SYFY ve spolupráci s Netflixem vypustili do světa nový seriál Nightflyers na motivy novely George R. R. Martina (Píseň ledu a ohně) z roku 1980. Děj seriálu se odehrává v budoucnosti, kdy je Země na pokraji kolapsu. Hrstka vědců a odvážlivců se na palubě lodi Nightflyer vydává do dalekého vesmíru, aby navázali kontakt s tajemnou rasou Volcryn, jejíž inteligence by mohla pomoci zachránit planetu Zemi. Měli by fanoušci hororových vesmírných sci-fi jásat, anebo radši oprášit video a vytáhnout VHSku s Vetřelcem?

Rovnou do cíle

Pokud jste chtěli zdlouhavé vesmírné drama s hutnou atmosférou, musím vás zklamat, tady se na nic nečeká a znuděný divák je neplatící divák. V prvních chvílích se proto ocitáme rovnou na konci příběhu, kde v několika málo minutách zjišťujeme, že na Nightflyeru se děje něco dost zvráceného, protože proč by jinak jedna z hlavních postav kolem sebe máchala sekyrou, zatímco druhá by si dobrovolně podřízla krk? Otázky položeny, karty rozdány, vracíme se v čase a příběh začíná hezky od začátku, kdesi v roce 2093.

Nefunkční přeplácanost

Již první díl rozehrává zamotanou psychologickou hru se svými postavami, do které se zamotávají hlavně samotní tvůrci seriálu. Nedaří se jim správně uchopit hrdiny, každá scéna se tváří, že je pro děj naprosto osudová, zvraty jsou vyumělkované jen na efekt a Nightflyers se nemůže rozhodnout, jestli chce být vědecký, děsivý, nebo kvalitní. Ve skutečnosti je pouze přeplácaný a jako celek moc dobře nefunguje.
Seriál je postaven na principu „konstantního šokování diváka“. V každém díle se objeví série nových (a pokud možno ještě komplikovanějších) problémů, často se divákovi ani nedostane možnosti odpočinku, protože takřka každá scéna přináší novou komplikaci, nebo její vyústění. Jede se bez přestávky a celá ta snaha o šokující zvraty a odhalení ztroskotává na tom, že se divák poměrně rychle přesytí. O to horší je pak skutečnost, že rozuzlení jednotlivých problémů je neuspokojivé, nebo dokonce silně přes čáru. Tajemná atmosféra rychle ztratí jiskru a byť je to k neuvěření, dostáváme se do stereotypu neustálého „překvapování“, které vůbec překvapivé není. Na druhou stranu, seriál rozhodně neztrácí dynamiku. Pořád se něco děje a divák je za svou pozornost odměněn odpověďmi na sérii nikdy nekončících otázek.

Kupa zmatených postav

V pozadí se rozjíždí hned několik dějových linek, přičemž tou hlavní je plánované navázání kontaktu s pokročilou mimozemskou rasou, která by mohla pomoci umírající planetě Zemi. Hrdinové (a těch tu je až přehršel) však sledují i svoje vlastní cíle. Plní dílčí úkoly, navazují vztahy s ostatními, vzpomínají na minulost a díky tomu všemu dostáváme hezkou řádku velice plastických postav. Alespoň v prvních pár epizodách. Pak totiž nastává problém, kdy postavy utíkají svému původnímu scénáři, dělají heroické činy, pochybná rozhodnutí a umanuté věci, které se k jejich charakterům vůbec nehodí a člověku tak nějak začne být jasné, že se jedná o velký scenáristický přešlap. Korunu tomu pak nasazují upozadění členové posádky, kteří se vůbec na nic neptají, jako by vraždění vlastních lidí, vesmírné anomálie a nevysvětlitelné poruchy lodi byly na denním pořádku a plní pouze funkci němého komparzu, který jen zmateně pobíhá v pozadí kamer.
Co mě vyloženě zarazilo, byl tým vesmírného komanda, které mělo dohlížet na loď. Jeho členové od samého začátku působili jako smečka vyděšených děcek se samopaly fungující jenom jako pěšáci, kteří se musí efektivně odstřelit pro posunutí příběhu. Navíc komando na několik epizod úplně zmizí, takže si divák myslí, že nikdo z nich už nežije, ale v závěru seriálu komando à la deus ex machina opět nastupuje do hry, aby uklidnilo vyhrocenou situaci a v posledním díle se toto komando zase zázračně vypaří. Autoři mají v postavách očividně pěkný guláš a během celé série se to nezlepší.

Podmanivá hudba, skvělé hororové sekvence

I přes všechna negativa se Nightflyers jedna věc upřít nedá. Hudba. Skladatele by měli nosit na zlatém podnose, masírovat mu ramena a přivézt mu k domu náklaďák plný zlata, protože pokud něco nezklame, je to právě hudební podkres. Společně s lekavými a napínavými sekvencemi se jedná o parádní kombinaci, která vám připomene, proč jste ochotni trpět těch několik menších či větších chybiček tohoto seriálu.

Zmatlané finále

Za samotný závěr by si autoři zasloužili pohlavek. Seriál celkově až podezřele připomíná klasické momenty z různých filmů, ať už je to vražedný počítač z 2001: Vesmírná Odysea (1968) nebo návštěva cizí lodi jak vystřižená ze Sunshine (2007) či Horizont události (1997). Poslední díl je pak hřebík do rakve non plus ultra. Krom toho, že si postavy jako obvykle dělají, co se jim zlíbí, přibude spousta dalších náhodných odhalení, která nemají hlubší smysl a ten otevřený „happy ending“, kdy se nám dostane sotva poloviny odpovědí, je vůči divákům opravdu nefér. Pokud chystají druhou sérii, měli by začít hladit bříško Buddhy a prosit o zázrak, aby se jim vrátil alespoň jeden spokojený divák.

 

Seriál: Nightflyers

Režie: Mike Cahill, Andrew McCarthy, Nick Murphy, Maggie Kiley, Michael J. Bassett, Damon Thomas, Mark Tonderai, Stefan Schwartz
Předloha: George R.R. Martin (kniha)
Scénář: Jeff Buhler, Lindsay Sturman, Brian Nelson, Terry Matalas, Christopher Monfette, David Schneiderman, Michael Golamco
Kamera: Gavin Struthers, Markus Förderer, Peter Robertson
Hudba: Will Bates
Obsazení: Phillip Rhys, Miranda Raison, Eoin Macken, David Ajala, Sam Strike, Maya Eshet, Angus Sampson, Jodie Turner-Smith, Brían F. O’Byrne, Gretchen Mol, Bronte Carmichael, Youssef Kerkour, Zoë Tapper, Aoibhinn McGinnity, Joplin Sibtain, Barry John O’Connor, Keith Jordan, Josette Simon, Olwen Fouere, Ned Dennehy, Catherine Byrne, Olga Wehrly
www.netflix.com

PŘEHLED RECENZE
Příběh
3
Herecké výkony
4
Hudba
8
Vizuální zpracování
6