Večer 3. dubna bych označil jako „Večer souboje kapel“. Ve velké Lucerně hrál Apparat, hned vedle ničil Frank Carter Music Bar, na Sedmičce se nakonec zrušilo vystoupení indické progmetalové kapely Skyharbor kvůli problémům s vízy a já nakonec po dlouhém rozhodování navštívil Palác Akropolis, kde odehráli svůj set Gogo Penguin a trochu opožděně představili svou nejčerstvější desku.
Zatímco starší alba byla čistě akustická, poslední deska vydaná v únoru 2018 s názvem A Humdrum Star se hodně liší. Je mnohem přímočařejší (skoro všechny skladby jsou ve 4/4 taktu) a hodně se zde využívá efektů delay a reverb. Má tanečnější náboj a sama manchesterská kapela se netají tím, že mezi jejich zdroje insiprace patří například Massive Attack, Aphex Twin, Jon Hopkins nebo Squarepusher. Název alba přebírá z citace amerického astrofyzika Carla Sagana, který tvrdí, že žijeme na bezvýznamné planetě obíhající nudnou hvězdu (překl. a humdrum star) zapadlou kdesi v zapomenuté části vesmíru, kde je mnohem víc galaxií než lidí.
Zakládající členové, pianista Chris Illingworth a bubeník Rob Turner, se potkali na manchesterské konzervatoři, a i přes dominantní vliv jazzu a klasiky našli společnou řeč v elektronice. Současný basista Nick Blacka se připojil ke kapele až později, když nahradil původního basistu po vydání desky v2.0 v roce 2014, nominovanou na cenu Mercury.
Byl jsem zvědavý, jak se kapela popere s novým zvukem a musím uznat, že nové skladby jsou jak dělané pro větší prostory. Balanc mezi melodickým pianem a „breakbeatovými“ rytmy bicích skvěle ladí dohromady a ani na chvíli jsem se při koncertě nenudil. I když jsou Gogo Penguin někdy označováni za jazzovou kapelu, skupina sama sebe jako jazzovou nepovažuje. To tvrdí především basista Nick Blacka, který se celý večer snažil komunikovat s publikem. Je to jedna z mála kapel, které odpustíte, že vřelosti se publiku příliš nedostane, protože hlavním zdrojem komunikace je hudba samotná… není třeba zbytečných slov.
