Audiokniha Příběh služebnice: mrazivá sonda za hranice lidského utrpení

Fanoušci úspěšné seriálové adaptace s názvem Příběh služebnice se v dubnu dočkají druhé série. Cenami ověnčený televizní seriál získal své příznivce nejen obdivuhodnými hereckými výkony a zpracováním, ale zejména osobitým příběhem. Stejnojmenná knižní předloha Margaret Atwoodové (1985) strhává svým přesahem do soudobých témat a naléhavě promlouvá k současným generacím.

Vydavatelství OneHotBook nově umožnilo vychutnat si knihu ve zvukové verzi a v naraci Zuzany Kajnarové antiutopický příběh opět bere dech.
Hlavní vypravěčka, služebnice vystupující pod jménem Fredova, posluchače ve vzpomínkách přivádí do Gileádu – republiky rozprostírající se na původním území USA, kde v blíže neurčené budoucnosti došlo k převratu moci do rukou klerofašistů. Nepohodlné obyvatelstvo je zlikvidováno, zbylé je podrobeno nekompromisní indoktrinaci.

Nově nastolená hierarchická společnost funguje na bázi strachu, vyvolaném neustálým dohledem tajné policie a nekompromisními tresty v případě porušení pravidel. Pod záminkou návratu ke kořenům a tradičním hodnotám jsou lidé manipulováni domnělými odkazy na Bibli bez kontextu, pohlížejíc na muže jako oplodnitele a ženy jako rodičky. Zemí však zmítá neplodnost způsobená masivním chemickým znečištěním, a tak jsou plodné ženy převychovávány na služebnice a přesidlovány do domů velitelů, aby jim zplodily děti pod dohledem svých sterilních manželek.

Zdánlivě chronologický děj je často přerušován zabíháním do minulosti či snovými představami o tom, co by mohla být pravda. Posluchač je seznamován s událostmi, jež předcházely převratu nebo k němu přímo vedly. Vypravěčka také často přiznává, že si některé informace domýšlí nebo vytváří četné scénáře, které se mohly, ale nemusely přihodit. Posluchač může na okamžik tápat, kde se nachází v čase. Fredova podobně odbíhá od vyprávění důkladným popisem barev, vůní a předmětů, které zaujmou její pozornost. Těmito odbočkami se postava utvrzuje v síle své paměti a vědomí, a zároveň se těší z toho, že má kam zabloudit v myšlenkách, když se realita stává nesnesitelnou.
Pravidelnou zvukovou interpunkci obstarává hudba, plíživá a surová, v různých obměnách akustické a elektrické kytary.

Zuzana Kajnarová měla s namluvením nelehký úkol. Dlouhé monology občas vystřídá dialog, kde narátorka rozlišuje postavy změnou hlasu. Každá postava, jež se ve vyprávění objevuje, má specifický a rozlišitelný přednes bez ohledu na pohlaví. Kajnarová promlouvá jemně a čistě, umně se vypořádává s extrémním emočním vypětím, vzbuzuje lítost, strach i úzkost. Zároveň je z ní však cítit odstup, kamenná tvář, jako když i ty nejbolestnější příhody musíte prožívat zpoza bílého čepce – v intimitě, přesto zcela obnažená, pod nepřetržitým dohledem. Taková mnohovrstevnatost emocí by nebyla možná bez skvělého zvukového zpracování. Posluchač není vytrhován z příběhu nepříjemnými ruchy či dokonce přeřeky a může se plně oddat příběhu.

100 TIPŮ NA SERIÁLY: DÍL IV.

Jeden by mohl namítnout, že výpověď Fredovy často vybízí ke zvukovým aranžím. Sama jsem několikrát chtěla slyšet zvuk zvonů, které odměřují čas, nebo zvuky výstřelů v pozadí při marné snaze o útěk, které napovídaly smrt manžela, a navždy se tak vypravěčce vryly do paměti.

Umím si představit, nakolik by některé pasáže působily dramatičtěji či plastičteji. Až z „historických poznámek“ v závěru se však posluchač dozvídá o transkripci materiálu z původních nahrávek na magnetofonové pásky. Opuštění podobných zvukových efektů bylo zodpovědným režisérským rozhodnutím.

Posluchač nemá odbíhat k podružným nástrojům dramatizace, nýbrž s trpělivostí a pokorou naslouchat ženě, která prostřednictvím vyprávění znovuprožívá nejhorší zážitky svého života. Zároveň je vypráví s vědomím, že to nejhorší ji dost možná teprve čeká.

V závěru knihy se posluchač dostává k Historickým poznámkám Příběhu služebnice, které přemisťují posluchače do roku 2195 na mezinárodní konferenci věnující se fenoménu Gileád retrospektivně. Hlavního slova se zde ujímá Martin Myšička představující profesora, jenž přepsal a interpretoval osobní zpověď Fredovy. Vydavatelství rovněž láká na exkluzivní kapitolu, kterou Atwoodová napsala výsadně pro audioverzi a v knize není.

V této fázi již slyšíme narátorů více, když pokládají otázky z pléna a Myšička bravurně a přesvědčivě přednáší a odpovídá. Objevuje se reakce publika – smích, potlesk, určité echo známé z výstupů v rozsáhlých konferenčních místnostech. Originální kapitola dodává knize zajímavý rozměr a jednoznačně tvoří přidanou hodnotou audioknihy.
Přestože se příběh odvíjí spíše pomalu a opatrně, osobně bych uvítala více ticha. Zvláště v pasážích, kdy se v textu samotném zdůrazňují dlouhé odmlky, jako například při promluvách tety Lydie. Celkově se však jedná o konzistentní a podařený počin hodný vaší pozornosti.