Queen of Time: temně pestrobarevná jízda časem s novou deskou Amorphis

738

Finští metaloví bardové nám přicházejí po třech letech vyprávět další příběhy severu. Novinka Queen of Time je pestrobarevný epos, na kterém se Amorphis stále drží svého charakteristického stylu, ale šperkují ho novými nápady do nekonečných výšin, dálek i poloh.

Již na předchozí skvělé desce Under the Red Cloud (2015) byla znát snaha kapely o větší epičnost a barevnost. Po příliš jemném a trochu nijakém albu Cirle (2013) bylo příjemným překvapením, že třicet let existující a zajetá kapela chtěla do svého fungujícího stylu zanést další prvky a detaily, přitvrdit a stvořit více kreativní desku. Před třemi lety se jí to povedlo, podíl na tom měl i producent Jens Bogren, který se s celou kapelou duševně i hudebně dobře sladil. Tato spolupráce tak pokračovala i při nahrávání dalšího alba Queen of Time. Po jeho poslechu není pochyb, že Amorphis jsou zase o kousek lepší. V každém tónu i slově je slyšet neuvěřitelné množství úsilí, poctivé práce a kreativity.

I když se nejedná o koncepční album, kapela a její dvorní textař, básník Pekka Kainulainen, vždy čerpají z finské lidové slovesnosti, z bájí a legend, z historie a literatury. Tentokrát nás vezmou na cestu nekonečného plynutí života, nechají nás zamyslet se nad těmi nejmenšími věcmi, které však v bezbřehém proudu času hrají velkou roli. Skrze nejrůznější epické momenty, nečekané zatáčky, grandiózní výšiny i nebezpečně skryté hloubky je to opravdu pořádná jízda.

Finové na novém albu rozvíjí charakteristické rysy svého originálního stylu. Spojení chytlavých melodií a tvrdších metalových pasáží, folklorní motivy i skvělé instrumentální pasáže se od Amorphis tak nějak už čekají. Tentokrát šla kapela ještě dál a ještě hlouběji. Na albu můžeme slyšet vůbec poprvé i sbory, v některých pasážích nás překvapí dudy Chrigela Glanzmanna z Eluvetie nebo saxofon Jørgena Munkebyho. Každá píseň (jen výjimky mají méně než pět minut) si žije svým vlastním životem, ale dohromady tvoří geniální a rozmanitý epos domyšlený do posledního drobného detailu.

Hned první skladba, fenomenální a mohutná The Bee, vhodí posluchače nemilosrdně do temné jámy věčně plynoucího času a nechá ho tam vířit do posledního tónu celé desky. Hrdelní zpěv, jemný hlas sirény, orientální vlivy, řev i jemnost hlasu Tomiho Joutsena, energičnost slok i melodický refrén tvoří jednu z nejlepších a neoriginálnějších skladeb, kterou kapela kdy vytvořila. Byla zveřejněna jako první ukázka před samotným vydáním desky a dala tak všem najevo, že mají očekávat něco skutečně epického. V podobném duchu se nese i Message in the Amber, postavená na tradičním folklórním základu a jemném Joutsenově vokálu vyvíjející se v mohutnou smršť nejhlubších growlů a perfektně ji v konečné části doplní i ženský sbor.

Neuvěřitelné množství prvků najdeme i v atmosférické Daughter of Hate, zřejmě nejrozmanitější skladbě na albu. Jemný hlas Tomiho Joutsena ve slokách se v refrénech transformuje do blackmetalového jekotu. Píseň obsahuje geniální vložky ve formě pasáže zahrané na saxofon či mluveného slova samotného textaře Kainulainena ve finštině. Agresivnější tvář kapely ukazuje i píseň Pyres on the Coast, temná hymna, ve které se odhalují ještě další barvy Joutsenova vokálu.

Klipovka Wrong Direction působí, jako by vypadla z alba Skyforger (2009). Krásná, přístupná, melodická, se zapamatovatelným refrénem. V tomto duchu ale lépe funguje druhá skladba, k níž kapela natočila videoklip – Amongst Stars, kde svým podmanivým hlasem hostuje nizozemská zpěvačka Anneke van Giersbergen. Budete si ji pouštět neustále dokola a ani pak se vám neomrzí. Za zmínku stojí také skladba We Accursed se svým elegantním flétnovým nástupem, následovaným agresivním zpěvem tyčícím se nad skvělou folklórní melodií.

Celé album obsahuje deset skladeb, se dvěma bonusovými dvanáct. Bonusy není radno přehlédnout – As Mountains Crumble i Brother and Sister jsou opět velkými epickými příběhy, kde se krásně pojí dohromady melodie, agresivita i instrumentální pasáže.
Je jasné, že Amorphis stvořili epické a monumentální dílo, jednu z jejich nejlepších desek. Tito Finové umějí spojit všechny prvky – syntetizátory, nejrůznější hudební nástroje i lidské hlasy, přimíchat rozmanité vlivy jako finskou melancholii, orientální a folklórní motivy, a z toho všeho stvořit pestrobarevné a ucelené album, které vůbec nepůsobí přeplácaně. A jak budou znít nové skladby naživo, se můžeme přesvědčit na letošním ročníku festivalu Masters of Rock!

 

Album: Queen of Time

Interpret: Amorphis
Vydavatel: Nuclear Blast
Produkce: Jens Bogren
Album art: Jean ”Valnoir” Simoulin
Cena: cca 410 Kč
www.amorphis.net

PŘEHLED RECENZE
Originalita
10
Zvuk
10
Atmosféra
10
recenze-album-amorphis-queen-of-timeAmorphis vytvořili do nejmenších detailů vyšperkované album, které vás překvapí při každém dalším poslechu. Obsahuje melodické i tvrdé pasáže, je neuvěřitelně pestré co se týče orchestrací, vokálů i hudebních nástrojů. Jedno z nejlepších alb, co tito Finové dosud nahráli.