VR Cinema na Festivalu krátkých filmů: Na skok do jiné reality

94
- Reklama -

V Praze si otevřel svou vztahovou poradnu Pika… totiž Thundergod, zaútočilo tu drsné komando z Blízkého východu a k tomu zahráli Tatabojs, I Love You Honey Bunny a Kafka Band v jedné zkušebně za doprovodu světelné show vycházející z lesa. Tohle vše se odehrálo od čtvrtka do soboty přímo na chodbě Národní technické knihovny. A ne, opravdu místní knihovníci neprodávali drogy. Umožnila to sekce kina ve virtuální realitě v rámci Festivalu krátkých filmů. Diváci se usadili do křesílek ve vestibulu a pomocí brýlí a sluchátek se mohli přenést přímo do děje a stát se součástí jiných světů.

Za technickým zázrakem v NTK stojí tvůrčí skupina BRAINZ STUDIOS, která už v úvodu slibně konstatuje, že realita už dávno není jen jedna. Do technicky dokonalého virtuálního světa pronikají audiovizuální díla, filmy, videoklipy a hry. Už dávno minulo období, kdy směšně vypadající brýle byly jen jednoduchou atrakcí. Virtuální realita se stává progresivním uměleckým médiem, které umí vyprávět samo o sobě a s každou inovací roste jeho potenciál pro hudbu i kinematografii. V hlavní roli příběhu se ocitá divák, který si sám určuje, na který záběr se bude dívat. Nehmotné světy ožívají všude kolem a filmař může využít všech 360° úhlů pohledu. Tvorba ve virtuální realitě je náročná pro umělce na pokrytí prostoru i na divákovu pozornost, ale výsledkem je strhující či bláznivá cesta na druhý konec světa nebo přímo do umělcovy fantazie.

V NTK se promítaly celkem tři druhy programu. První obsahoval tři krátké filmy nazvané Battle Hymn, Conscious Experience a Your Spiritual Temple Sucks. Ve druhé sérii mohli diváci zhlédnout Das Totale Tanztheater – Einstürzende Neubauten z dílny hnutí Bauhaus. Člověk se po nasazení brýlí stává tanečníkem a zažívá představení z druhé strany, jako účinkující. Po tanci následoval snímek Ghost In The Shell: Virtual Reality Diver od japonského režiséra Hiroakiho Higashiho a dánská animovaná pohádka Songbird.

Battle Hymn – Variace na aktuální téma

Režisér Yair Agmon publiku na 12 minut půjčil tělo vojáka izraelské jednotky a se zbytkem týmu ho poslal pro podezřelou osobu. A tak jako komanda nešetří obyvatelstvo, nešetří filmaři divákovy emoce. Snímek hraje na city. Hodně. Ať už sledujeme rutinní chování vojáků, zajatcovu plačící rodinu nebo dojemnou závěrečnou píseň, kterou vojáci zpívají spolu s odsouzencem, mísí se v nás různé pocity od síly po stud.

Na tomto snímku oceňuji především hloubku virtuální reality a propracovanost světa ve všech směrech včetně virtuálního těla vojáka, jeho vlastní akce a tváří ostatních, které se na něj při hovoru obrací.

Conscious Existence – Nádhera… a dál?

Filmové dílo Marca Zimmermanna je nádherné. Bere dech. Je to útok na smysly, tedy zrak a sluch. Je to vnímání světla, barev, krásy, ve které se rozplynete. Až na to, že… nemá děj. Sledujeme svíjející se světelná klubíčka, nejkrásnější panoramata světa, vystoupáme skrz ohňostroje do vesmíru a tam poklidně plujeme mlhovinou, z níž vylétají bubliny a okolo se vznáší medúzy. Pastvu pro oko podkresluje relaxační hudba. 

Působivé, velmi působivé. Ale trošku tomu chybí šťáva. Je to pastva pro oči, esenciální forma kýče. Ovšem většina se odehrává přímo před divákem, a ačkoliv by to mohlo fungovat jako reklama na to, co vše virtuální realita dokáže, efekty vyplňují jen její část, což je velká škoda.

Your Spiritual Temple Sucks – Thundergod se vším všudy

Kdysi kdesi na vysoké hoře žil Pika… ehm… Thundergod v chrámu, který představuje osud člověka a dokázal lidem pomoci s každým milostným, finančním i životním trápením. Tenhle lehce bordelářský a umaštěný bůh s tělem Buddhy a kostýmem Pokémona je hlavním hrdinou desetiminutové skeče Johna Hsua. Hromový rádce pomáhá zoufalému panu Čchangovi z manželské krize a finančních problémů. Zdá se ovšem, že kazí všechno, čeho se dotkne a přivádí celou rodinu do vtipných situací. Spirituální pevnost končí v troskách a vztah… nejspíš žádného guru nikdy nepotřeboval.

Poslední snímek z trojice hodnotím jako nejvydařenější z hlediska hlášek, nápadu, kombinace satiry filmu a vzhledu videohry. Navíc si autor výborně poradil s virtuální realitou, kde opravdu zaplnil všechny prostory a úhly, když nechal příběh odehrávat paralelně na dvou stranách.

Brainz Music House – z gauče přímo na pódium

Virtuální realitou z třetího programu mají na svědomí české ručičky a české BRAINZ STUDIOS. Ti ukázali, jak mohou virtuální přenos využít kapely pro své koncerty i kontakt s fanoušky. Jako první předvedli své vystoupení Kafka Band, kteří zajistili divákovi pocit, že stojí přímo u pódia. Sám. S celou kapelou přímo před sebou.

Druhý set zahráli I Love You Honey Bunny. Pražská kapela vzala diváky přímo do zkušebny a umožnila jim stát se součástí týmu aspoň na pár songů. Z vystupujících muzikantů si tahle mladá parta poradila s virtuální realitou nejlépe, protože se rozmístili do kruhu okolo kamery, tancovali a dělali na diváky různé opičky. Dle vkusu některých lidí se vlnili dokonce až příliš blízko, ale jejich vystoupení mělo rozhodně styl a vtip.

Trojici kapel uzavřeli Tatabojs s jednou písní, kterou zahráli v sedě před kamerou jako na zkoušce.

Všechny koncerty i zkoušky ukázaly, jak skvělou volbou je virtuální realita pro přenosy koncertů. Technologie má slušně našlápnuto k tomu, aby za pár let umožnila člověku sedícímu doma získat pocit, že paří přímo s kapelou na pódiu a je sám hvězdou videoklipu.

 Potenciál tu je…

A ne malý. Spíš obrovský. Festival krátkých filmů (který mimochodem kromě VR kina v NTK zahrnoval spoustu promítání v pražských kinech, soutěže, příležitosti, a hlavně nové filmy, o kterých tento článek není, a proto končím závorku) nám předvedl umělecký jazyk a možnosti vyprávění ve virtuální realitě s celou parádou. Možná se nám nabídl pohled do budoucnosti kinematografie a záleží jen na režisérech, scenáristech a hercích, jak se příležitosti budovat nové světy chopí.