Na stará kolena se Jindřich rozhodne splnit si všechna přání, co kdy měl. Nechá se tetovat, skočí padákem a udělá spoustu dalších věcí. Pak se rozhodne zaběhnout maratón a požádá svou ženu Věru, aby mu toto přání připsala do seznamu na lednici. Jenže chvíli poté mu náhle vypadne sklenička z ruky a on umírá. Právě tady startuje příběh české komedie Ženy v běhu. A startuje bez dlouhého přešlapování na místě.

Věra se totiž rozhodne, že mu tohle přání vyplní alespoň po smrti. Prostě s ním ten maraton uběhne. Urnu může přece nést na zádech. Jenže délka maratonské trati není žádnou procházkou růžovým sadem ani pro trénované atlety. Natož pak pro ženu v nejlepším věku, která rozhodně přehnanou láskou ke sportu, natož pak běhu, netrpí.

Během ku štěstí

Věra má v sobě tolik smyslu pro realitu, aby si uvědomila, že tohle sama zvládnout nemůže. Ale má přece ještě tři dcery, tak proč by nemohly trať uběhnout štafetovým způsobem? Deset (a něco) kilometrů na osobu přece už nezní tak příšerně. Nebo zní? Ony totiž ani její dcery nejsou zrovna sportovními fanatičkami. Aby toho nebylo málo, každá si ve svém životě prožívá zrovna větší či menší trable. Jejich nadšení z tohoto nápadu je tak rozhodně menší než nadšení jejich matky. Ovšem veškeré peripetie nakonec způsobí, že rodinný tým přece jen vznikne.

Nejstarší Marcelu k účasti vyhecuje misogynní, přes únosnou míru i pro moderního muže, přítel Karel. Typický představitel mužů, jejichž středobodem života je pravidelný nohejbal s kamarády a jsou přesvědčení, že drobnosti jako vaření, praní a žehlení nestojí za zmínku. O výchově dětí nemluvě, tedy pokud nejde o to naučit je ty správné chlapské věci jako čůrat do výšky. Mají spolu celkem tři kluky, ale svatba je pro Karla přece zbytečnost. „Maminku přece předběhnu vždycky. No schválně, vsaďme se,“ pronese nafoukaně.

To prostřední Báře tikají biologické hodiny tak, že ji chvílemi v noci budí ze spaní. Snaží se přesvědčit svého přítele, že na dítě je ten pravý čas. Jak se mýlí, zjistí ve chvíli, kdy jej přistihne v jejich bytě skotačit s modelkou. Pán je totiž malíř. „Jééé, Ty už jsi doma? Myslel jsem, že přijdeš později. Nezkusíme to ve třech?“ pronese překvapeně.

Asi nejzarytějším odpůrcem sportu jako takového je nejmladší Kateřina. Ta je zamilovaná do svého ženatého šéfa, a tak pokorně snáší i nutnost používat stejný parfém jako jeho manželka. Pořád se brání přiznat si zřetelný fakt – tenhle vztah nemá budoucnost. „Dělej, svlékej se, máme jen pět minut. Slíbil jsem ženě, že večer půjdeme do divadla.“

Zkrátka, osud si s nimi pohraje téměř ve stejnou chvíli. Nakonec se rozhodnou, každá z jiných důvodů, že svou matku běžet samotnou nenechají. Ta se rozhodne chytit příležitost splnit manželův sen za pačesy. A dokonce najme trenéra. Mají tři měsíce na to, aby zvládly uběhnout přes deset kilometrů. Nejodolnější je Kačka, té se prostě běhat nechce. A co teprve, když zjistí totožnost toho, kdo jim má s během pomoci. S Vojtou už totiž měla tu čest večer předtím, když venčila svou fenku Fanynku a měla příležitost se setkat s jeho psem Kolíkem. Že běh začne měnit život hlavních hrdinek nejen po sportovní stránce, je už teď asi úplně jasné. Ale na zajímavosti to příběhu filmu Ženy v běhu rozhodně neubírá.

Milá oddechovka

U komedie Ženy v běhu si nelze nevybavit úspěšné Ženy v pokušení. Ty totiž tenhle snímek připomene nejen podobným názvem, ale také hereckým obsazením plným hvězd, a především příjemnou náladou, kterou film má a snaží se předat divákovi. Je pravda, že v úvodu se nevyhne několika drobným trapnostem, možná prvních pár minut budete na vážkách, ale nakonec vše překryje pocit příjemné zábavy. Není to prvoplánová řachanda, kde se prosmějete od prvních záběrů do závěrečných titulků. Martinu Horskému stojícímu za scénářem a režisérovi filmu se podařilo něco, co se českým tvůrcům nepovede každý den. Neprošpikovat film sadou trapných, vulgárních a přízemních prvoplánových vtípků či urážek, ale naopak vsadit na inteligentní humor a situační nebo dialogovou komiku.

Je tak dost možné, že diváci typu Karla, kterého velmi dobře zahrál Ondřej Vetchý, by mohli odcházet ze sálu nespokojeni. Velká část humoru jim zůstane skryta. Ale jinak se obecenstvo bude bavit velmi solidně, a k několika výbuchům smíchu dojde také. Bránice vás asi bolet nebude, ale z kina budete odcházet příjemně naladěni, což je dnes opravdu unikátní. Nutno uznat, že se podařilo dát dohromady herecké obsazení, které spolu dobře funguje. Skvěle to ukazuje Karlův protějšek Marcela v podání Terezy Kostkové, která byla snad pro roli trojnásobné matky potřebující trochu vyhecovat stvořena. Ve filmu se potkávají také otec a syn Polívkovi – byť na plátně se nesetkají a Boleslav Polívka jako Jindřich umírá hned během prvních minut. Syn Vladimír ale ukazuje, že má talent šlapat na paty ženským idolům typu Vojty Dyka.

Mimochodem, právě role mladšího z Polívků dává solidně vyniknout i Evě Holubové nového tisíciletí, tedy mladé Jenovéfě Bokové, ta stejně jako Holubová v devadesátých letech nesmí chybět v žádném novém snímku současnosti. Ovšem nutno přiznat, že Ženy v běhu budou patřit k lepším zářezům její filmografie. Role Kačky přesně vyhovuje jejímu úspornému projevu a dává nám možnost znovu si ověřit, že jde o dámu krásnou nejen na první, ale i druhý pohled.

 

Film: Ženy v běhu

Režie: Martin Horský
Scénář: Martin Horský
Střih: Ondřej Hokr
Kamera: Jan Drnek
Zvuk: Viktor Prášil, Michal Pajdiak
Obsazení: Zlata Adamovská, Tereza Kostková, Veronika Khek Kubařová, Jenovéfa Boková, Ondřej Vetchý, Vladimír Polívka, Martin Hofmann, Boleslav Polívka, David Kraus, Petr Vondráček
www.cinemart.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
9
Herecké výkony
10
Vizuální zpracování
9
Hudba
7