A nejen oni: zpívala celá vyprodaná Fléda, fanoušci rozmanitého věku, ženy, muži, děti. Tomáš Klus a jeho cílová skupina (takhle láskyplně oslovuje členy své kapely) strhli všechny. Svým zpěvem, hudbou i ostrovtipem.
Aby bylo jasno, nejsem Klusovou zapřísáhlou fanynkou. Nicméně koncert, který jsem 16. dubna navštívila na brněnské Flédě, mě přesvědčil o tom, že tento zářící člověk dokáže proměnit ve svého fanouška kohokoliv – a to v rekordním čase. Takže jsem nakonec podlehla, i když neplánovaně. Nedalo se jinak…
„Jestli se mi budete bavit, já vás rozstojím!“
První věcí, kterou musím pochválit je výběr písní – ten se opravdu povedl. Zazněly jak starší kousky, tak spousta nových skladeb z aktuálního alba Proměnamě. U diváků novinky slavily úspěchy, někteří už je dokonce znali zpaměti. A když se z Tomášovy kytary ozvaly první akordy známé písničky, z publika byl pravidelně slyšet jásot dvojnásobný.
Dalším faktorem úspěšnosti celého večera byl určitě Tomášův spoluhráč a kapelník Jirka Kučerovský. To, co předvádí na kytaru se nedá popsat slovy, jeho prsty rejdí po hmatníku neuvěřitelnou rychlostí. Což Klus vtipně glosoval: „Ty ale fakt hraješ jako bůh. On má totiž… já jsem vyvinul jednu takovou teorii, nevím, jestli jsem nebyl opilý, tak snad ne.“ Kučerovský si významně odkašlal. A Klus pokračoval: „Jo my si vlastně dneska říkáme pravdu. No a jak to bylo, já jsem vyvinul tu teorii, že Jirka má oči na prstech. Protože to je fakt neuvěřitelný.“
Nicméně to, co udělalo koncert opravdu nezapomenutelným, byla Tomášova a Jirkova komunikace s publikem. Nikdy jsem neviděla kapelu, která by tuto nelehkou část koncertu zvládala lépe, než právě oni. Téměř každou písničku prokládali trefnými komentáři, oslovovali publikum, reagovali na jejich podněty. To všechno jsou nedocenitelné věci, které právě tito dva talentovaní kluci skvěle ovládají.
A tak když na začátku Tomáš Klus dostal od několika diváků velký dárek, převázaný mašlí, ani na okamžik ho to nevyvedlo z míry. Když o chvíli později vytahoval z krabice chaloupku z perníku, ihned situaci glosoval poznámkami o „perníčku“.
Před písničkou s názvem „Narozeninová“ Klus zjišťoval: „Prosím vás, má tady někdo narozeniny? Nebo zeptám se takhle: nemá někdo z vás někdy narozeniny?“ Po souhlasném výskotu publika se Tomáš s kornoutem plným bonbonů vydal pod pódium a zpívajíce je rozdával všem okolo. A jakmile stál zase s kytarou u mikrofonu, poznamenal: „Gelové nehty si můžete později vyzvednout v šatně.“
Zpěvák fanoušky dál bavil vtipnými historkami: „Tady je jedna zastavárna, takhle podél kolejí tramva-šalinových. Nicméně byla tam zastavárna a pod tím obrovský nápis: Pozor, zastavujeme auta! No a ještě jsem viděl, v Praze… může se tady říkat Praha? Tak v Praze, zkrátka v jednom městě, byla na jedné zastávce opravna obuvi, a tam bylo napsané: Sleva na podražení. No, tak to bylo okénko všímavého Tomíka a nyní, přátelé, další písnička.
Diváci se smáli, Kluse odměňovali bouřlivým potleskem a s komunikativností nezaostávali za účinkujícími. Když byl jeden z nich vyzván slovy: „Ty se furt hlásíš maličký, povídej!“, oslovený neváhal zavolat: „Tome, děkujem‘!“
A já nemůžu než souhlasit. Tomášovi a jeho cílové skupině vděčím za skvělý večer. Přenesli vlnu optimismu nejen na mě, ale snad na každého na Flédě (včetně ochranky). Za to jim patří můj obdiv a nezbývá než dodat: kluci, děkujeme vás!
