Začněme dvěma fakty. Za prvé je hudební skupina Pink Floyd jednou z nejprodávanějších skupin všech dob a za druhé, téměř nikdy se nepíše o jejich soukromí. Proč to zmiňuji? Protože tento zajímavý rozpor udává tón celé výstavy. První citát, který návštěvník vidí, říká: „Pink Floyd se klidně mohou přidat k publiku na svém vlastním koncertě, aniž by si jich někdo všiml.“ Skupina Pink Floyd je o kreativitě, zkoušení nových zvuků a intelektu, a přesně na to je zaměřená celá výstava.
Možná se to na první pohled nezdá, ale tohle může být problém. Respektive pokud jste na tom s Pink Floyd jako já, tedy víte asi tolik, že existují, pochází z Anglie a hrají zvláštní pop, ale zároveň nevíte jména a počet členů kapely, ani kdy se dali dohromady a celkově co jsou vlastně zač. Tento druh informací se totiž na výstavě nedozvíte.
Kurátoři na mě a mně podobné v tomto ohledu moc nemysleli a místo vysvětlování a informování se hned v první místnosti pustili do toho, jaká byla jejich první hudební inspirace a proč zněli tak, jak zněli na jejich první desce. To je samozřejmě dobrá zpráva pro milovníky hudby Pink Floyd, protože nemusí čekat pár místností na to, až se výstava rozjede a číst doprovodné texty s informacemi, které dávno znají. Bohužel to není příznivá zpráva pro nás ostatní.
Velké plus výstavy je, že se kurátoři nesnažili být přehnaně nápadití a výstava plyne jednoduše chronologicky, od jejich vzniku do poslední desky The Endless River. Výstava není řazená tematicky, ale podle data vydání všech desek. Těm nejvýznamnějším albům se individuálně věnuje minimálně jedna místnost, kde se probírá umělecký design obalů alb, zvuková technická vybavenost a popřípadě i politický přesah.
Například album Animals z roku 1977 bylo volně inspirováno Orwellovou knihou Farma zvířat, a kritizovalo tak tehdejší politickou a společenskou situaci v Anglii. Ikonický obal s létajícím nafukovacím prasetem vedle londýnské elektrárny Battersea vznikl právě k této desce. Škoda, že to nafukovací prase na výstavě není původní.
Jestli něco Victoria and Albert Museum umí, tak je to dělat vizuálně zajímavé a atraktivní výstavy, což se projevilo během této expozice jako velká výhoda pro nefanoušky Pink Floyd. Prvních pár místností je spíše nudných a ocení je opravdu jen znalci, ale jakmile se do toho člověk trochu vžije, tak si tu vizuální stránku nakonec docela užije. Volba je jasná, jděte, pokud jste příznivci, jinak raději ušetřete peníze.
Výstava trvá do 1. října 2017 a vstupné se pohybuje od 20 do 25 liber.
