Příběh, který vypráví snímek Tři blízcí neznámí, je neuvěřitelný. Neuvěřitelnější ještě více, když si uvědomíme, že se neodehrál někdy v předminulém století nebo v nějaké totalitní zemi. Stal se před šedesáti lety ve Spojených státech. Opravdu bylo v kolébce demokracie možné, aby si někdo hrál s lidmi jako s laboratorními krysami? Bylo!

První den na vysoké je pro každého tak trochu zvláštní věc. Jenže pro Roberta Shafrana se stal ještě zvláštnějším. Všichni se k němu chovali, jako by ho už dávno znali. Volali na něj: “Ahoj Eddie, jak se máš?“ Nic nechápal, dokud nepotkal svého spolužáka Edwarda Gallanda. V tu chvíli měl pocit, že se dívá do zrcadla.

„Můj Bože, oni lezou odevšad…“

Potkal totiž stejně starého chlapce, který vypadal, jako by mu z oka vypadl. Podobná stavba těla, podobná gesta, velmi podobný účes. Brzy se začíná ukazovat, že tady není něco v pořádku. Oba chlapci byli adoptovaní, a když vyjde najevo, že se oba narodili ve stejný den, ve stejné nemocnici a jejich adopci zařizovala stejná agentura, už je vše naprosto jasné. Senzační události se chytají reportéři New York Post a brzy je podezření potvrzeno. David a Eddie jsou bratři, jednovaječná dvojčata, která byla ve věku půl roku rozdělena a dána k adopci do různých rodin. Pro noviny je to sólokapr. Ovšem ve chvíli, kdy článek vyjde, začne být vše ještě mnohem divnější.

Ten den jede domů metrem David Kellman, je mu devatenáct, stejně jako oběma chlapcům, a tak jej článek o nich zaujme. Jenže v jeho novinách není žádná fotka, a tak se senzací nijak dál nezabývá. Když ale přijde domů, matka mu ukáže fotku v jiném listu. David nechápavě zírá. Vždyť ti dva chlapci vypadají jako on! A narodili se ve stejný den, ve stejné nemocnici, a stejně jako on byli adoptovaní. Okamžitě ví, co musí udělat. Vezme telefon a vytočí číslo do Eddieho domu. Jeho matka, když jí vylíčí, co má na srdci, jen zoufale pronese: „Můj Bože, oni lezou odevšad…“ Příběh jednovaječných dvojčat dostává novou dynamiku, protože se nejedná o dvojčata, ale o trojčata.

Co bylo dál, si asi může každý snadno domyslet. Zkuste si představit, že dáte dohromady tři devatenáctileté kluky, kteří se doposud neznali, ale mají podobný vkus na ženy, skoro stejná gesta, mají rádi stejné věci a dokonce kouří i stejnou značku cigaret. Ameriku jejich příběh začal bavit a z téhle trojky se stávají hvězdy estrád, ale také snad všech večírků na Manhattanu. Užívají si všeho, co jim život najednou nabízel. Jenže pak se začnou věci komplikovat a ukáže se, že možná nejsou tak stejní, jak by se na první pohled mohlo zdát. A co víc, začne se odkrývat děsivé pozadí jejich rozdělení, které – zdá se – nebylo ani trochu náhodné.

Strhující příběh s panákem patosu

Pokud vás nebaví české dokumenty, a připadají vám nudné, na Tři blízké neznámé režiséra Tima Wardleho se nemusíte obávat vyrazit. Ten totiž není, na rozdíl od českých dokumentaristů, přesvědčen, že pokud se divák v kině baví, zpronevěřuje se velkému filmovému umění a stává se komerčním brakem. Vzpomeňme třeba na jinak dobrý snímek Mečair slovenské režisérky Terezy Nvotové (psali jsme zde). Jakmile v něm zazní něco zajímavého, okamžitě režisérka řadí alespoň pětiminutovou pasáž monotónně vypočítávající data ve stylu hodiny dějepisu. Jen aby měl dokument dostatečně vysokou uměleckou úroveň.

Nic takového od Wardleho nečekejte. Se střihačem Michaelem Hartem se nebáli sáhnout k dynamickému střihu, klidně některé záběry pustit podruhé, jen aby udrželi dramatickou linku a dokázali diváka zaujmout, pohltit a strhnout vyprávěním, které je skutečně neobyčejné. Tohle je skoro thriller a dokonce ani ve chvílích, kdy dva hlavní aktéři David Kellman a Robert Shafran jen mluví do kamery na jednolitém pozadí.

Je pravda, že tvůrčí tým měl výhodu v přirozeném kouzlu, které oba – dnes už dospělí muži – mají. Zvláštní pocit je sledovat bratry dnes, kdy už si zase tolik podobní nejsou. Když současně vidíte fotky, jak téměř identičtí byli v devatenácti. Jedná se o americký dokument, a tak nemůže chybět dávka povinného patosu, ale drží se na únosné míře.

Dokument nejen vypráví příběh samotný, ale snaží se také proniknout do jeho pozadí, které je pořádně temné. Navíc nás přivede – tak jako ty, kteří tenhle poněkud zrůdný experiment kdysi rozehráli – k úvaze, jak moc jsou důležité geny, a co všechno dokáže změnit výchova a prostředí. „Geny a prostředí jsou dva velcí soupeři,“ konstatuje jeden z odborníků. A osud Edwarda Gallanda naznačuje, že by na tom mohlo být hodně pravdy.

 

Dokument: Tři blízcí neznámí

Režie: Tim Wardle
Scénář: Tim Wardle
Střih: Michael Harte
Kamera: Tim Cragg
Zvuk: Adam Levý
Účinkují: Edward Galland, David Kellman, Robert Shafran, Evan LeRose, Andrew Lovesey, Jolanta Buttsová, Keith Campbell, Hilary Childsová, Jack Comerford, Will Ennis, Melinda Filiceová, Debbie Galeaová, Ron Guttman, Annie Hollandová, John Hope, Kevin Javgureanu, Mike Klassen, Adrian Lichter, Vincent Mayer, Scott Murray, Matteo Procopio, Silvi Alzetta-Realiová, Marcus Recio, David Straus, Rachel VanDuzer
www.aerofilms.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
10
Informační hodnota
10
Vizuální zpracování
9
Hudba
9