Stereotyp. Proti tomuto jednomu slovu se vyzbrojil páteční večer v Rock Café. A že ženský nerapují… a když jo, nedá se to poslouchat? Akua Naru i Monika Evans alias Hellwana, která publikum rozehřála, si nás to nenechaly myslet ani na vteřinu.

Hellwana (Autor fotografie: Jan Líbal)

Hellwana se na české scéně objevila tak trochu „zničehonic“. Vyrůstala ve Velké Británii, angličtina je jejím druhým mateřským jazykem a to, že má k Británii blízko, předvedla i na pódiu. Její provedení anglické hymny God Save the Queen rozhodně zaujalo. Když pak přišla na řadu i hymna česká, znělo to trošku jako vymítání ďábla, ale rozhodně jsem nic podobného ještě neslyšela.

Akua Naru (Autor fotografie: Jan Líbal)

Osm minut po deváté, stoupá pára. Zvuk saxofonu plní nevelkou místnost – alespoň se mi nevelká zdá, není pořádně kam šlápnout, je vyprodáno. Přicházejí další hudebníci, aby se spojili v prvních tónech, které postupně rozduní celý sál. A pak se konečně objevuje i Akua Naru v klobouku. Neustále publikum pobízí opakováním mantry „Make some noise!“ a Rock Café jí rádo vyhovělo.

Akua Naru (Autor fotografie: Jan Líbal)

Celý večer by se dal shrnout jejími slovy: „Hip hop, jazz, black woman, magic woman. Věřím, že zvuk nese vibrace. A co se stane, když lidé produkují stejný zvuk ve stejnou dobu? Zkusíme to!“ A tak zapojila i publikum, které kdyby mělo jen trochu více prostoru, tančilo by jako o život.
Slova, slabiky, písmena – cokoliv, co Akua Naru vyslovila, zaujalo pozornost publika. Když přišla na řadu píseň Poetry: How Does It Feel Now, nebála bych se to označit hudebním orgasmem. A publikum se nebálo ukázat, že se jim to líbí. „Nechte toho, jsem strašně stydlivá žena. Když budete ještě tleskat, budu se muset schovat za dveře,“ červenala se Akua.

Do Prahy přijela se svou novou deskou The Blackest Joy. O té sama řekla, že je o prožívání černé ženské zkušenosti. O bolesti, hrdosti na africké kořeny i o radosti a neumírající naději.
„Nepamatuju si, kdy jsem naposledy byla v Praze. Ale vím, že jsem tu byla. A dnes – ještě před chvílí jsem seděla vzadu, nasadila jsem si na hlavu klobouk, rtěnku, podívala jsem se na sebe do zrcadla a řekla jsem si – jsem tu, protože jsem nic nevzdala. Držím tenhle mikrofon, protože jsem vytrvala. Říkali mi, že ženská, která dělá hip hop, nemůže procestovat svět se svou kapelou. A já jim řekla – tak mě sledujte!“

Koncert Akua Naru @ Rock Café, Praha