Kvalitní dobrý pop aby člověk v našich českých vodách pohledal. Naštěstí je to ale Bára Poláková, která v roce 2015 strhla české publikum a ovládla většinu rádií svým hitem Nafrněná. Dobrou, chytlavou a jednoduchou písní se štiplavým a ne úplně hloupým textem. Ve svébytném humoru pokračuje Poláková i na svém dalším albu, které vyšlo letos v březnu. Nedlouho na to přišlo ocenění Anděl za videoklip k písni Po válce. Připravte se, asi budu pět ódy. Přesně tohle mi totiž na české scéně chybělo.

Album jako takové působí komplexně. Dvanáct písní vkusně poskládaných, provázaných tématy všednosti a problémů dnešní doby. Deska začíná písní 2 – 8 – 5, která se trefně opírá do sociálních sítí a hysterie dneška ohledně potřeby být on-line 24/7. Následuje skladba Vono, která se hudebně více podobá již zmíněnému singlu Nafrněná. Text založený na hře se slovní vatou mě nesmírně baví a přijde mi jako geniální nápad. Refrén jen umocňuje můj pocit z toho, na co Bára zřejmě naráží. Dle mého nejde ani tak o to, že neumíme mluvit bez výplně, jako spíš že už neumíme nic říkat narovinu.

Texty jsou vůbec tím nejzajímavějším na celé desce. Můžeme sledovat barvitost slovních hříček, občas se objeví i nepostradatelné metafory. Ale jako největší výhra mi přijde, že je stále rozumět zprávě, kterou chce autorka předat. Lze jednoduše rozluštit kód, který zároveň není uspořádán všedně a banálně. To, že jsou texty v češtině, je už jen třešnička na dortu. V angličtině by totiž neměly takovou sílu.

Po „jakoby, vlastně, nějak, to” album zvolní a následují songy Kdyby a Po válce. Dostáváme se do melancholičtější části alba. Obě písně jsou dle mého skvělé a mistrovsky zpracované s potenciálem stát se rádiovým hitem. Zároveň jim ani hipsteři nezavřou dveře před nosem, opět díky skvělým textům a zároveň perfektním videoklipům, tedy zatím kvůli videoklipu Po válce. Zpěvačka si okolo sebe utvořila dobrý tým, který po hudební stránce zahrnuje například Jana P. Muchowa, v režii videoklipů se pak objevují jména jako Tereza Kopáčová, Jiří Zeman nebo Jakub Machala a Jan Bártek.

Píseň, kterou chci nejvíce vyzdvihnout, je Na potom. Příjemná písnička, co se týče instrumentu, ohledně textu je však potřeba se zastavit a zamyslet se. Mně mluví Poláková z duše. Potřeba vše sdílet, vše znát, vše vidět, bez opravdového zastavení, hýbe světem. Propadnutí moderním technologiím a sociálním sítím je velké téma dneška a jsem ráda, že mu je v tomto albu věnováno tolik prostoru. Protože je potřeba se zajímat o jejich vliv, aby nás internet nesežral zaživa.

Sami dva je potom nejpomalejší baladou celé desky s jemným textem. Bez zbytečného patosu doprovázená smyčcovým orchestrem nabírá na velikosti. Ale pak se to zase rozjede. Zbytek alba je více ve funkových polohách. Vrátíme se po rozjímání nad problémy světa zase zpět k humoru. Poď si karikuje přejímání anglických slovíček do české řeči. A musím říct, že vcelku výstižně. Popichuje však jen tak naoko, žádná bitva na krev. Ke konci se pro mě album už trochu rozpíjí a lehce ztrácí dech. Nechápu je pořád příjemná píseň, ale schéma už se tak nějak opakuje. Asi nejalternativnější skladba Milo II. je takové zjevení, výstřel do vzduchu, a mezi vcelku pevně strukturovanými skladbami tak nějak trčí.

Turci a pressa mi potom přijdou jako nejméně povedený moment alba. V kontextu české tvorby se ale pořád jedná o nadprůměrnou věc. Jen zkrátka jsou ostatní skladby tak nějak lepší. Nádech ale nakonec přijde. Čtyřminutová Těsně před koncem albu zase přidává body, akorát bych se už obešla bez dětského sboru, který mě sice bavil ve Vono, ale zde mi přišel trochu navíc.

Album končí písní Backstage, která funguje v rámci žargonu zákulisí. Na podobné bázi nedávno vydali skladbu i Mydy Rabycad (Where’s The Fokin‘ Backstage), která mi v porovnání přišla asi o něco povedenější. Každopádně i tak je Backstage Polákové dobrá, úsměvná tečka alba.

Může se zdát, že druhá půlka alba není již moc povedená. O to víc musím zmínit vysokou kvalitu první půlky, kde se v podstatě nemáte čas nudit a po takto kvalitních skladbách mohou najednou i tak nadprůměrné písně, které nás zhruba v půlce čekají, působit jako pokles kvality. Album ZE.MĚ je skvělou deskou nabitou nápady, zajímavou hudebně i jedinečně zvolenými texty.

 

ALBUM: ZE.MĚ

Interpret: Barbora Poláková
Hudba: David Hlaváč, Barbora Poláková
Původní text: Barbora Poláková, David Hlaváč
Mastering: Nick Watson
Datum vydání: 23. 3. 2018
Žánr: Pop
Cena: 229 Kč / 349 Kč
WWW: www.supraphonline.cz

PŘEHLED RECENZE
Zvuk
8
Atmosféra
9
Originalita
8