Recenze: Ani v Divadle Kalich se Titanic neobejde bez Céline Dion

Autorem originálu The Sinking of the Titanic je John Fiske, který tvoří polovinu komického dua Kesselofski & Fiske. Ačkoli jsou oba pánové Britové, působí hlavně ve Švédsku. Od premiéry v roce 1992 odehráli několik stovek představení a inscenaci navíc přejala další divadla. Byla tak uvedena v několika zemích světa včetně sousedního Slovenska. Nyní nám Titanic zprostředkovává Divadlo Kalich.

Titanic je hrou pro dva herce. V tomto případě se rolí objednatele, stavitele, kapitána, druhého důstojníka, všech pasažérů od první až po třetí třídu, ledovce i samotného Titanicu ujali Filip Blažek a Miroslav Vladyka. Jejich úlohy jsou od počátku dané – lev salónu Gilby (Filip Blažek) se chce třpytit v záři reflektorů a svého dobrosrdečného, ale ufrflaného kolegu Sydneyho (Miroslav Vladyka) trochu šikanuje a neustále posílá do portálů či aspoň zadní části jeviště.

Chce mít totiž všechnu diváckou pozornost sám pro sebe. Sydney se však upozadit nenechá a své zvídavé dotazy či (kolikrát dost scestné) nápady, jak hru či svou postavu vylepšit, používá jako záminku, proč se vrátit zpět na forbínu, před diváky.

Oba herci mají nelehký úkol. Představení se hraje bez kulis a téměř bez rekvizit, jen s náznaky kostýmů. Vše je tedy vsazeno na jejich herecký um a humor samotného díla. Ten však, zdálo se mi, chvílemi pokulhával.

Zatímco některé vtipy a scénky byly opravdu povedené (například Vladykova Dafné, Blažkovy žádosti ohledně intenzity světla či panika pasažérů třetí třídy po nárazu), jiné působily poměrně zbytečně a rozvlekle (Vladykovy snahy zjistit rozpoložení ledovce, který má zahrát, či opakovaná scéna s objednávkou výroby lodí). Kdyby jich nebylo, mělo by představení větší spád a třeba by se ani nemuselo dělit přestávkou. Ta definitivně utlumila jinak už už se rozjíždějící dění.

Je však nutné uznat, že pointa reflektující sociální témata a závěrečná rekonstrukce plavby Titaniku a jeho osudu dodá celému dílu patřičnou váhu a divák si odnáší o něco více než jen pocit, že právě zhlédl bláznivou taškařici. Škoda jen, že ač se anotace k inscenaci vymezuje vůči hollywoodskému trháku („Gigantická slavná loď, známé události jejího zániku, událost století, velký příběh, stovky a stovky osudů, ledovec, šťastné i nešťastné konce – to všechno nám v této komedii zahrají jen dva herci.

Na co potřeboval Hollywood davy statistů a výpravné dekorace, dokážou zvládnout dva čeští mořeplavci s využitím základních divadelních technik imaginace, představivosti a pochopitelně zázraku.“), ve finále se ani zde nedokázali obejít bez klišé v podobě srdceryvných tónů písně My Heart Will Go On.