Přímý přenos Louskáčka z Bolšoj těatr navodil pravou vánoční atmosféru

Louskáček patří mezi jeden z nejslavnějších baletů. Však se na něm také podílela největší jména baletní historie – skladatel Petr Iljič Čajkovskij a choreograf Marius Petipa spolu se Lvem Ivanovem. Premiéru měl Louskáček 18. prosince 1892 v Mariinském divadle a od té doby patří mezi tradiční předvánoční balet, bez něhož by svátky snad ani nemohly začít. Kino Lucerna přitom svým divákům zařídilo opravdovou perlu – přímý přenos Louskáčka z ruského Bolšoj Těatru.

Dějiny baletu se sice začaly psát ve Francii, avšak zásadní slovo v nich měla i ruská škola. Baletní soubor, který je nejstarší a také považován za nejlepší na světě, zde vznikl již roku 1773. Bolšoj těatr, byť postaven až o tři roky později, je jeho domovskou scénou. Přestože v roce 2013 soubor provázely různé skandály, jeho prvenství zůstalo neohroženo a ve Velkém baletu tančí jen ti nejlepší. Z toho důvodu zde nemá smysl dopodrobna rozebírat jednotlivé tanečníky, jelikož všichni byli zkrátka dokonalí. I sbor, čítající jednu chvíli až třicet tanečnic, byl perfektně synchronní, každý pohyb byl precizně proveden.

Promítaná inscenace byla choreografií Jurije Grigoroviče, tanečníka a choreografa, který utvářel ruský balet v druhé polovině 20. století. Jeho Louskáček, který měl premiéru v březnu 1966, vychází z choreografie Petipy i z Hoffmannova libreta, zůstává tak věrný původnímu zpracování. Ostatně Grigorovič je považován za mistra ve znovuoživování tradičních Čajkovského baletů v jejich originální kráse a tradici ruského stylu. Kostýmy a scénu vytvořil Simon Virsaladze, který vsadil na módu romantismu a pohádkové motivy. Scéně pak dominuje velký vánoční strom osvětlený svíčkami a všude padá sníh.

Louskáček je roztomilé vánoční představení, které nemá výrazný děj, je spíše přehlídkou tanečního umu. Dívka Marie od svého kmotra dostane louskáček na ořechy, který se promění v krásného prince. Ten projeví svou statečnost v boji proti Myšímu králi a pak spolu s Marií putují jeho světem. Druhá část baletu je méně dějová, větší část je zaměřena na tance cizokrajných (indických, čínských, španělských, italských a ruských) panenek. Závěr tvoří samozřejmě velký duet hlavních protagonistů, po kterém se Marie probouzí a zjišťuje, že vše byl pouhý sen a Louskáček není ničím než loutkou.

Pro ty, kteří Louskáčka propásli, mám dobrou zprávu. Zkraje nového roku nás čekají další dva přenosy z Bolšoj těatru, a to Spící krasavice (22. ledna) a Labutí jezero (5. února).