Dokument Tenkrát na východě s Emirem Kusturicou (2018) aneb Divoký kapitalismus na Spektru

S pádem komunistických režimů ve východní Evropě padla také téměř všechna omezení, zákazy a cenzura. Nový dokumentární seriál televizní stanice Spektrum Tenkrát na východě s Emirem Kusturicou zavede své diváky do let, kdy bylo zdánlivě vše dovoleno. V Česku se mluvilo o „útěku před právníky“. Zkrátka tak jako Divoký západ, i divoký východ se stal zemí bez pravidel, kde často hovořily pistole rychleji než zákony.

Průvodcem nového dokumentu Tenkrát na východě se stal proslulý režisér Emir Kusturica. Ten ve svých filmech často ironizuje nové poměry a život na současném Balkáně. Komunistické režimy byly přísně svázané pravidly, vše, co se odchylovalo od oficiální ideologie, bylo zakázáno – porno časopisy se tajně převážely přes hranice ve falešných dnech kufrů, mágové se vyhledávali potají v šeru oprýskaných domů, a kdo si pořídil tetování, byl za kriminálníka. Jak se život v Česku, Maďarsku, Rumunsku či Rusku od té doby změnil, ukázal Kosturica poprvé již 22. listopadu od 22 hodin na TV Spektrum.

Od porna po guláš

Pro běžného obyvatele západní Evropy možná bude působit dokument Tenkrát na východě jako zjevení. Stejně tak pro mladší ročníky, které byly v devadesátých letech ještě příliš mladé na to, aby chápaly, co se kolem nich děje. Ale i střední a starší generace, které změny režimů prožily, mohou v tomhle dokumentu nahlédnout do oblastí, které možná nevnímaly. Kusturica cestuje po jednotlivých východoevropských zemích a vždy se zaměřuje na jeden fenomén, který během vlády komunistických stran fungoval v rámci šedé zóny, a po pádu režimu nabral nový, obvykle ničím neomezený směr vzhůru. Dnes už je většina těchto věcí znovu alespoň částečně regulována, a tak možná i ti starší mohou zavzpomínat, jako to v oněch proslulých devadesátkách bylo.

Zatímco u nás začali podnikatelé nosit fialová saka a bílé ponožky, na Balkáně, v Maďarsku či Rumunsku se obrovsky populární staly čarodějnice, vědmy a esoterika vůbec. Ostatně EZO TV vysílala také u nás v Česku, popularity jako ve zmíněných zemích asi nikdy nedosáhla, ale různé výklady z karet a věštby můžeme dodnes zahlédnout i na běžných televizních stanicích. Jak nás přesvědčí návštěva Marie Campiny, dodnes zde požívají tyto ženy (většinou – věděli jste, že existoval i Maďarský svaz čarodějů?) velké úcty – proto může tato čarodějnice na hlavě nosit zlatou korunu, masivní zlatý náhrdelník a na sobě výrazné červené šaty.

Byla to údajně právě ona, kdo radil Eleně Ceausescuové a svými kouzly zajišťoval jí i jejímu manželovi Nicolaeovi ochranu a nehynoucí lásku všech rumunských obyvatel. Dva měsíce před jejich svržením a rychlou popravou ji prý varovala a nabádala k útěku, bohužel diktátor ani jeho rodina neuposlechli.

Kromě esoteriky nás Kusturica zavede také do prostředí ruské módní a instagramové scény nebo do restaurací, které dokáží z obyčejného guláše udělat „zážitkovou gastronomii“ za obrovské peníze. Zkrátka, jak říká Zdeněk Pohlreich, účtovat 150 Kč za porci svíčkové se zdá zákazníkům moc. Ovšem hovězí pečeně na lůžku z kořenové zeleniny se smetanovo-zeleninovou omáčkou může stát klidně 270 Kč.

Zatímco v některých dílech hraje Česko, konkrétně Praha, spíše menší roli, v pokračování věnovaném porno průmyslu si zahraje jednu z hlavních rolí. Jak už ukázal dokument Rocco o Rocco Siffredim (psali jsme zde), Praha se spolu s Budapeští stala na několik let centrem světového porna. Právě tady natáčely ty největší štáby.

„V devadesátých letech stačilo dívkám v Budapešti věnovat džíny nebo 15 dolarů a byly ochotné natáčet,“ říká s úsměvem velký Sifrediho konkurent Pierre Woodman v dokumentu Tenkrát na východě. A co jsou dívky ochotné na castingu udělat? Kamera musí často rozostřit, aby se dokument sám neproměnil v porno.

Autentické výpovědi

Kusturica je v dokumentu pouhým průvodcem, komentuje předěly, jinak ale do snímku nezasahuje. Asi největší silou Tenkrát na východě je autenticita. Tvůrcům se podařilo mluvit s nejvýraznějšími postavami v daných zemích. Již zmíněná Maria Campina je korunovanou královnou rumunských čarodějnic, Woodman patřil k největším porno producentům světa, ruská živá Barbie Tatjana Tuzová je známá i za hranicemi metropole. Všichni zúčastnění otevřeně vypráví svůj příběh na kameru – můžeme tak vidět třeba záběry z ruského erotického klubu Sergeje Michailova zvaného Bob Jack, nebo čaroděje při seanci.

Bohužel realističnost je někdy trochu na škodu příběhu. Autoři se nesnaží něco vyprávět, to obstarává svými (občas trochu moralizujícími) vstupy Kusturica. Jinak jde o výpovědi jednotlivých aktérů, a byť se prostředí mění a není to jen souvislý statický rozhovor, někdy chybí trocha dynamiky. Skoro si přijdete jako na hodině zeměpisu nebo dějepisu (snad jen porno má svou dynamiku, jen těžko říct, jestli i pro ženy). Přesto si stojí za to tenhle dokument na Spektru pustit.