Kamelot v Praze: dokonalá souhra emocí, temnoty i srdečnosti

45

Podruhé v tomto roce se k nám do Česka vypravila americká metalová formace Kamelot, která na svém nynějším turné představuje svůj nejnovější počin – dvanáctou studiovou desku The Shadow Theory. Zaplněný Palác Akropolis si tak mohl užít plnohodnotnou show, kterou umocnil sympatický projev celé kapely.

Fanoušci měli tu čest vidět Kamelot naživo již v létě, kdy kapela odehrála svůj set na vizovickém festivalu Masters of Rock. V žáru odpoledního slunce tam bohužel nevynikla jejich tajuplná aura, k tomu je na začátku vystoupení provázely i nemalé technické problémy s výpadky mikrofonu. Naštěstí se k nám kapela za pár měsíců chystala znovu, a tak si mohla ve středu 10. října v pražské Akropoli napravit reputaci, což všech pět fenomenálních hudebníků zvládlo s naprostým přehledem.

Nejprve bylo třeba diváky trochu předehřát – s tím si obstojně poradili Norové
Leaves‘ Eyes. Kapela s sebou přivezla novou zpěvačku, Finku Elinu Siiralu, která nahradila dřívější Liv Kristine. Ovšem kdybyste při koncertu zavřeli oči, změnu byste možná ani nezaznamenali. Vokální podoba je zde až neskutečná, a stejně jako Liv i Elina je naživo pěvecky čistá a vyzrálá. V komunikaci s diváky ještě příliš zběhlá není, ale v tom ji pomohli ostatní členové kapely. V půlhodinovém setu zazněly hlavně skladby z nejnovějšího alba Sign of the Dragonhead, které bylo nahráno již se Siiralou za mikrofonem. Při několika skladbách přišla na pódium i parta velkých vousatých Vikingů s meči a štíty. Publikum pobavili i vyhecovali k většímu řevu a skandování.

Celý večer běžel jako na drátkách, nekonalo se žádné dlouhé čekání ani prodlevy. Na vyvýšené ploše byla umístěna bicí souprava a klávesy, zpěvák se mohl pohybovat i po krátkém mole uprostřed a mít tak větší interakci s diváky. Sál v Paláci Akropolis není příliš velký, a tak koncert působil domácky a vřele. Velmi sympaticky působila i celá kapela, která na pódium přišla při prvních tónech singlu Phantom Divine z nového alba.
Švéd Tommy Karevik, který v roce 2012 nahradil předchozího zpěváka Roye Khana, nebyl pokaždé na zpěv sám. Zdárně mu v této a v pár dalších skladbách sekundovala zpěvačka Once Human Lauren Hart. Tu si Kamelot přizvali jako hosta na celé jejich turné. Rozhodně není pouhým oku lahodícím zpestřením pro pány, Lauren totiž skvěle zvládá nejenom čistý zpěv, ale hlavně growling, který skladby Kamelot perfektně doplňuje.

Kamelot hráli přes hodinu a půl, a koncertu nejde příliš co vytknout. Zpěvák Tommy Karevik je šťastným majitelem fenomenálního hlasu, a i když chvílemi působil unaveněji (není se čemu divit, kapela vyjela na opravdu dlouhé turné), bylo vidět, že do svého vystoupení chce dát i poslední zbytky své energie.
V setlistu nechyběly skladby z éry Roye Khana – Rule the World, When the Lights Are Down, The Great Pandemonium, March of Mephisto či Karma, ke konci zazněl jeden z největších hitů skupiny – Forever. Celé vystoupení bylo však více zaměřeno na novější tvorbu s Karevikem. Z předchozích dvou desek kapela zahrála například End of Innocence, Sacrimony (Angel of Afterlife) nebo Veil of Elysium. Celý sál na pár minut zklidnila emotivní balada Here’s to the Fall. Při ní nechyběla typická (snad romantická?) světýlka mobilů.
Důraz byl samozřejmě kladen na skladby z The Shadow Theory – v Mindfall Remedy se znovu připojila Lauren Hart, diváci skvěle reagovali na Amnesiac s chytlavým refrénem, RavenLight či Burns to Embrace. Nechybělo bubenické sólo Alexe Landenburga, jemuž přizvukoval klávesák Oliver Palotai. Po hlasitém skandování Kamelot přidali jednu z jejich nejznámějších skladeb nové éry Liar Liar, aby si pak udělali fotku s fanoušky a vděčně se rozloučili.

Jediným zamrzením celého večera by pro někoho mohl být právě výběr skladeb. Ve Vizovicích vypadal setlist podobně, stejně tak na celém turné. Přitom Kamelot vydali dvanáct fenomenálních alb, ze kterých je co vybírat. A v rámci představení nové desky mohli sáhnout také ještě trochu jinam. To je ovšem pouze malá výtka. Koncert si totiž musel užít opravdu každý příchozí.
Větší technické problémy se nekonaly, všichni členové kapely působili sympaticky, podávali si ruce s fanoušky v předních řadách, komunikovali. Zpěvák diváky neustále hecoval a pobízel, několikrát je rozezpíval a celý sál mu zobal z ruky. Menší prostor a tma hrály kapele do karet, takže jsme si ji mohli užít v celé její hudební dokonalosti.