Díky covidové situaci byla premiéra nově nastudované opery Řecké pašije dvakrát zrušená. Ale jak se říká – do třetice všeho dobrého a premiéra se na prknech, která znamenají svět, uskutečnila 5. listopadu. Jde již o třetí operu Bohuslava Martinů v repertoáru Národního divadla Brno (opět šťastná trojka), vedle surrealistických Tří fragmentů s Juliette (uváděné společně s Poulencovým Lidským hlasem) a Her o Marii (tradičně zaznívající v adventní době), lze jen s povděkem konstatovat, že se očekávání ohledně divácké návštěvnosti naplnila a Janáčkovo divadlo praskalo ve švech. Sázka na obecenstvem milované opery s velkými sbory se tedy vyplatila a výsledek přišel v pravou dobu.
Jako základ pro libreto stál Bohuslavu Martinů román Kristus znovu ukřižovaný řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise a věřte, že nyní mám rozhodně v plánu si tuto knihu přečíst! Je trochu smutné si uvědomit, že dílo napsané roku 1948 opět nabývá na aktuálnosti. Hlavní hrdinové opery tváří v tvář lidské bídě hladovějících uprchlíků dostávají nastavené zrcadlo v podobě postav, které mají ztvárnit v pašijových hrách. Člověk se utěšuje tím, že dnes by se něco podobného stát nemohlo. Nebo ano…? Po poslední operní premiéře, kterou byl Brittenův fenomenální Petr Grimes, se jako další dílo dočkalo premiéry opět sociální opera-drama na anglickojazyčné libreto, kde hrdina umírá kvůli stádovité agresi své rodné vesnice. Nejsou dvě opery za sebou s tímto tématem trochu moc? Nejsou! A pokud bude repertoár tak citlivě nastudovaný a výborně hudebně zvládnutý, může být klidně celý založen na podobných příbězích a pořád se budeme mít na co těšit.
Na světě jsou dvě verze Řeckých pašijí, kdy autor po odmítnutí verze první přistoupil ke značným revizím, Brno nyní uvádí verzi druhou (v Brně měla i celá opera svou československou premiéru). Není nutné rozebírat pěvecké a herecké výkony (Vykopalová plus Berger plus Šťáva se rovná snad vždy skvělý zážitek, ale ani ostatní sólisté si s nimi v ničem nezadali), dokonalý soulad sborů (na představení se podílely hned tři sbory, husí kůže z poslední scény zaručená), kvality orchestru (pod taktovkou Roberta Kružíka dosahujícího nebeských výšin) či režijní zpracování (Heřman válí), nicméně se pozastavíme u scény (scénografem je Dragan Stojčevski). Té v mnoha momentech dominuje velký zvon v pozadí, což výborně souzní s duchovní podstatou opery. Brilantním nápadem je používání vysouvací vodní hladiny (nelze nevzpomenout Káťu Kabanovou v režii Roberta Carsena uvedenou v Brně před pár lety, kde hrála dost zásadní úlohu). Zčeřená a s citem nasvětlená voda vytvářela svými odrazy nádhernou podívanou, stíny postav a vlnek potom vykreslily na pozadí jakési němé divadlo v divadle, z něhož se tajil dech. A použití hořících svící, které byly rozestavěny na kraji jeviště? Hořlavé, ale velmi efektní (představte si to sami – potemnělý sál osvětlený v tu chvíli jen roztančenými plamínky svící, doznívající poslední tóny a chvilka ticha před závěrečným aplausem. Krása!)
Proto slovy postavy z Řeckých pašijí zbývá jen vyzvat: „Nebojte se a mějte odvahu…“ jít na operu. Může se stát, že mnozí z vás pak zjistí, že jsou většími operními milovníky, než si kdy o sobě mysleli. Pro každého tam někde venku existuje ta pravá, pro jeho uši jako stvořená opera. Tak nemějte strach ji hledat! Můžou to být i Řecké pašije.
OPERA: ŘECKÉ PAŠIJE
Hudba, libreto: Bohuslav Martinů
Režie: Jiří Heřman
Dirigent: Robert Kružík
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Alexandra Grusková
Dramaturgie: Patricie Částková
Pohybová spolupráce: Kateřina Nováčková
Sbormistři: Pavel Koňárek, Michal Vajda, Valeria Maťašová
Obsazení: Peter Berger, Pavla Vykopalová, Jan Šťáva, David Szendiuch, Ondřej Koplík, Roman Hoza/Jiří Miroslav Procházka, Andrea Široká, Petr Levíček, Robert Musialek, Josef Škarka, Petr Karas, Dušan Růžička, Vít Nosek, Jitka Zerhauová, Tadeáš Hoza, Tereza Kyzlinková, Kryštof Cholava/Boris Trhlík, Sbor a orchestr Janáčkovy opery ND, Český akademický sbor, Dětský sbor Brno
www.ndbrno.cz
