Ve čtvrtek 14. června byla pražská O2 arena zaplněná až po strop. Sešli se zde milovníci hudby, kteří dorazili, aby si poslechli dva hráče na violoncello. Ovšem ne tak ledajaké, nýbrž chorvatské duo 2Cellos. A kdo v O2 areně ten večer byl, rozhodně nelitoval.
Zapomeňte na Mozarta a Vivaldiho, hlavními hvězdami protentokrát byli Luka Šulić a Stjepan Hauser. A i když by jistě dokázali přehrát skladby těchto hudebních velikánů, svůj repertoár poskládali z novějších hitů. A předvedli, že nejen jeviště, ale celou arénu si dokáží podmanit sami, bez velkého orchestru.
S úderem 20. hodiny sice koncert nezačal, své fanoušky však dlouho čekat nenechali. Už o 19 minut později světla pohasla a nastoupili hudebníci. 2Cellos v první půli koncertu kromě bubeníka Dušana Kranjce doprovázelo ještě dalších deset hráčů na smyčce a klávesista.
Bez dlouhých průtahů na jeviště dorazili i Luka se Stjepanem a koncert zahájili písní Chariots of Fire. Teprve pak se přivítali s fanoušky a prohodili pár slov, během nichž ukázali, že jsou i výbornými baviči. Především pak temperamentní Stjepan, jenž upozornil, že první část koncertu bude pomalejší, romantičtější a věnována přítomným dámám. Zatímco druhá část bude věnována… přítomným dámám. Pohlední mladí muži hrající na violoncello je zkrátka zatraceně sexy věc, čehož jsou si oba velmi dobře vědomi a nebojí se toho využít.
Jak bylo avizováno, první část koncertu patřila pomalejším písním. Kromě úvodní zaznělo například i Speak Softly Love z The Godfather, My Heart Will Go On nebo melodie z Game of Thrones.
S coverem písně Smooth Criminal od Michaela Jacksona, s nímž se 2Cellos v roce 2011 proslavili, došlo ke zlomu a jemné tóny, z nichž příjemně mrazilo, vystřídal pořádný nářez a jedna pecka rockového žánru střídala druhou. Thunderstruck, Highway to Hell, Smell Like Teen Spirit, Satisfaction, Welcome to the Jungle. V této fázi ostatní hudebníci vyjma bubeníka, který si střihl i ukázkové sólo, již zmizeli z jeviště.
To ale vůbec nevadilo, Luka se Stjepanem dokázali vytvořit takovou atmosféru, že by se za ni nemusel stydět ani Ozzy, který v Praze koncertoval o den dříve. Stjepanovi bylo jeviště dokonce skoro malé – Highway to Hell odehrál s pobíháním po scéně i mezi fanoušky, poslední tóny dokonce vleže. I s cellem můžete být opravdová rocková hvězda.
Na závěr bylo třeba rozjařené fanoušky, z nichž někteří dokonce opustili svá místa k sezení na ledové ploše a vytvořili menší kotel u pódia, usměrnit, a tak dostaly prostor opět klidnější písně. Wake Me Up, Despacito, Viva la Vida, With or Without You a na úplný závěr Time to Say Goodbye.
Koncert byl perfektním hudebním zážitkem, což by už samo o sobě stačilo. Nicméně vystoupení 2Cellos nebylo jen o hudbě, ale také o skvělé světelné show a projekci. Několik prvních písní doprovázely animované klipy, po stranách obří projekce pak byli snímáni Luka se Stjepanem nebo Dušan. U rockové části mohli díky obrazovce sledovat řádění obou hudebníků i diváci na tribunách, během Wake Me Up pak běžel videoklip ukazující cestu 2Cellos od dětství ke stáří, jež je čeká v budoucnu. Koncert tak diváka uspokojil nejen po hudební, ale i umělecké stránce. I pro mě byl koncert 2Cellos zážitkem, na který budu vzpomínat dlouho a ráda.
