Houpačka. Z absolutní párty do hlubokých depek. A pak zase párty. A pak zase depky. Houpačka. To slovo prostě vystihuje koncert francouzské zpěvačky Zaz ve Foru Karlín.
Nová deska Effet miroir, dva beznadějně vyprodané večery, skvělí muzikanti a dvě hodiny hudby. Ale vezmeme to popořadě: předkapela Gipsy Traffic si publikum získala českými frázemi a jejich vystoupení působilo celkově velmi příjemně. Fungovalo ale spíše jako dobrý podkres, který úplně nesplňuje účel „rozehřívací“ kapely. I tak si ale vysloužili velký potlesk.
Pak Isabelle Geffroy – tedy Zaz – vyklouzla ze světla reflektorů. A začala houpačka emocí a žánrů, které dala do pohybu i pětičlenná kapela plná mužů. Energické písně jako On s’en remet jamais se přelévaly do písní jako Eblouie par la nuit nebo naléhavě znějící Si c’était à refaire. A ne, na koncertě určitě nezazněly jen songy z nové desky.
Na pódiu se mixovaly emoce a žánry, měnila se také scéna. Z velké koncertní stage připravené pro vystoupení hvězdy, se na chvíli stalo prosté pařížské předměstí, kdy se kapela přesunula blíže k divákům, aby jim zahrála v komornějším provedení a několik písní Zaz zazpívala pouze za doprovodu klavíru.
Atmosféru francouzského večera dokreslovala hra světel. Ta se opravdu povedla, celé podium vypadalo i z dálky velkolepě, díky čemuž si diváci v zadních řadách odnesli z koncertu nezapomeutelný zážitek. Dokonce ani projekce, které běžely v obřím půlkruhu v pozadí, nepůsobily tolik kýčovitě, jak jsem očekávala. Když Zaz stála k publiku zády a dívala se do okna v bouři, celá scéna vytvořila dechberoucí atmosféru.
Přesně v takových chvílích, které se udály tento večer, mě mrzí, že neumím ani slovo francouzsky. Zajímalo by mě, kolik procent sálu zpěvačce rozumělo, když zrovna neříkala česky „zpívejte“, ale pronášela delší francouzské monology. Že by francouzské víno a sýr nebyla ta jediná motivace pro studium tohoto jazyka?
