Režisér David Jařab si pro svou první spolupráci se Švandovým divadlem vybral Leskovovu Lady Macbeth z Mcenského újezdu. Jelikož jej ale ruské prostředí nikterak nelákalo, vypustil slovo „Mcenský“. Pak zbyla Lady Macbeth z Újezdu, ulice, která je v těsném sousedství Švandova divadla. Přeci jen, ukřivděnou ženu lze nalézt na ruském venkově stejně jako v české metropoli.
Kateřina. Už ne ševcova schovanka, ale paní kupcová. Už ne hrachová polívka, ale preswuřt a taliány. Už ne brambory s kyselým mlíkem, ale telecí špička s knedlíkem, už ne prošlapané dřeváky, ale apartní botičky pro mladou paní. Jednomu by se mohlo zdát, že Kateřině se podařilo terno. Provdala se mimo svou sociální vrstvu, značně si polepšila a čeká ji život v zahálce. Jak říká Kateřinina služebná: „Co by za to jiná dala, kdyby se tak hezky mohla natáhnout na kanape a číst si knihu…“
Problém je v tom, že i sebelepší telecí špička s knedlíkem se časem přejí, a člověk zatouží, aspoň na chvíli, zase
po bramborech s kyselým mlíkem. Jenže bohužel, nehodí se přeci, aby mladá paní rozprávěla se služebnictvem nebo mu nedej bože chtěla pomáhat při jeho povinnostech. Kateřina, uvyklá práci, tak propadá nudě. Zvlášť, když je její manžel neustále pryč a doma je jen starý protivný tchán. Mladá paní kupcová proto hledá veškeré možné rozptýlení, které jí omezený prostor domácnosti nabízí, přičemž jej najde hned dvakrát. Ve víně a v mladém obchodním příručím. A ani jednoho se nehodlá vzdát. I kdyby měla kráčet přes mrtvoly. Zcela jistě se nabízí srovnání Lady Macbeth z Újezdu s Lady Macbeth z Too Much Blood, Jařabovy adaptace Shakespeara, kterou nastudoval v Divadle Na zábradlí. Obě hrdinky jsou deprivované a svými muži zanedbávané a ani jedné není dopřáno si lásku najít jinde. A obě se ve své podstatě uchylují k zoufalým činům. Paní kupcová pak dává vlastní skutky za vinu svým „věznitelům“, kteří jí odmítají dopřát trochu toho štěstí a svobody. Což jsou pochopitelné touhy a místo chladnokrevné vražedkyně tu náhle máme oběť systému a společenských konvencí.
David Jařab je kromě režie podepsán i pod scénografií, kterou pojal minimalisticky. Vedle dobového příborníku a stolu se židlemi jsou dominantním prvkem scény rudé tapety se zlatým ornamentem, který se pak objevuje i na okázalých sukních paní kupcové. V popředí scény je obrovská žíněnka simulující postel, z níž Kateřina promlouvá k publiku nejčastěji.
Natálie Řehořová, jež ztvárnila hlavní roli, se z jeviště v podstatě nehne po celou dobu. Na ostatní postavy a dialogy není dán takový důraz jako na vykreslení jejích vlastních myšlenek, emocí a rozpoložení. Zcela zásadní je její vývoj od znuděné paničky k ženě, jejíž mozek zatemnilo víno a které už je všechno jedno. Řehořová se své postavy zhostila na výbornou a její přerod ve zpustlou, věčně opilou a blábolící ženu byl zcela věrohodný. Zdání zanedbanosti dopomohl i takový detail, jakým byly její zpočátku načesané a s postupujícím představením stále více rozčepýřené a neupravené vlasy.
Kromě Řehořové byli po celou dobu na jevišti přítomní i tři hudebníci, hráči na violu a violoncello. Hudba Jakuba Kudláče hraná nikoli za záznamu, ale naživo dodávala představení zvláštní naléhavost, která dokonale ilustrovala Kateřininu touhu po rozptýlení či rovnou po zpátky nabyté svobodě.
David Jařab si tak na své konto může připsat další úspěch.
DIVADLO: LADY MACBETH Z ÚJEZDU
Režie, scéna: David Jařab
Dramaturgie: David Košťák
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Jakub Kudláč
Asistent režie: Olívia Fantúrová
Inspice: Blanka Popková
Produkce: Tereza Marková
Foto: Alena Hrbková
Hrají: Natálie Řehořová, Tomáš Petřík, Luboš Veselý, Matěj Nechvátal, Marie Štípková, Denisa Barešová, Oskar Hes / Marek Frňka
Hudebníci: Mojmír Kačírek starší /Mojmír Kačírek mladší / Johana Antoňová / Zuzana Kořenová, Benjamín Lajda / Jan Rezek
www.svandovodivadlo.cz
