Pořadatelé Letních shakespearovských slavností podruhé vsadili na SKUTRy. A dobře udělali!

Letošní premiérou Letních shakespearovských slavností byla nejslavnější tragédie Romeo & Julie. Spor dvou rodů, mocných stejně, v překrásné Veroně, kypí už po staletí a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Udržovaná zděděná nenávist, o níž už ani nikdo neví, jak a proč vlastně vznikla, však nezabrání Montekům dorazit na velkolepou party ke Kapuletům. A Romeovi zamilovat se do Julie.

Prostory Starého purkrabství Pražského hradu jsou letní divadelní scénou, která každoročně láká stovky diváků. Každá inscenace zde má už z principu kouzelný nádech díky přechodu z červánkového podvečeru v noc. S tímto „jevištním efektem“ počítali i sami tvůrci: „Hra začíná jako hezký sen, který se smrtí Tybalta změní v noční můru. Těšíme se na to, že představení bude začínat za světla a kolem Tybaltovy smrti se začne stáčet k té tmě, což by našemu pojetí mohlo napomoci,“ říká jeden z režisérů, Martin Kukučka.

SKUTŘi se částečně obklopili herci, s nimiž již spolupracovali na svých dřívějších projektech. V roli Romea tak spatříme Jana Sklenáře, v dalších Jana Cinu, Petra Vančuru, Jakuba Gottwalda, Danu Batulkovou, nebo Marii Poulovou, v alternaci Julie. Chybí snad jen Zuzana Stavná. Julii hraje Tereza Voříšková, já měla štěstí na alternující Marii Poulovou. S ní, Janem Sklenářem a Miroslavem Zavičárem na jevišti jsem měla pocit, že jsem na zájezdu královéhradeckého divadla. Hradec dobývá hrad! A není divu, herecké výkony této trojice byly jako vždy – skvělé. Janu Sklenáři role zasmušilého Romea sluší, Marii Poulové Julie není cizí, hraje ji i v Klicperově divadle, byť ve svébytné Drábkově úpravě.

Víc, než představitelé Romea a Julie (snad proto, že je mi jejich herecký projev vcelku známý, čímž jej však nechci nikterak snižovat!), mě bavila dvojice Petr Vančura (Merkucio) a Jan Cina (Benvolio). Z jejich výstupů by klidně mohla vzniknout samostatná inscenace. Jejich krátké mažoretkové defilé (šaty a lodičky included) by mi rozhodně podlomilo kolena, naštěstí jsem seděla. Postava poněkud nekonvenčního mnicha Vavřince v podání Saši Rašilova také stojí za pozornost. Dana Batulková a Martin Sláma – manželé Montekovi – opět dokázali pravdivost úsloví, že není malých rolí. Ač text je jim připsán nemnohý, hereckého prostoru se jim dostane.

I v inscenačním týmu se objevují známá jména, často spojená se skutrovskými projekty – scénografie Jakuba Kopeckého, kostýmy Lindy Boráros, hudba Petra Kalába, choreografie Jana Kodeta. Kostýmy lze shrnout jedním slovem – chic. Jsme ostatně ve Veroně, tedy Itálii, takže jaké jiné by taky mohly být? Hudba byla něžná a jímavá, tedy až na party u Kapuletů. Zde byl použit současný pophit. Ač je mi v tuto chvíli trochu líto mou pozorností upozaděných tanečníků, jejichž taneční kreace byly náročnější, nejvtipnější choreografii v této scéně přisuzuji Michalu Sieczkowskému (Paris), Jakubu Gottwaldovi (Tybalt) a naprostým vítězem je křepčící Vavřinec, jemu ale k tomuto ocenění napomáhá kříž nad hlavou ze zářivek blikající do rytmu. Jak říkám, nekonvenční postava.

Celá hra působí rozpustile a úsměvně, druhá část je vážnější, ačkoli ani ta nemá diváka dostat do hlubokých depresí. Smrt Romea a Julie je, jako ostatně pokaždé, naprosto zbytečná, zde je ale definitivnost smrti utlumena společným odchodem Romea a Julie z jeviště. Je jedno, jestli jsou tu, nebo onde. Jsou zkrátka spolu.