Americký bluesman Seasick Steve, který spolupracoval třeba s legendárním John Paul Jonesem (Led Zeppelin), zahrál v rámci Colours Selection v pražském Lucerna Music Baru. Před hlavní hvězdou večera vystoupila Jana Šteflíčková, která s akustickou kytarou zahrála zhruba třicetiminutový set svých spíše folkových písní.
Po krátké přestavbě podia se Lucerna konečně dočkala a stage ovládl Seasick Steve. První píseň odehrál sám na jednu ze svých vyšperkovaných kytar. Od druhé skladby Steva na bicí doprovázel výtečný Dan Magnusson. Sál byl plný až ke stropu a Steve se nemohl klubového publika nabažit. Jednoduchá, minimalisticky pojatá scéna malému pódiu slušela. Úsporné bicí, které rozhodně nezářily novotou, dřevěná židle s hromadou polštářů, podium ověšené barevnými vánočními světýlky. Nic víc nebylo třeba.
Steve hostuje na aktuálním turné německých The BossHoss, z velké haly si tedy nakrátko odskočil do klubu. Změna to pro něj byla vítaná. Během svého vystoupení často komunikoval s publikem, a to reagovalo fantasticky. Atmosféra byla velmi přátelská. Muzikantovy syrové kytarové riffy a dřevní zvuk bicích vyplnil veškerý zbývající prostor a nekompromisně zaútočily na naše bubínky. Asi nikdy jsem neslyšel kytaru tak nahlas, nicméně zvukař odvedl dobrou práci a zvuk v sále byl parádní.
Steve zahrál své starší pecky i skladby z nového alba Can U Cook? Dočkali jsme se také jeho oblíbeného kousku, kdy si z publika vybere dívku a té pak na podiu zazpívá „love song“. Jednu ze svých skladeb věnoval všem dlouhovlasým dívkám: „Neříkám, že jedny jsou lepší než druhé, ale tuto píseň bych rád věnoval všem dlouhovlasým dívkám tady.“ Další skladbu se rozhodl zahrát přítomným farmářům. Na jeho dotaz „Je tu nějaký farmář?“ zahalekala své „YES!“ minimálně půlka pražského klubu. Američan tak dostal jasnou zprávu o hudebním vkusu pražských zemědělců.
Steve návštěvníkům klubu předvedl také své ručně vyráběné kytary. Zahrál na různé strunné nástroje, vyrobené například z krabice od doutníků, státní poznávací značky, poklice od auta, dokonce i na kytaru vyrobenou ze zahradní motyky.
Po necelých 80 minutách a rychlém rozloučení s publikem přišel čas na přídavky. Prvním z nich byla pomalejší bluesová Sun on My Face, kterou Steve odehrál bez bicích. Na další skladby se k němu opět připojil Magnusson.
Podtrženo, sečteno, Seasick Steve předvedl v Praze skvělý koncert, dokázal vyprodat Lucerna Music Bar, ale především skvělou muzikou nadchnul publikum. Pro mnohé z nás to byla vydařená tečka za jinak ne příliš oblíbeným pondělím.
