Divadlo Na zábradlí uvedlo svou první letošní premiéru Krátké rozhovory s odpornými muži. Název vychází ze stejnojmenného souboru povídek amerického spisovatele Davida Fostera Wallace, jako předloha pro inscenaci však posloužily jen některé z nich. Režie se ujala dvojice Adam Svozil a Kristýna Jankovcová, která v Divadle Na zábradlí již vytvořila adaptaci románu Dánská občanská válka 2018-24.
Dánská občanská válka 2018-24. Válka, která trvá příliš dlouho…
David Foster Wallace (1962-2008) je považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů 20. století. Jeho román Nekonečný žert (Infinite Jest, 1996) je odborníky považován za milník americké novodobé literatury. Styl jeho psaní ovlivnili jak jeho rodiče působící na akademické půdě, tak deprese, s nimiž se potýkal a kterým nakonec podlehl, když v roce 2008 spáchal sebevraždu.
Režisérské duo Adam Svozil a Kristýna Jankovcová pojali adaptaci povídek jako terapii, jíž předsedá sám autor literární předlohy. Alespoň do jeho podoby je herec Miloslav König stylizován. Jeho skupina se účastní série terapeutických sezení kdesi na samotě v přírodě, scéna proto připomíná dřevěný srub s krbem. Odstraněním zadní stěny srubu se pak odhaluje kulisa s přírodními motivy.
Začátek se zdá být pozitivní, jsme svědky rozvíjejícího se vztahu mezi mladým párem, i když vzájemná vyznání jsou zabalena do pseudointelektuálních frází marketingových manažerů a vyjádřena grafy a certifikáty, takže od samého začátku je hra obtížněji srozumitelná. Později se zapojí i další postavy a ačkoli jde o zdánlivě náhodně propojené členy jedné terapeutické skupiny, můžeme jejich vztahy číst i jinak. Rozvedení rodiče, zámožný otec a o vše včetně dětí obraná matka, syn, dcera, kterou rozvod rodičů velice poznamenal, a její přítel, jenž se nakonec neukáže být tím pravým. S tím na povrch vyplouvají i pocity frustrace, osamění, nedůvěry, nejistoty, až úpěnlivé potřeby být milován a další negativně zabarvené emoce.
Ovšem rodinná dramata i traumata jednotlivých postav jsou zmíněny spíše mimochodem. Hlavní důraz je kladen na empatii a komunikaci, respektive lidskou neschopnost být empatický a řádně komunikovat. A také na občasnou nesmyslnost skupinových terapií, kdy terapeutovy metody jsou pochybné a zavání to spíše rejžováním peněz. To se ukazuje jednak na neschopnosti terapeuta předat svým pacientům slíbenou cestu k zenu a jednak na kritice jednotlivými postavami v závěru, kdy si stěžují, že za trochu soucitu musí platit nehorázné peníze. Zároveň se dějovou linkou míhá kritika mileniálů, New Age hnutí či konzumerismu, přičemž na pozadí hrají písně jako Don’t Stop Believin‘ od Journey nebo Pachelbelův Canon in D Major.
Pro herce je nejspíš těžké se v záplavě všech těch „termitů“ neztratit, stejně jako pro diváka. Inscenace připomíná klubko vlny, které je místy tak zašmodrchané, že daný kousek už zkrátka nelze rozmotat. Přesto má téma něco do sebe. Ať už je to pojetím režisérů, atmosférou naděje, ale i zmaru, kterou se hercům daří během představení vytvořit, nebo fatálností všeho vyjádřenou postavou Jiřího Černého, o níž si nejsem jistá, zda se jednalo o černé svědomí, smrt, nebo jen terapeutovo zlé dvojče. Možná od všeho trochu.
DIVADLO: KRÁTKÉ ROZHOVORY S ODPORNÝMI MUŽI
Dramaturgie, režie: Adam Svozil, Kristýna Jankovcová
Překlad: Martin Pokorný
Scénografie: Petr Vítek
Kostýmy: Ján Tereba
Foto: KIVA
Hrají: Dita Kaplanová, Barbora Bočková, Miloslav König, Václav Vašák, Jiří Černý, Štěpán Lustyk, Vojtěch Vodochodský
www.nazabradli.cz
