- Reklama -

Tom Odell si své místo na hudební scéně vybojoval hitem Another Love. Do pražského Fora Karlín si ale nepřijel jen pobrečet. Představil i novou desku Jubilee Road, která je mnohem radostnější než jeho předešlá alba Long Way Down a Wrong Crowd. Na niterné písničky z nich ale ani tady nezapomněl. Naštěstí. Nebo bohužel?

Support stejně jako při posledním turné obstarala kapela Jane’s Party. Tihle čtyři sympaťáci z Toronta si zkrátka užívali, že před ním můžou zahrát. A očividně to nebyla jen tak nějaká náhodná kapela. To se ukázalo i později, když je pozval, aby si s ním zazpívali song Half As Good As You z nového alba.

Písniček z poslední desky na koncertě ale nezaznělo tolik, jak by se dalo očekávat. Tom vsadil hlavně na známější kusy, což publikum ocenilo a vytvořilo pro něj „ženský sbor“, který se s jeho hlasem překvapivě dobře doplňoval. Starší věci asi fungují lépe (a osobně je mám radši), ale možná by se slušelo přidat více nových písní – když už se turné jmenuje Jubilee Road, no ne?
Tomovi a jeho klavíru pomáhali další tři hudebníci – a on je představil jako tři nejlepší muzikanty na světě. A mimochodem, koncert vyšperkoval úryvkem skladby Pro Elišku, který se přelil do písně Imagine. A pak přišla česká vlajka, kterou našel v publiku a… „We fucking love you Prague.“ No jo, bez toho by to asi nešlo.

Ale tři věci, které stojí za zmínku?

Hra světel. Ta dokázala vytvořit intimní atmosféru, stejně jako probrat publikum z depek. A Tomovi to stejně nejvíc sluší, když je ozářen světlem reflektoru s rukou na klavíru…
Another Love. Jasně, nejznámější song by asi nemohl chybět. Ale přes lesk balonků ve tvaru srdce, které všichni nafoukli, když uslyšeli první tóny, zkrátka nepůsobil nijak přesvědčivě. Jako by „I wanna cry and I wanna love“ už byla jenom slova, která každý zná a Tom si užívá, že je každý zná, a tak zapomíná, proč je kdy napsal a co znamenají.
A co ta stolička? Měla jsem počítat, kolikrát ji odhodil a kolikrát vylezl na klavír. Ale nepočítala. Každopádně působil suverénně a nebál se ani publika. A tak na chvíli vyměnil pódium za prostředek sálu a vzedmul se fanynkám nad hlavou.
Tenhle blonďák ukázal, že stačí jen modré sako a klavír a patří mu svět. A taky se to nebojí pořádně rozbalit. Já se ale bojím, že proto „jak“ zpívá, může sem tam zapomenout na to, „co“ zpívá.

 

Tom Odell @ Forum Karlín, Praha