Dokument: Planeta Praha (2020). Příroda si cestu najde

6. 8. 2022

413

Někdy máme pocit, že městské betonové džungle nedávají přírodě mnoho šancí. Jenže stačí drobný pohled pod pokličku, a najednou zjistíme, že život je silnější, než si myslíme. Celovečerní dokument Planeta Praha režiséra Jana Hoška navazuje na úspěšnou Planetu Česko. Svou pozornost ale zaměří na zvířata a rostliny, které mají svůj životní prostor na území našeho hlavního města. Myslíte, že jich ve změti aut, asfaltových ulic a věčného hluku bude málo? Omyl.

Je to skoro pět let, co do českých kin vstoupil snímek Planeta Česko. Bylo to tak trochu zjevení, ukázalo se, že dokonce i v našich podmínkách se dá natočit skvělý přírodovědecký dokument stylu, který jsme doposud spíše obdivovali u BBC. To zajímavé na něm bylo, že ukázal, jak velmi pestrá a zajímavá může být naše příroda, když se podíváme trochu pozorně (a z blízka). A vlastně i to, že i naši filmaři něco podobného dokáží. Takže když se tým kolem režiséra Jana Hoška a hlavního kameramana Jiřího Petra rozhodl pustit do snímku Planeta Česko, věděli jsme, co čekat. Rovnou na úvod si řekněme, že fanoušek přírody rozhodně z kina zklamán odcházet nebude. Spokojených diváků může být dokonce víc, než u předchozího filmu, protože autoři přidali ještě něco navíc.

Zvířata a rostliny se umí přizpůsobit

Praha má svou výhodu v tom, že i když je to relativně velké město, zůstalo jí poměrně hodně zeleně. Pomáhá k tomu jak Vltava protékající středem města, tak pozůstatky dřívějších hvozdů. Ty se sice proměnily v parky, ale pořád v nich přežívají druhy, které tady byly možná dříve, než kolem nich začalo vznikat město. Napadlo by vás třeba, že v parku pod Petřínem žije Plch velký? Tenhle druh má poměrně malé teritorium, takže je dost pravděpodobné, že v těchto místech žije už pár století po mnoho generací. Zkrátka zvířata i rostliny si dokáží najít způsob, jak přežít a ukázat nám, že jsme na ně pořád krátcí. A nemusí to být zrovna tak surově, jako na konci července v Českosaském Švýcarsku.

Břehule si prostě – místo břehů řeky, kde už dávno strmé stěny nejsou – našly svoje místo na skládce, slípka zelenonohá zase zjistila, že ve městě se jí žije docela dobře. Řeka tady nezamrzá, a i teplota v zimě je o něco vyšší než v otevřené krajině. Jenom je trochu problém, že husté traviny kolem řeky chybí a jsou tu navíc nebezpeční vetřelci z Jižní Ameriky. Ale má kvůli tomu taková slípka utíkat? Proč? Prostě začne hnízdit na stromě. Zkrátka spousta zvířat dokonce dokáže ze symbiózy s člověkem docela dobře těžit. Své by o tom mohli povídat mufloni z areálu krčské nemocnice. A co teprve volavky popelavé. Myslíte, že úplnou náhodou se jejich největší kolonie u nás hnízdila na Trojském kopci? Nebo si jen všimly, že lidé ze ZOO nosí pravidelně tamním pelikánům ryby, které se dají docela snadnou uloupit?

Krásné záběry i vtipný nadhled

Už u Planety Česko jsme se mohli kochat naprosto skvělou prací kameramanů. Jiří Petr kolem sebe shromáždil tým deseti skvělých profesionálů s obrovským citem pro natáčení přírody. Pokud vás zvířata všeho druhu baví, budete si užívat doslova každý záměr. Úžasné detaily, šikovná práce s celkem, ale i nápadité použití zpomaleného nebo zrychleného času. To vše platilo u snímku Planeta Česko a možná ještě víc platí také u dokumentu Planeta Praha. Zvířata můžeme sledovat na překvapivých místech, a přitom je vidíme v jejich zcela přirozeném světě. O řadě z nich přitom mnohdy neví ani ti, kteří těmito místy procházejí každý den.

Přesto ale Planeta Praha svého předchůdce ještě o malý kousek překonává. Zatímco Planeta Česko byl opravdu čistokrevný přírodovědný dokument, Planeta Praha má širší záměr. Tvůrci do snímku přidali trochu zábavy. Snímek má příběh, který z něj dělá opravdový film, nikoli jen sled skvělých záběrů zvířat. Na další úroveň pak vše posunuje vtipný slovní doprovod Jiřího Macháčka. Ten – podle vyjádření režiséra – i sám navrhl pár vylepšení. A je to opravdu znát. Díky tomu se u Planety Praha nebudou nudit ani ti, kteří tak úplně čistokrevní fanoušci přírodopisných dokumentů nejsou. Navíc na řadu těch míst, která jsou ve filmu k vidění, opravdu chodí řada z nás docela často. A nemusí se to týkat jen Pražáků. Další procházka tak může dostat ještě úplně jiný náboj.