Španělsko je často spojováno s oddechem na pláži a příjemně teplým klimatem. Tahle západoevropská země má však i jiné podoby. Severní část je chladnější a hornatější a rozbouřené oceánské vlny lákají surfaře. Nadchne také i prolínáním kultur, které nejsou vidět jen v oblasti jazyka, ale i v mnohotvaré architektuře či bohaté gastronomii.
Pobřeží Pyrenejského poloostrova ze severu omývá Biskajský záliv ústící do Atlantského oceánu. Jeho vlny jsou silné a nepokojné, proto sem rádi cestují i ti, kteří touží po větším adrenalinu. Vlny zálivu se však nepojí jenom s vodními sporty, i když síla větru tomu někdy nasvědčuje. Ovlivňují totiž celou kulturu této oblasti.
Přesvědčili jsme se o tom několikrát, hned po příletu do Bilbaa nás přivítal závan přímořského vzduchu. Jde o největší město Baskicka – autonomního společenství rozprostírajícího se u francouzských hranic. Bilbao sice neleží přímo u vod zálivu, lze se ale přes něj dostat kamkoliv. A samotné město má také co nabídnout.
Zelené kopce, pastelové budovy a Guggenheim
Nelze si nevšimnout množství zeleně, která zdobí celý region. Kopcovité výhledy, o které Bilbao nemá nouzi, hrdě prezentují zachovalou přírodní scenérii. Zeleň nechybí ani v ulicích, které často po celé šířce lemují stromy. Ty současně na některých místech poskytují dokonalý chládek před ostrým letním sluncem.
Společně se zelenou barvou přírody a oceánskou modrou Bilbao zdobí pestrá architektura. Budovy rozličných tvarů jsou zejména v historické části města Casco Viejo oděné do pastelových odstínů.
V kontrastu s tím městu dominuje titanová futuristická stavba Guggenheimova muzea moderního umění, při které se údajně její tvůrce Frank Gehry inspiroval vizuálem ruské ponorky. Kanadsko-americký architekt stojí také za návrhem budovy Tančícího domu v Praze.
Guggenheim je hlídán z obou stran. V blízkosti řeky Nervión jej střeží obří pavouk Maman a z ulice návštěvníky vítá socha psa Puppyho zdobená květinami. A když už je řeč o pejscích, ti jsou tu podle jejich počtu velmi oblíbenými společníky.
Místo angličtiny spíše neverbální komunikace
V baskické části Pyrenejského poloostrova se kromě španělštiny mluví i jazykem, který údajně nevychází z žádné jazykové rodiny. Baskičtina má rovněž oficiální postavení a všechny názvy jsou tu uváděné dvojjazyčně.
Třetím nejpoužívanějším jazykem je francouzština. V cípu Biskajského zálivu leží turisticky oblíbené město San Sebastián – neboli po baskicky také Donostia –, odkud je to do Francie, co by kamenem dohodil. Díky návštěvníkům z celého světa se tu na některých místech domluvíte také anglicky, ale není to pravidlem.
Porozumět si ale i bez znalosti cizích jazyků samozřejmě dá, ve vzájemné komunikaci vždy pomáhá empatie, pár odposlechnutých slov a neverbální komunikace.
Gastronomie a temperamentní kultura
Španělská kuchyně není vůbec neznámým pojmem. S opravdovým požitkem si ji umí vychutnat jak domorodci, tak i turisté. Byla by škoda neochutnat mořské plody nebo sladká lokální rajčata, která se v salátech dochucují spoustou olivového oleje. A přitom můžete zmíněné pochoutky zalít Riojou – červeným vínem, nebo jeho bílou variantou známou jako Txakoli.
Mezi místní speciality jednoznačně patří malé jednohubky, které najdete téměř v každém baru. Španělské tapas, které známe i u nás, se na severu nazývají pintxos. Výhodou těchto malých porcí je, že když se neumíte rozhodnout, na co máte chuť, můžete zkusit vícero kombinací najednou.
Mnohé z nich sice obsahují kus pečiva, ale to ke španělské kultuře patří asi jako časté setkávaní se v ulicích a užívání si společných chvil. Španělský způsob života si zamiloval i Ernest Hemingway, který si za své časté návštěvy vysloužil přezdívku Don Ernesto. Právě severní Španělsko zmiňuje ve své první novele Fiesta.
