Nightwish v Praze: velkolepá cesta časem plná rarit, emocí i plamenů

59

Finští Nightwish mají v Česku obrovskou fanouškovskou základnu. Tentokrát přijeli v rámci svého Decades World Tour, na kterém nabízí průřez celou dvacetiletou kariérou. Ve vyprodané O2 aréně předvedli geniální, efekty i emocemi nabitou show, a tím jen potvrdili, že jsou opravdu živoucím fenoménem, který upoutal již několik generací.

Nightwish není třeba dlouze představovat ani těm, co tvrdší hudbu příliš neposlouchají. Severské vládce symfonického metalu zná v Česku kdekdo, nebo o nich alespoň slyšel. V obří O2 aréně to přesně tak v pondělí 19. listopadu vypadalo – v kotli stáli nejvěrnější metaloví fanoušci, v zadních řadách a na tribunách diváci všech generací a posluchači zřejmě rozličných hudebních žánrů.

Nightwish tak hráli pro 15 000 lidí, což byla jedna z jejich největších halových show spolu s předchozím koncertem v polském Krakově.
Pro naladění a rozehřátí diváků si k sobě Nightwish přizvali mladou finskou kapelu Beast in Black, jejíž popularita strmě stoupá. Pětice nadaných hudebníků má za sebou zatím jen jednu vydanou desku, ale cestičku ke slávě si prošlapávají celkem slušně.

V jejich power metalu můžeme slyšet silný vliv osmdesátkového synth popu, pompézní klávesy i působivé stadiónové refrény. Největší energii ovšem skýtá fenomenální hlas řeckého zpěváka Yannise Papadopoulose. Rozehřát celou O2 arénu je zřejmě jeden z těch těžších úkolů, co se vám v životě můžou naskytnout, ale Beast in Black se to podařilo vcelku kvalitně. Na šílenou energii a šoumenství frontmana se prostě nedalo nereagovat.

Poté se celou arénou začalo šířit netrpělivé očekávání. Kapela na sebe naštěstí nenechala čekat dlouho, světla zhasla na minutu přesně. Na velkém plátně v zadní části pódia se promítl krátký skeč, který návštěvníky nabádal, aby nechali své mobilní telefony v kapsách a místo toho si užili fantastický výlet do jiného světa v přítomném okamžiku. Stoprocentně to asi nezafungovalo, ale je pravda, že světýlek mobilů bylo při koncertě vidět méně.

Po intru Troye Donockleye, kapelního multiinstrumentalisty (hraje na flétnu, dudy, loutnu, kytaru i zpívá), přišel žár, na který všichni čekali. Nemluvě teď o plamenometech vybuchujících při každé rychlejší skladbě. Neutuchající plamen energie s sebou na pódium přinesla „létající Holanďanka“ Floor Jansen, s níž kapela v roce 2012 získala poslední dílek dokonalé skládačky.

Se skladbami Dark Chest Of Wonders a Wish I Had An Angel se kapela vrátila do období alba Once, které poslední nazpívala Tarja Turunen. Tentokrát se šlo ovšem ještě dál. Nightwish vzali fanoušky na cestu časem, která vedla k takovým raritám jako Elvenpath či The Carpenter z debutového alba. Příjemným překvapením byla i skladba Sacrament of Wilderness, kde nechala Floor vyniknout svůj operní hlas. Nechyběly ani novější skákačky s irskými prvky – I Want My Tears Back, Last Ride Of The Day a Élan. Emoce by se daly krájet při pomalejší skladbě Dead Boy’s Poem, při níž se dala obdivovat preciznost a přesnost zpěvaččina hlasu.

Nebyli by to Nightwish, kdyby jejich hudba neměla hlubší smysl a příběh, což bylo v O2 aréně podpořeno velkými projekcemi, které tematicky provázely každou skladbu. Záběry hvězdné oblohy, nočního lesa, hor, oceánů, letících sov i divokých vlků, hořících svíček i ekologických problémů ohrožujících naši planetu, dodávaly divákům větší prožitek z hudby. Při skladbě 10th Man Down se promítaly nekonečné řady hrobů vojáků, Slaying The Dreamer zase naháněla strach plameny a zlověstnými kyvadly.

Nightwish k nám jezdí často a rádi, v létě jsme je mohli vidět na plzeňském Metalfestu. To, že jsou skvělí hudebníci a Floor Jansen je geniální zpěvačka naprosto přesně ovládající svůj hlas, u nás tedy ukázali již mnohokrát. V O2 aréně se nekonaly žádné překvapující momenty, kapela předvedla tradičně skvělou show s nejrůznějšími efekty, plameny i konfetami, tentokrát však s neobvyklým setlistem.

Ten si museli užít hlavně skalní fanoušci. Možná proto se kapele dostávalo největší podpory jen z předních řad, což je škoda, protože svou téměř dvouhodinovou show ani v nejmenším neodflákli. Na konci zazněla geniální Ghost Love Score, a když na zem dopadla poslední konfeta, kapela se s diváky rozloučila. Snad je tu uvidíme zase brzo – a možná lépe v menších prostorách.