Britskou hudební skupinu Underworld dostal do povědomí hlavně kultovní snímek Trainspotting, ve kterém zazněl její singl Born Slippy. Kapela, která svou kariéru zahájil v roce 1986, vydala v březnu po šestileté pauze nové album s názvem Barbara Barbara, We Face a Shining Future. Stálo však čekání fanouškům za to?
Rovnou se přiznám, že jsem až do vydání tohoto alba neměla s Underworld tu čest. Samozřejmě jsem viděla snímek Trainspotting a jejich Born Slippy se mi vrylo do podvědomí, ale nikdy jsem si ho nespojovala s interpretem a dál jsem se po něm nepídila. K Barbara Barbara, We Face a Shining Future jsem tak přistupovala neovlivněná jejich předchozí tvorbou. A mé výsledné dojmy jsou značně rozhárané. Poslech vyžaduje hodně specifické rozpoložení, aby bylo možné se do hudby opravdu ponořit. Několik dní mi album hrálo jen na pozadí, když jsem si četla. A taky před spaním. Na první dojem tlumená, nijak výrazná hudba. Jednou večer ale nastala správná konstelace. Nebo jsem se víc zaposlouchala, kdo ví. A takhle to dopadlo.
Úvodní skladba I Exhale se jako jediná zatím dočkala svého klipu. Viděli jste někdy svého postaršího strýčka tancovat v obýváku po rodinné oslavě, na které se vypařily litry domácí slivovičky? Přidejte si výrazná, barevná světla, chaotickou kameru a jste tam. Každopádně, samotná píseň má docela dynamický začátek, pak dlouho tma a zásadní změna nastane až zhruba v půli druhé minuty. Feťácky vláčný rozjezd je vlastně docela příjemný, ale člověk se přistihne, že občas očima zalétne na tracking skladby a říká si “A co bude dál?” Jako otvírák alba ale dobrá volba. Kdo se přestane bavit tady, dál už poslouchat nebude.
Následuje If Rah, které ze začátku připomíná hudební doprovod tolik oblíbený na mnohých přehlídkových molech. Výrazné beaty, hlas zpěváka jakoby odtržený od reality. Low Burn má natolik něžný začátek, že jsem chvíli čekala Wagnerova Parsifala, jen tentokrát bez žesťů. Pak se melodie jemně překlopila do hudby, která by nedělala ostudu nejednomu záběru z vesmíru. Úplně jsem viděla Vesmírnou odysseu a Armstronga, jak hopká po měsíci. Jenže jak došlo na beaty, přízračný dojem rychle zmizel. S klidným svědomím ale můžu říct, že pro mne se jedná o jednu z nejlepších písní na desce. Je hypnotická, dynamická a připomněla mi jednu scénu z loňského německého filmu Když jsme snili. Vidíte dívku, jak tancuje se zavřenýma očima. Jak se pomalu houpe do rytmu hudby, prsty si přes spánky jemně zajíždí do vlasů. Pomalu je zvedá a pak je nechává zase spadnout na lehce zpocená ramena. Pokud momentálně máte pocit, že jsem se nechala unést, máte pravdu. Ale přesně tohle Low Burn vyvolává.
Santiago Cuatro jakoby na desku vůbec nepatřilo. Tajemné vybrnkávání, které občas mění tempo a nic víc. V půli alba připomíná horké unavené poledne. Sice nevím, jak skladba vznikla, ale jsem za ni ráda. Působí harmonicky a dá se na ní dobře spravit chuť. Pro mě je bohužel vrcholem celé Barbary a odsud to jde jen z kopce. Motorhome navazuje jemně, elektronika se do hudby vkrádá pozvolna. Nevyděsí vás. Ale vláčí vás za sebou přes šest minut. A příšerně ztrácí dech. Ova Nova začne o něco svižněji a je hodně snová. Místy ale připomíná candy pop devadesátých let. Poslušně hlásím, že vůbec nezaujala. Zato několikrát zaručeně uspala!
Nylon Strung pokračuje v ospalém tónu, ale na poslech je mnohem příjemnější. Zní jako rozloučení, i když za ní následuje ještě jedna skladba. Má v sobě dost melancholie, škoda že vymizí do ztracena. Twenty Three Blues je vážnější a má údernější začátek než většina ostatních. Industriální zvuk, znatelné beaty, vrací se trochu ke stylu If Rah. A když už jsem tak hezky načala ty filmové asociace, slyším v ní Blade Runner. Vyvolává stejnou atmosféru jako některé skladby od Vangelise. Řadí se rozhodně k těm povedenějším, které utkví v paměti.
Tohle všechno mě dovádí k závěru, že nové album Underworld působí hlavně na posluchače s rozjitřenou myslí. Jste v tvůrčím zápalu, melancholickém rozpoložení? Pusťte si Barbaru. Doporučuju i jako podklad ke čtení. Třeba Raye Bradburyho nebo Arthura C. Clarka. Sci-fi se k Underworld prostě hodí. Samozřejmě záleží na tom, nakolik si s elektronickou hudbou tykáte. Výsledným verdiktem budiž, že polovina tohoto alba je naprosto skvělá a tu druhou od sebe takřka nerozeznáte.
Hudební album: Barbara Barbara, We Face a Shining Future
Interpret: Underworld
Datum vydání: 18. března 2016
Vydavatelství: Caroline Distribution
Tracklist: 1. I Exhale / 2. If Rah / 3. Low Burn / 4. Santiago Cuatro / 5. Motorhome / 6. Ova Nova / 7. Nylon Strung
www.underworldlive.com
