Podivuhodný případ pana Holmese? Spíše jen podivný…

Po Macbethovi a Dobrých chlapcích přichází David Jařab do Divadla Na zábradlí s další inscenací, kterou je Podivuhodný případ pana Holmese. Inspirací pro jeho adaptaci byla povídka Dům u měděných buků, v níž Holmes řeší podivný případ guvernantky, jež se má vydávat za někoho jiného.

Dobří chlapci: mafie a římské lázně nejen v Itálii

V Jařabově inscenaci o guvernantku však až tolik nejde. A vlastně ani o Sherlocka ne. Sherlock Holmes je zde tak trochu Oblomov – zbytečný člověk. Za celé představení se sotva zvedne z gauče, užírá se nudou, jelikož nemůže zavadit o žádný zajímavý případ, jenž by jeho domnělé genialitě stál za pozornost, experimentuje s drogami, zahnívá zaživa.

Pozitivně jej lze nahlížet jen ve chvíli, kdy oponuje xenofobním řečem svého sluhy. Ten, ač Afgánec, se cítí být britským vlastencem a velice jej proto pobuřuje přistěhovalecká politika království. Největší pifku pak má na Poláky.

Zkrátka u Holmese se neděje nic podivuhodného, nanejvýš tak podivného, je to však stále v rámci výstředního podivínství, na které si u Sherlocka jeho okolí už zvyklo. Mají ostatně jiné starosti. John Watson se oženil a jeho největší starostí je výběr tapet do salonu, Lestrade se zase musí zabývat i těmi nejbanálnějšími zločiny, kterými Sherlock pohrdá a dává to ostentativně najevo. Tak se stane, že i to, co by mohlo být zajímavým případem, se k Holmesovi ani nedostane, protože Lestrade se nechá obalamutit prvním zdáním.

Zajímavá je tak pouze situace v zadní části scény, kde se nachází domov Rucastlových. Poměry rodiny trochu připomínají zápletku v Jařabově Macbethovi, kde je katalyzátorem děje nespokojená žena. I zde se paní Rucastlová dožaduje dítěte. A je jí celkem jedno, jak toho dosáhne. Bude spokojená, i kdyby pocházelo z incestního poměru pana Rucastla s jeho dcerou z prvního manželství. Na rozdíl od Honzy Hájka ve zdánlivě hlavní roli Sherlocka Holmese má Jakub Žáček coby pan Rucastle značný herecký prostor, kterého beze zbytku využije. A tak se stalo, že zatímco Sherlock v popředí pod vlivem drog zdlouhavě mudroval a filosofoval, mě víc zaujala pantomimická manželská etuda Jakuba Žáčka a Petry Bučkové v pozadí.

Aby byl zmatek dovršen, zboří Sherlockova závěrečná replika jakékoli zdání jednoty místa, času i děje. Chápu, že v dnešní době se na trojí jednotě nebazíruje tolik jako za časů Aristotela, nicméně si přeci jen nejsem jistá, jaký měl závěrečný výkřik smysl.

Macbeth – Too Much Blood. But no sex

Připomnělo mi to seriálového Sherlocka, osamocený díl The Abominable Bride z roku 2016. Ten se rozkračoval mezi dvěma érami – viktoriánskou a současnou – a bohužel byl podobným výkřikem do tmy. Obávám se, že celý Podivuhodný případ pana Holmese by se bez pana Holmese mohl klidně obejít. Je to velká škoda, protože příběh je v této inscenaci jediným, co podle mě pokulhává. Výprava byla naopak perfektní. Kostýmy, scéna, hudba, vše harmonické a líbivé.