Netflix se pustil do dalšího dokumentu, který tentokrát sleduje ničivé události z 22. května 2011, kdy se přes americké město Joplin ve státě Missouri přehnalo jedno z nejničivějších tornád v historii USA. Během několika minut bylo město téměř srovnáno se zemí, desítky lidí přišly o život a tisíce dalších o domovy. Dokumentaristé se vrací k tomuto tragickému dni a skrze osobní výpovědi přeživších, záběry z místa katastrofy a rekonstrukce událostí se snaží přiblížit divákům nejen průběh bouře, ale i její následky. Prostřednictvím autentických nahrávek, emotivních zpovědí a dramatických rekonstrukcí ukazují, jak se bouře blížila, jak zasáhla jednotlivé části města a jaký dopad měla na životy těch, kteří ji přežili.
Skutečné záběry mrazí, stylizace kazí
Dokument zobrazuje události pohledem lidí, kteří tehdy stáli na prahu dospělosti a jejichž životy byly touto katastrofou nevratně ovlivněny. Ve svých výpovědích popisují nejen děsivé okamžiky během bouře, ale i to, co jí předcházelo a jaké důsledky měla pro jejich budoucnost. Kromě výpovědí očitých svědků využívají tvůrci záběry z bezpečnostních kamer a kamerových systému či amatérská videa natočená na mobilní telefony. A člověk si tak uvědomí, jak obrovský technologický pokrok jsme za posledních patnáct let udělali – záznamy jsou často rozmazané, zrnící a neostré, což je v kontrastu s kvalitou videí, na jakou jsme zvyklí dnes. Autentické záběry a nahrávky jsou kombinovány s hranými rekonstrukcemi ve snaze přiblížit co nejvěrněji události osudného dne. A právě autentické záběry tvoří nejsilnější složku dokumentu. I přes jejich nízké rozlišení dokonale vtahují diváka do chaosu a hrůzy, které město Joplin prožilo. Na záběrech vidíme, jak tornádo postupně pustoší ulice a interiéry budov, než se obraz náhle přeruší, protože bouře smetla i samotné kamery.
Hraná část dokumentu se snaží vykreslit situace popisované přeživšími, ale ne vždy to funguje. Některé rekonstrukce působí spíše jako scény ze surrealistického filmu, což do jisté míry podkopává autenticitu vyprávění a odvádí pozornost od skutečného utrpení. Bohužel to není jediný prvek, který oslabuje důvěryhodnost dokumentu. Přehnaně dlouhé záběry na vypravěče, kteří se smutným, zamyšleným pohledem hledí do neznáma, působí až příliš stylizovaně – místo hluboké emocionální výpovědi to spíše připomíná zpověď v reality show. Stejně tak působí vyprávění jejich osobních příběhů, které jde až za rámec toho, co byste očekávali od dokumentu zaměřeného na tornádo. Místo syrové, upřímné výpovědi přeživších tak divák dostává až příliš zinscenovanou verzi jejich příběhů, což oslabuje celkový dopad dokumentu. V kontextu jedné z nejničivějších bouří, které Spojené státy v novém tisíciletí zažily, je to škoda – protože samotné události byly natolik silné, že žádná umělá dramatizace nebyla potřeba.
Tornádo je kulisa, hlavní roli hrají lidé
Pokud se chcete dozvědět více o tornádech jako přírodním jevu, tento dokument pro vás nebude tou správnou volbou. Nenabízí mnoho faktických informací o tornádech, jejich vzniku či dopadech – místo toho se zaměřuje na osobní výpovědi lidí, kteří katastrofu přežili. Divák se tak ocitá na emotivní cestě, kde se dozvídá více o osudech jednotlivců než o samotném meteorologickém fenoménu. Dokument není analytickou studií přírodní katastrofy, ale příběhem města, jehož velká část byla srovnána se zemí, a přesto se dokázalo znovu postavit na nohy. Mnohem více než o tornádu samotném vypráví o komunitě, která v Joplinu žije, o jejích hodnotách a soudržnosti. Dozvíte se, kolik kostelů se ve městě nachází, ale ne už to, jak bylo tornádo velké – kromě toho, že hodně. Pokud vás však zajímají lidské osudy a prožitá traumata, dokument vás pravděpodobně uspokojí. Má spád, dokáže upoutat pozornost a silně vykresluje, jak obrovskou roli hraje vůle přežít a jak hluboce dokáže traumatická událost změnit lidský život.
Nepředstavujte si tedy, že uvidíte dokumentární verzi Twisteru. Tento film nenabízí strhující akční scény ani detailní vědecké vysvětlení tornád, ale lidské osudy a emocionální dopad katastrofy. Přesto však nejde o špatný dokument. I když mu občas ubírá na síle přílišná stylizace a některé dramatizační prvky působí nepřirozeně, jeho základní sdělení je silné a autentické. Pokud přistoupíte na jeho emotivní vyprávění a nebudete očekávat čistě faktografický pohled, dokáže vás vtáhnout a zanechat ve vás hluboký dojem. Výsledkem je dokument, který možná nenabízí adrenalinovou podívanou, ale zato připomíná, jak ničivá může být příroda a jak silní mohou být lidé, kteří její sílu přežijí.
DOKUMENT: TORNÁDO – UPROSTŘED BOUŘE
Velká Británie, 2025
Režie: Alexandra Lacey
Scénář: Alexandra Lacey
Kamera: David Vollrath
Střih: Nic Zimmermann
Hudba: Nick Foster
@ Netflix
