Třetí Labyrint vraždí ty, kteří už byli jednou nohou v hrobě

Již potřetí se rozhodl režisér Jiří Strach spojit síly se scenáristou Petrem Hudským, aby nás mohl znovu strašit děsivými zápletkami a nechutnými vraždami s náboženskou tématikou. V prvních dvou dílech seriálu Labyrint, který budeme moci vídat na ČT1 každé pondělí až do 15. října, se zatím formují jednotlivé příběhové linie, které budeme společně s Jiřím Langmajerem alias majorem Michalem Remešem postupně skládat do jednoho celku. S novou řadou tradičně přichází i nové tváře do Remešova vyšetřovacího týmu. Dostatečný prostor dostávají i staré známé postavy z let minulých.

Jiří Strach se několikrát nechal slyšet, že třetí série populárního mysteriózního seriálu bude na dlouhou dobu poslední. Po zhlédnutí průměrné druhé řady si v porovnání s vynikající první sérií mohl kdekdo říct, že se do aktuálního příběhu tvůrci ani neměli pouštět. Ovšem první díl diváka dokonale pohltí představením několika zdánlivě nesouvisejících příběhů, které se v průběhu seriálu budou propojovat. První dva díly tedy kopírují narativní složku z předchozích dvou řad, kdy nám byly podobně předhozeny odlišné dějové linie.
Přežili jste zázrakem svou smrt? Bojte se!

Jedním z hlavních témat je přežití vlastní smrti. Vrah si své oběti vybírá na základě toho, zda zázrakem přežili nějakou náhodu či nehodu, kterou za normálních okolností člověk nepřežije. V prvních dvou dílech jsme se zatím setkali s přežitím úderu bleskem a pádu z letadla.

Nicméně tohle štěstí se nakonec proměnilo ve smůlu. Tento velmi zajímavý scenáristický nápad je zatím příjemným pozitivním nábojem. Také díky tomu první dvě části převyšují druhou řadu, která se sice mohla chlubit slušivým kabátem, ovšem ostatní atributy zůstaly hrubě zanedbány.

Pod kabátem se skrývá režijní a kamerová práce, které jsou na české poměry nadstandardní. Natáčelo se záměrně v zimním období, což skvěle podtrhuje ponurou atmosféru příběhu. Potvrzuje to mé přesvědčení, že Jiří Strach patří mezi absolutní českou režisérskou špičku. V kombinaci se zajímavým tématem věřím, že se tvůrcům podaří alespoň přiblížit kvalitě první série. Oceňuji také fakt, že se ve třetí sérii sešel v podstatě stejný tvůrčí tým. Oproti americkému systému, kdy každé dva díly režíruje někdo jiný, je tohle příjemné zjištění.

Tým vyšetřovatelů doplněn o nové tváře

Jak už bývá v Labyrintu zvykem, Remešův tým se sérii od série mění. Jana Hájka, Tatianu Vilhelmovou a Zuzanu Kajnarovou nahradili Petr Stach, Lenka Vlasáková a Denisa Nesvačilová. Zajímavostí je, že Lenka Vlasáková svou postavu hrála již v první sérii, tehdy však pracovala jako policejní psycholožka.

V porovnání sympatií a hereckých kvalit se třetí řada oproti druhé opět posunula kupředu, ovšem body oproti první řadě první stále ztrácí. Pavel Batěk a především Stanislav Majer jsou zkrátka těžce nahraditelní. V roli vesnického policisty padla tvůrcům šťastná ruka na sympatického Davida Švehlíka, který zřejmě v seriálu ještě neřekl poslední slovo.

Jeho role se mírně podobá postavě policisty, kterou v první řadě ztvárnil Vojta Kotek. Hlavním šéfem celé kriminálky zůstává Petr Oliva s tváří Miroslava Donutila. Ten se v této sérii zřejmě podívá do terénu víc, než jsme byli zvyklí.

Zatím jsme nebyli svědky výrazných záběrů z osobního života vyšetřovatelů a kdo ví, jestli k nim v nějaké větší míře ještě dojde. Zatímco první série z obrázků, jak si naši hrdinové vedou doma, těžila, ve druhé sérii byl osobní život hlavního hrdiny Michala Remeše v podstatě vypuštěn.

Tvůrci zatím pomalu představují postavy Petra Stacha a Denisy Nesvačilové, avšak doufám, že v dalších dílech otevřou dvířka i k zavedeným postavám.
V mysteriózních filmech či seriálech bývá velmi důležitou složkou také hudba. Tu pro třetí sérii napsal opět Ondřej Gregor Brzobohatý. Úvodní znělka zůstává stejná jako dřív a není se čemu divit.

Diváka skvěle naladí na pochmurnou atmosféru a děsivé události, které poté přijdou. I hudební podkres jednotlivých scén je nadprůměrný a ve vypjatých situacích dokonale podporuje hrůzu mezi diváky.