- Reklama -

Po obrovském úspěchu ve své domovině přijelo zlínské divadlo hostovat se svým nekorektním kabaretem do Brna. Ušetřena nezůstala žádná politická osobnost a recesisté rozesmáli přeplněný sál až k slzám.

Na konci října se v hlavách herců Městského divadla Zlín zrodil nápad zareagovat na aktuální dění tak, jak to nejlépe dovedou – uměním. Ačkoli mělo být představení pouhým komentářem a odlehčením situace bez repríz, diváci si postavu zmateného mluvčího Hradu zamilovali natolik, že se zlínští divadelnící rozhodli uspořádat několik dalších vystoupení, která byla už první večer do posledního sedadla vyprodána. Okamžitě se ozvaly desítky divadel po celé republice, které chtěly svým návštěvníkům tuto hořkou komedii předvést v celé své kráse také – a tři z nich byla vyslyšena. Mimo Ostravu a Prahu se mezi vybranými objevilo také Divadlo Bolka Polívky v Brně, které přitáhlo diváky všech věkových kategoriích.

Politický kabaret musí vznikat teď a tady!

Představení bylo spíchnuto takřka na koleně během dvou dnů a autoři se rozhodli jej ponechat v této původní, syrové verzi. Celá show začala úvodní písní Ovčáci, čtveráci zahranou na klávesy a před divákem se otevřel prostor improvizovaného obýváku domácnosti Ovčáků s celou rodinou na scéně. Paní Ovčáková s prachovkou, pan Ovčák s novinami a hlavou plnou Číny a malý Ovčáček se zelenými vlasy, zapálený do hry v šach.

S kým Jiřík hraje? Jako vždy – sám se sebou. Je totiž skvělé prohrát a v ten samý okamžik se cítit jako vítěz.
Rodinná idyla se otočí o 180 stupňů v okamžiku, kdy rodiče obléknou svého zasněného syna do fraku a pošlou jej na hradní slavnost. Tam už se z rozdováděného mladíka stane to, co každý den vídáme v médiích. Mluvčí pana prezidenta osobně.

„Pane Ovčáčku, omezil pan prezident pití?“

Na scéně se postupně střídají známé osobnosti českého politického, žurnalistického i uměleckého šoubyznysu, neskutečně zábavně zahrané pouhými osmi herci. Autoři opakují slovo od slova nejzajímavější rozhovory, které už divák mohl vidět na internetu, v televizi nebo si jejich přepis přečetl v některých novinách. Do hry občas vstupuje (ne)zaujatý pozorovatel, sám pan mluvčí, aby okomentoval, případně pozměnil předváděnou scénu. Před divákem se tak vtipným způsobem otevíraly kauzy jako Peroutkův článek, Dalajláma vs. čínský prezident, kauza Brady, samotné udělování státního vyznamenání a spousty dalších tak, jak šly po sobě nebo spolu souvisely.

Humor až na prvním místě

Od zlínské premiéry se inscenace přece jen trošku změnila. Kulisy zůstaly stále stejně syrové, herci se nepřestali převlékat přímo na pódiu a na svém místě zůstal i věšák s kostýmy. Přidány byly ale aktuální hlášky, které mnohé scény dovedly k dokonalosti. Ušetřeny nezůstaly ani nenávistné komentáře zanechané na internetové stránce samotného divadla. Český národ toho totiž umí skutečně hodně – co ale dokážeme ze všeho nejlépe, je náš vlastní, specifický humor, jehož zvládáme bravurně využívat.

Smutné na celé této komedii je ovšem to, že ačkoli se mnohé rozhovory zdají absurdní a evidentně skvěle vymyšlené, jedná se o autentická prohlášení Jiřího Ovčáčka.

Novodobý literární hrdina

A tak se, jak už ve hře zaznělo, „zfašizovala zlínská kavárna“ a představila divákovi zcela nového hrdinu, jehož podoba nemá v české ani světové literatuře obdoby. Postava, stvořená dnešní dobou, nebo situace, průběžně ovlivňovaná jednou z nejkontroverznějších postav v české moderní politice, se třeba jednou stane námětem k mnohem delším divadelním či literárním dílům, než bylo hodinu dvacet trvající představení s následnou velmi plodnou diskuzí.

A otázkou zůstává, zda se několikrát zvaný mluvčí Pražského hradu přijde alespoň jednou na vystoupení podívat, zda bude ochoten si vyměnit místo s Markem Příkazkým (který se do role až nebezpečně autenticky vžil), zda přijde sám za sebe či v převleku, anebo se před osudem divadelní celebrity skryje za svůj twitterový účet. Jedno je však jisté. Jak už to bylo u Cimrmanů, scének Kaisera s Lábusem nebo u České Sody, nekorektně humorná představení jsou mezi diváky stále stejně oblíbená a zvládají se s hrdostí postavit mezi své důstojnější a vážnější sourozence.

 

Divadlo: Ovčáček Čtveráček

Autor: Petr Michálek
(napsal s použitím různých rozhovorů, textů, článků a jedné hry VH)
Osoby a obsazení: Jiří Ovčáček: Marek Příkazký / Novinář (Moravec, Šídlo, Drtinová, Veselovský, ad.): Vojtěch Johaník / Daniel Herman / Jindřich Forejt: Radoslav Šopík / Dalajláma: Pavel Vacek / Brady / Ovčák / Jan Mládek: Tomáš David / Bradyová / Čínský prezident / Ovčáková: Marta Bačíková / Daniel Hůlka / Peter Weiss: Rostislav Marek / TGM / Amálka / Překladatelka / Vratislav Mynář / Dan Ťok / Luboš Zaorálek: Jakub Malovaný / Čtyři nejvyšší státní představitelé: Šopík, Vacek, David, Marek / Anonymové / Někdo: Všichni
Scéna, kostýmy, rekvizity, produkce: Zdeněk Nedorost
Inspice: Jakub Malovaný
Světla: Jakub Michálek
Zvuk: Kamil Brázdil
Režie: všichni a Petr Michálek
Zdroj fotografií: www.divadlozlin.cz
www.divadlobolkapolivky.cz