V pasti: Horor, po kterém se nebudete bát usnout

441

„Tam venku něco je… Něco děsivého, co člověk nesmí spatřit. Stačí jediný pohled – a podlehneš smrtelnému násilí. Nikdo netuší, co to je ani odkud to přišlo.“ Tak přesně takhle se nás snaží vystrašit a nalákat anotace ke knize, která byť vyšla vloni, stále se snaží najít si cestu mezi čtenáře.

Takže o co tu vlastně jde? Mám v ruce útlý svazek čítající téměř tři sta stran a je šest večer. Zvědavě otvírám… a odkládám ve dvě ráno. Atmosféra, kterou jsem se nočním čtením záměrně snažila navodit, úplně nepřišla. Proč? Protože to, co by mohlo mít hororový potenciál, zůstává skryto a neodhaleno až do samého konce…

Totiž to, že tam venku něco je, je všechno, co se o tajemných tvorech dozvíme. Podívat se na ně způsobuje šílenství a sebevražedné sklony. Vzali se z ničeho nic, rozlezli se od Ruska přes celý svět a vymydlili celou civilizaci. Tedy, vymydlili – stačí, abyste se na ně podívali a masakr na sobě vykonáte sami. A to je vlastně vše, přátelé. Hrstce přeživších se stačilo na tvory nepodívat, i když jednotlivci podnikali výpravy pro zásoby a procházeli kolem nich. Tvorové neútočí, nic nedělají, prostě jen najednou jsou a lidský mozek to nějak nedokáže pobrat.

Hlavní hrdinkou příběhu je Malorie, nastávající matka. Ta ve chvíli, kdy se její sestra zabije, nasedá do auta a poslepu dojede ke skupině dalších přeživších, o kterých se dozvěděla z inzerátu v novinách. Pár dní na to se ke skupině přidá i další těhotná. Skupina živoří v zabedněném domě, veškeré venkovní aktivity koná poslepu a snaží se obstarat docházející zásoby. Zvrat nastane ve chvíli, kdy přijmou do skupiny Garyho.

Ten tvrdí, že tvorové nejsou nebezpeční. Sám je viděl a stále žije. Gary totiž šílený už je, takže těžko z pohledu na ně zešílí. Že by ale čtenáři řekl nějaké bližší informace o tom, co vypozoroval, to ne. Nicméně o svém názoru přesvědčí jednoho z členů skupiny, který se jednoho dne rozhodne strhat bednění z oken a otevřít dveře dokořán.

A teď si představte tu situaci – venku zuří strašná bouře, obě těhotné rodí naráz a přesně tu chvíli si vybere onen člen k tomu, aby pozval nevítané tvory do domu. A navíc v tu chvíli – v tu samou chvíli – zazvoní telefon, kterým se skupina snažila kontaktovat jiné přeživší. Pane na nebi, takové akce najednou.

Autor dost nerozvážně vystřílel veškeré náboje naráz. Samozřejmě ze skupiny přežívá jen Malorie, která zavřela včas oči sobě i oběma dětem. Garyho očividně také nadále nezajímala, takže šel svou cestou, stejně tak zmizeli tvorové. Těsně po porodu se přes mrtvoly dohrabala k telefonu, který trpělivě vyzváněl a počkal, až se dobelhá. A na druhém konci hlas zvoucí ji do bezpečí.

Malorie trvalo další čtyři roky, než se na cestu vydala, nicméně samozřejmě i po té době tam na ni čekali s otevřenou náručí. Proč vám to všechno vyprávím a spoiluju? Abych vám ukázala, že tenhle horor je vlastně pohádkou. Hlavní hrdince se vše daří – jezdit poslepu autem, uniknout poslepu v lodi vlkům, kteří si ji vyčíhli za kořist, ubránit se tvorovi, který jí chtěl sundat pásku z očí prostým „Ne.“ Jasně, okolo je spousta mrtvol, ale Malorie jako by se vznášela v růžovém obláčku a žila ve světě, kde se všechny špatné věci stávají těm druhým, nikdy jí. Avšak pokud s tímto budete ke knize přistupovat, můžete s ní zažít jeden hezký večer.

 

Kniha: V pasti

Autor: Josh Malerman
Nakladatel: Zelený kocúr
Originál: Bird Box
Překlad: Nagyová, Petra
Popis: 1× kniha, brožovaná, 262 stran, 14 × 21 cm, česky
Rozměry: 14 × 21 cm
Rok vydání: 2016 (1. vydání)
Cena: 299 Kč
www.zelenykocur.sk

 

PŘEHLED RECENZE
Příběh
3
Práce s jazykem
4
Originalita
5
recenze-kniha-v-pastiO hororu nemůže být řeč. Řadit tuto knihu do stejné kategorie jako Stephena Kinga prostě nelze. Po celou dobu se téměř nic neděje a pak si autor vystřílí všechny náboje naráz. Samozřejmě se toho pak stane příliš naráz a nepůsobí to dvakrát vyváženě.