V poslední době její jméno poměrně značně rezonuje českou kulturní scénou. Zejména po uvedení její knihy Baletky, kterou vyvolala silný zájem o taneční vzdělávání jak v odborných kruzích, tak v široké veřejnosti. To ale jednoznačně není vše, proč bychom její jméno měli znát.

 Miřenka Čechová, která před nedávnem oslavila své čtyřicáté narozeniny, se narodila v západočeské Aši. Již v raném věku však odešla studovat na Taneční konzervatoř hlavního města Prahy balet. Podle svých slov se celá studia toužila stát se primabalerínou na osvětlené forbíně Národního divadla, ale v posledním ročníku konzervatoře pro ni přišel zlom: rozhodla se, že nechce být jen „šestnáctou labutí“ v řadě a s baletem skončila. Její cesta pokračovala na pražskou HAMU a DAMU. Studium na HAMU se pro ni stalo stěžejním nejenom díky sbírání cenných profesních rad (jejím pedagogem byl známý český mim a herec Boris Hybner), ale také proto, že se zde seznámila se svým dobrým přítelem a kolegou Radimem Vizvárym.

Právě s Radimem Vizvárym založila v roce 2007 soubor Tantehorse. Tento soubor se věnuje žánrově synkretickým uměleckým inscenacím. Ve svých představeních často kombinují prvky videa, pantomimy, mluveného slova, tance atd. Jsou předními představiteli tzv. fyzického divadla a ve svých dílech se snaží i o prosazení pantomimy jako svébytného uměleckého žánru. Ukazují její specifičnost a dramatickou sílu. Vedle snahy o zviditelnění pantomimy je pro ně v jejich dílech důležité téma identity, na níž jsou založená představení jako S/He is Nancy Joe. Tato inscenace zaznamenala veliký úspěch a dostala se až na titulní stránku umělecké rubriky deníku The Washington Post. Miřenka se v této netradiční performanci, která v sobě mísila narativní a vizuální postupy komiksu spolu s prvky unikátního street-baletu kombinující prvky hip-hopu, pop-and-lockingu, tuttingu se současným tancem a klasickým baletem. 

S/He is Nancy Joe však nebyla jedinou inscenací, s níž se Miřenka spolu se souborem Tantehorse do deníku The Washington Post dostala. Další takovou inscenací (na níž se autorsky podílela právě s Vizvárym), je Light In A Darkness, rovněž netradičně pojaté umělecké dílo kombinující v sobě prvky surrealismu, pantomimy, fyzického divadla, ladné pohyby baletu, a dokonce i loutkoherectví (na DAMU Miřenka studovala Katedru alternativního divadla a loutkoherectví). Inscenace vycházela jak z prací surrealistických malířů, jako byl Salvador Dalí či Jan Švankmajer, tak ze slavné literární předlohy Božské komedie od Danteho Alighieri a zamýšlela se nad láskou ve všech možných aspektech. To, že inscenace zaznamenala veliký úspěch dokládá i fakt, že byla oceněna mnohými zahraničními cenami. 

V současné době se Miřenka se souborem Tantehorse věnuje inscenacím souborně označeným jako Invisible, jde o několikadílný cyklus o ženách–umělkyních, které byly z nějakého důvodu donuceny opustit svou vrcholovou uměleckou kariéru. 

Mimo intenzivní práci se souborem Tantehorse se Miřenka věnuje také druhému uměleckému souboru Spitfire Company, který spoluzaložila se svým manželem Petrem Boháčem. I zde Miřenka vytvořila mnoho zajímavých inscenací, jako například Antiwords – inscenaci inspirovanou hrou Václava Havla Audience, či inscenaci Miss AmeriKA, která pojednává o Mckenzie Tomski, jež se zamilovala do města New York, v němž je cizinkou. Inscenace vychází ze stejnojmenné knihy, jíž je Miřenka rovněž autorkou, za inscenaci byla nominována na českou prestižní divadelní cenu Thálie. V současné době je možné vidět práci souboru Spitfire Company rovněž na prknech ostravského divadle Petra Bezruče v inscenaci Skořápka, na níž se Miřenka podílela coby režisérka, či na prknech Švandova divadla v Praze v inscenaci Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu, na níž se režisérky podílela Miřenka spolu s Petrem Boháčem. 

Jak vidno, je Miřenka Čechová až renesanční osobností, která v sobě spojuje mnoho uměleckých sfér, přes pohybové divadlo až po literaturu. Vedle obou zmíněných souborů se věnuje také mnohé režisérské činnosti například pro Národní divadlo v Praze, ale i pro umělecké scény v zahraničí. Je rovněž zakladatelkou festivalu Nultý bod, který má sloužit jako platforma pro fyzické a taneční divadlo. V nejbližší době bude možné Miřenku vidět spolu s českou filosofkou Alicí Koubovou, která se při práci pro filosofický ústav Akademie věd věnuje tématům tělesnosti, performance, identity a etiky. Obě dámy spolu připravily performativní přednášku Strachy, která mapuje mocenské společenské vztahy, obavy, které z nich vyplývají a také možnosti, jak tyto obavy překonat.