Seriál Záhadné sídlo Bly (2020) – Další hororová pecka?

8. 11. 2020

1621

Dva roky zpátky se na Netflixu objevil hororový seriál The Haunting of Hill House (Dům na kopci). Nejenže se jednalo o parádní příběhový horor s poctivou zápletkou a snad ještě lepším rozuzlením, ale kvalitami se dokázal vyrovnat i hororům na filmovém plátně. Po úspěchu první řady tvůrci okamžitě odklepli pokračování. Druhá série se ale přejmenovala na Záhadné sídlo Bly a i když nás měl nás čekat nový příběh, vrátilo se hned několik herců z první řady. Jak to tedy je?

Návrat starých (ne)známých

Kdo doufal v přímé pokračování zajetého příběhu, zažil nejspíš při začátku sledování menší zklamání. Přesouváme se totiž úplně na jiné místo, kde sice taky straší, ale to je jediná spojitost s první sérii, kterou byste zde našli. I když, ne tak docela. Do druhé série se totiž vrací několik herců z té první. Akorát tentokrát hrají zcela jinou postavu než předtím.

Prvních pár minut to možná bude působit trošku zmatečně a nezvykle, ale když se přes to přenesete, ve finále oceníte, že herci bravurně zvládají hrát diametrálně odlišnou roli než v první řadě. Je tudíž celkem snadné zapomenout, že ta či ona postava byla v prvním sérii někým úplně jiným.

Už po prvních pár dílech, kdy dojde na kritické momenty či dojemné scény, je očividné, proč tvůrci přizvali podobný herecký ansámbl jako v případě první série. Herci zkrátka umí.

Napůl romantika, napůl horor

Nedílnou součástí Záhadného sídla Bly jsou vztahy mezi jednotlivými postavami. Ty se napříč seriálem vyvíjí a mají zásadní vliv na příběh, zejména pak po stránce dějových zvratů. Řeší se tu zlomené srdce, láska z dětství nebo láska pokračující až za hrob. Zatímco první série byla o rodině, druhá série je o hledání partnera a sebe sama.

Kdybych chtěl trošku zariskovat, klidně bych mohl Záhadné sídlo Bly označit jako duchařskou romantiku a po zhlédnutí seriálu byste mi jistě dali za pravdu. Právě kombinace vztahů a lásky mezi postavami se přímo prolíná s děsivým příběhem, který se odvíjí velmi pozvolna.

Zpočátku dostáváme náznaky a jen útržky skryté pravdy. Seriál má devět dílů, které využívá na maximum a nikam nespěchá. Tu a tam si dokonce vyhradí jeden samotný díl zaměřený na osamocenou část příběhu nebo na určitou osobu. Díky tomu diváka čeká cesta do minulosti nebo přiblížení motivace a skrytých pohnutek dané postavy. Zde bych viděl velký zádrhel, protože spousta věcí roztažených do jednoho dílu mohlo být odvyprávěno za dvacet minut a také je divák vytržen například těsně před koncem hlavní dějové linie a vhozen někam, kde to vůbec nezná a nic zvláštního se tam neděje. Seriál pak nepůsobí konzistentně a je to jako byste v půlce příběhu dostali prequel a ještě k tomu spin-off jedné z postav a následně se teprve vrátili k hlavnímu ději. A možná i vinou těchto úhybů v příběhu ubylo hororových a strašidelných momentů. Celková atmosféra čiré hrůzy se bohužel nepřiblížila kvalitám první série a byť to mohl být záměr, protože tvůrci chtěli odvyprávět příběh trochu jinak, pro hororové nadšence to je nemilá zpráva.

Co je vyloženě špatně?

S tím, jak se seriál odvíjí postupně, nastává problém v tom, že ho musíte zhlédnout rychle, jinak vám utečou spojitosti. Záhadné sídlo Bly navíc vyžaduje veškerou diváku pozornost spojenou s logickým uvažováním, protože některé střípky příběhu si musíte poslepovat sami. Seriál vám dá jen velmi laxní vysvětlení v podobě jedné či dvou vět nebo krátké sekvence, která vám nevysvětlí tolik, kolik by měla.

Na druhou stranu se určitě nemusíte bát, že nebudete překvapeni. Děj si v překvápkách libuje a prakticky v každém díle přijde nějaké vysvětlení nebo promyšlený zvrat, který vám převrátí smýšlení o celém příběhu vzhůru nohama.

Dějově se jedná o velmi zajímavý počin, který je ale občas na úkor logiky.

S tím souvisí třeba i to, když se někde náhle zjevila ta či ona postava a vysvětlila děj frází typu: „Měla jsem předtuchu, že se něco stane, tak jsem tady.“

Chronologický příběh s řadou výhybek

Jak jsem již zmínil, příběh občas odbočí od hlavní dějové linie, což není nutně špatně, ale ne každému to bude vyhovovat. Tvůrci zvolili jiný vypravěčský postup než v první sérii, kde se prolínala přítomnost a minulost, což ničemu neškodí, jenom to možná není natolik scenáristicky poutavé a zajímavé a musí se to dohánět různými kličkami, kdy se odbočí jinam a divák začíná mít přehled v jistých nejasnostech.

Co však stojí za pochvalu, je fakt, že se seriál umě vyhýbá klasickým klišé. Pokud někdo jde do sklepa sám, je to odůvodněno. Pokud někdo vidí něco za oknem, většinou to někomu oznámí, než aby si hrál na hrdinu, šel to prozkoumat a následkem toho zemřel dehonestující smrtí. Ale bohužel i zde je pár okamžiků, kdy se hrdinové nezachovají zrovna racionálně. To se týká zejména zvláštních věcí či podivného chování ostatních postav, které všichni přehlíží mávnutím ruky a nijak se nepídí po odpovědích. Za to ve výsledku můžou být potrestáni, ale nevím, zda to byl scenáristický záměr.

Nakonec ještě pochválím „Easter eggy“, tedy pomrkávání na diváky. V obou sériích totiž můžete hledat skryté duchy. Většinou jsou v temných koutech, jindy jsou to odrazy v zrcadlech. Jsou velice nenápadní, ale jen ve druhé sérii jich můžete najít několik desítek. Pokud se vám zdálo, že jste zahlédli něco, co vypadalo jako postava, ale nikdo z hlavních hrdinů na to nereagoval, byl to patrně tajně nastrčený duch. I jejich přítomnost bude ve finále vysvětlena, i když v příběhu zásadní roli nehrají. Nicméně v rámci osobní minihry je při sledování můžete zkoušet hledat a počítat.