Paní Bovaryová: Přehlídka lehkomyslnosti

Co se stane, když se žena nudí? A co se stane, když se žena nudí, a tak si čte romány plné lásek na první pohled a idylických životů? Stane se z ní paní Bovaryová. A jak taková žena může dopadnout, se dočtete nejen ve stejnojmenném díle Gustava Flauberta, ale také můžete zhlédnout inscenaci Michala Langa v Divadle pod Palmovkou.

V knize Ženy a knihy – Vášeň s následky je Flaubertově paní Bovaryové věnována celá kapitola. Neježe je Ema Bovaryová ženou, jejíž skon částečně zapříčinily romány, které četla a které chtěla sama prožít, ale také jako knižní hrdinka sama ovlivnila několik lidí. Bovarysmus se stal na počátku 20. století diagnózou pro poruchu osobnosti, kdy dochází k záměně identifikace vlastního já a daná osoba se domnívá, že je taková, jakou se vidí ve svých vlastních představách. Tento mylný náhled pak působí destrukci vlastní existence. Později se to však smetlo jako pouhá hysterie a termín bovarysmus se v psychologii ani psychiatrii neudržel.

Ema Bovaryová je vdaná a spolu s mužem Karlem odcestuje na venkov. Od samého začátku vypadá znuděně a spřádá romantické představy, v nichž figuruje místní básník Leon. Ten však brzy odjíždí do Paříže, jelikož se na vesnici také nebetyčně nudí, a ona propadá kouzlu místního děvkaře Rudolfa. Neváhá s ním žít na vysoké noze, a tak brzy přistupuje na nabídku místního obchodníka a hlavně lichváře Lhereuxe.

Rudolf ji po nějakém čase samozřejmě nechá, je tedy čas se vydat za Leonem do Paříže. A Karel? Ten všemu jen přihlíží. A ačkoli se dramaturgyně Iva Klestilová prý snažila vnímání jeho postavy změnit, aby jej diváci neviděli jen jako pasivního troubu, marná sláva, opravdu tak působí. A to, že si na konci stěžuje na to, jak ho Flaubert napsal, a hrdě prohlašuje, že nyní je připraven stát své ženě po boku? Není trochu pozdě, když Ema leží u jeho nohou mrtva?

Během představení jsem došla k závěru, že každá z postav dostala jen to, co si zasloužila. Karel Bovary byl sice obdivuhodný, co se důvěry v jeho ženu a absence byť jen náznaku žárlivosti týče, avšak vše má své meze. Možná kdyby si trochu zažárlil a ztropil malou scénu, získala by Ema dojem, že mu na ní opravdu záleží a nevytrapovala by. Ano, dělal, co jí na očích viděl, ale byla to láska, nebo lhostejnost? Stejně tak si svůj osud zasloužila i znuděná Ema. Vrhnout se do náruče prvního muže a naivně si myslet, že z toho bude velká láska?

Ta se samozřejmě nekoná a ona si najde nového milence, Leona, kterého si sice hýčká a neustále ho něčím obdarovává, ale také se k němu chová jako ke kusu hadru. Není proto divu, že i ten se k ní nakonec obrací zády. Proti svým problémům Ema čelí sama. Svou lehkovážností si všechny popudila proti sobě a jediný manžel, který by jí možná byl ochoten pomoci, je příliš slabý a navíc jej vedle sebe ani nesnese. Uvědomíte si, že lze sympatizovat jen s jedinou postavou, a tou je lichvář Lhereux.

Ano, sice je to zmetek, který svou oběť oškube o poslední cent, nicméně se tím netají, ba paní Bováryovou ještě varuje, aby si nepletla pojmy úvěr a úrok. Ta ve své lehkomyslnosti však nevěnuje těmto varováním pozornost a pak je již pozdě. A ač je sebevíce nemorální donutit někoho prodat majetek svého manžela jemu za zády, Lhereux si aspoň na nic nehraje a je tím, čím se zdá být – lišáckým hajzlíkem, kterému není radno věřit.

Podle Ivy Klestilové si na Paní Bovaryovou může divadlo troufnout jen pokud má odpovídající představitelku, kterou v Lucii Štěpánkové spatřuje. Inu ano, Lucie Štěpánková se té role zhostila s vervou. Byla znuděnou paničkou s Karlem, naivní dívenkou s Rudolfem, femme–fatale s Leonem, nešťastnicí i prosebnicí s Lhereuxem a naprosto zničenou osobností sama před sebou, jež nezná jiného východiska, než je smrt. Z dalších postav ale hlavně vyniká již zmíněný Lhereux, kterého ztvárnil Jan Teplý. Ten dokázal skvěle zachytit vemlouvavou laskavost, podlézavost a zdání, že mu jde o dobro Emy, aby následně udeřil tvrdou rukou a jako povodeň sebral vše.

Jednoduchá scéna si vystačila s kulisami ze třpytivých a bílých látek, u pravého portálu se pak tyčila almara znázorňující lékárníkův krám. Na zemi ležela sláma, která, kromě toho, že sloužila k obcování milenců, měla nejspíš znázorňovat i venkov. Pro herce však byla patrně nepraktická, minimálně ji dost často tahali za sebou na obuvi. Kostýmy nejsou nikterak okázalé a korespondují s dobou vzniku románu. Kromě hudby Sebastiana Langa během představení zazní i Chopinovo Nokturno a Schubertova Ave Maria, táhlé smyčce v Langově hudbě však inscenaci sedí více.

V souhrnu je Paní Bovaryová Divadla pod Palmovkou zajímavou podívanou, ačkoli sledovat 200 minut lehkovážné počínání paní Bovaryové a nečinné přihlížení jejího muže (i přes jeho závěrečný, ale už zbytečný výkřik) je pro běžného diváka těžkou zkouškou.