Kdo by neznal dva mladé hrdiny, toužící po lásce a pochopení, milou, ale zároveň ráznou kantorku přezdívanou Jana Ámosa či cílevědomého předsedu JZD? Filmová klasika, jeden z prvních československých muzikálů, plna rytmických a známých písní dodnes patří, i přes svou značně propagandistickou periodu, mezi oblíbené snímky naší kinematografie. Není proto divu, že se dočkala své divadelní adaptace. I v tomto případě, jako u moha dalších, se však ukázalo, že převádět filmové dílo na prkna, jež znamenají svět, se příliš nevyplácí.
Starce na chmelu zinscenoval tým Studia DVA v čele s režisérem Adamem Krausem a dramaturgyní Darinou Abrahámovou již v roce 2019, a to do podoby inscenace, hrané pouze na letní scéně Studia DVA. I přes to, že tato komerční divadelní scéna vsadila na muzikálovou klasiku, na které by se nemělo dát nic zkazit, je opak pravdou. Již na první pohled je zřejmé, že divadlo zvolilo taktiku hvězdných tváří, čímž je koneckonců pověstné, ale zaměříme-li se na kvalitu, tak se rozhodně nedá říct, že by se, vyjma hudební složky, dokázala vyrovnat své předloze.
Režijně-dramaturgický koncept zadrhával v několika zásadních bodech. Nejvýraznějším nedostatkem bylo povrchné pojetí dramatických postav, které tak spíše představovali stín a neřesti hrdinů, než aby je zvýraznily tak, jak by se dalo očekávat. Možná to byl záměr, ale v tom případě nelze tvrdit, že se jedná o adaptaci muzikálového filmu, avšak pouze o jakousi inspiraci pro autorskou inscenaci. Už jen Hanka, v podání Petry Kostkové, byla vystavěna jako naivní, až hloupá dívka, která není schopná správně vyslovit jména Seneca či Schopenhauer. Postava má být sice lehce naivní a lišit se od hlavního hrdiny, v případě inscenace to však tvůrci urputnou snahou odlišit ji od filozoficky smýšlejícího studenta Filipa (Ivan Lupták) přehnali. Podobně na tom je i postava Jany Ámosy (Zlata Adamovská) nebo předsedy (Josef Carda). Jindy famózní herečka Zlata Adamovská se musela v případě kantorky smířit s tím, že její postava se neustále snaží své studenty napodobit, jako by se chtěla stát jednou z nich.
S tím souvisí její občasné koketování například s premiantem Honzou (Petr Ryšavý) či značné přehrávání v dramatičtějších situacích, které pro talentovanou herečku byly spíše přítěží než přínosem. Podobně na tom je i postava Josefa Cardy, která je vybudována s příliš sexistickým apelem, jenž nabourává divákovo mínění o předsedovi, který by měl být spíše zdrženlivý a pasivně dotěrný, tak, jak jej ve filmu ztvárnil Josef Kemr. Stejně tak i postavy studentů, převážně tedy studentek, byly často nuceny přehrávat, což pro ně zajisté nebylo komfortní. I přesto, že herci dokáží mladé středoškoláky věrohodně napodobit, bylo režijní uchopení postav značně nepřirozené. Výjimku tvořil Ivan Lupták coby Filip, jenž vložil do postavy přirozenou inteligenci a určitou dávku humoru, která byla vždy na místě. Stejně tak i duo Pepa (Lukáš Adam) a Véna (Filip Hořejš), coby jakýsi Pat a Mat této inscenace, či trio kytaristů (Peter Strenáčik, Vojtěch Havelka, Kryštof Mende) udržovali komickou složku na úrovni.
Choreografie Petry Parvoničové se ukázala jako velmi pasivní složka, což je u muzikálového žánru výrazný nedostatek. Oproti jiným choreografiím se zdá, jako by Parvoničová dostala za úkol naučit herce kroky za pouhý den. Prostoru pro taneční kreace je více než dostatek, avšak v inscenaci se jedná o výraznou absenci této složky. Domnívám se, že kdyby byl na choreografii kladen větší důraz, dokázala by divadelní Starce více než oživit.
Inscenace je zkrátka snahou o napodobení legendárního muzikálu na divadelní scéně, která je vystavěna především na komerční bázi, což je zapotřebí brát v potaz. Jedná se o inscenaci, na kterou zajde běžný divák právě kvůli hvězdnému obsazení. Na druhou stranu je třeba dbát i kvality díla, zejména, jedná-li se o téma, které zná každý Čech. Především by bylo tedy vhodné zapracovat na detailnější psychologii postav, aby se z nich nestával pouhý stín filmových hrdinů.
DIVADLO: STARCI NA CHMELU
Režie: Adam Kraus
Dramaturgie: Darina Abrahámová
Scéna: Adam Pitra
Kostýmy: Agáta Zenklová
Hudební nastudování: Kryštof Marek
Choreografie: Petra Parvoničová
Orchestr: Kryštof Marek/Sára Bukovská, Robert Mitrega/Michal Kostiuk, Lukáš Pelikán/Jaroslav Friedl, Tomáš Zeman/Marek Marián Leždík, Pavel Razím/Karel Kuneš/Josef Krůšek
Hrají: Ivan Lupták/Peter Pecha, Berenika Kohoutová/Petra Kostková, Jan Meduna/Petr Ryšavý, Zlata Adamovská, Josef Carda/Oldřich Navrátil, Linda Fikar Stránská, Andrea Holá/Vendula Příhodová, Jan Fanta/Richard Pekárek, Lukáš Adam/Filip Hořejš, Kateřina Viktorka Steinerová, Tereza Marková/Berenika Suchánková, Veronika Morávková/Michaela Novotná, Viktor Novák/Lukáš Randák, Tomáš Drobil/Petr Faltus, Vojtěch Havelka/Kryštof Mende/Pavel Režný/Peter Strenáčik
STUDIO DVA
