díky hudbě, za kterou stojí belgická skladatelka An Pierlé a výběr z klasických děl. Hudební složka úzce koresponduje s dějem filmu. Ráda bych zmínila herecké obsazení. Boha ztvárnil belgický herec a komik Benoît Poelvoorde, který je velice populární jak doma, tak ve Francii. Jeho ženu pak Yolande Moreau, která utkvěla v paměti díky Amelii z Montmartru. Hlavní roli, desetiletou Eu, zahrála Pili Groyne, kterou sám režisér hodnotí jako nadmíru talentovanou a nezbývá než souhlasit.
Režisérovi Jaco van Dormaelovi je 58 let a dle jeho filmografie je jasné, že je velice přemýšlivý muž a rozhodně filmovým materiálem neplýtvá. To, co z jeho dílny vzešlo, se setkalo se světovým pozitivním ohlasem, například snímky Pan Nikdo z roku 2009 nebo debut Toto hrdina z roku 1991. Zmínit bych chtěla i oslavný dokument Lumière & spol. (1995) na kterém pracovalo čtyřicet režisérů z celého světa. Zbrusu Nový zákon nebude zajisté výjimka a lze, dle světových i českých (třetí místo divácké ceny na MFF KV 2015) reakcí očekávat, že nenechá chladné ani poroty prestižních filmových ocenění.
Dovedu si představit, že pro silně věřící lidi může být film hodně provokativní, ale nevnímala bych ho jako neúctu k víře, spíše jako lidský pohled na víru a podstatu lidství jako takovou.
Z hlediska světových událostí a nadcházejících Vánoc není asi vhodnější datum, kdy film Zbrusu Nový zákon vchází do českých kin. Premiéru distribuční společnost stanovila na Štědrý den.
A kdo nevěří? Ten ať běží do kina…
Film: Zbrusu nový zákon
Lucembursko, Francie, Belgie, 2015, francouzská verze, české titulky, 115 min., komedie
Originální název: Le tout nouveau testament
Režie: Jaco van Dormael
Scénář: Jaco van Dormael, Thomas Gunzig
Kamera: Christophe Beaucarne
Hudba: An Pierlé
Hrají: Pili Groyne, Benoît Poelvoorde, Catherine Deneuve, François Damiens, Yolande Moreau a další…
www.aerofilms.cz