Americká nezávislá režisérka Debra Granik se rozhodla ve svém nejnovějším filmu Beze stop použít tématu života mimo společnost, které je v posledních letech mezi filmovými či televizními tvůrci oblíbené. Přestože spojila síly s hollywoodským švihákem Benem Fosterem a vycházející novozélandskou hvězdičkou Thomasin McKenzie, výsledek je vinou nudného scénáře rozporuplný.

Film námětem připomíná dva roky starý snímek Captain Fantastic (český distribuční název je Tohle je náš svět). V něm otec rodiny s tváří Viggo Mortensena žije se svými šesti dětmi mimo civilizaci v lese a je nucen se s nimi vydat na cestu přes USA na pohřeb zemřelé manželky.

Ve snímku Beze stop žije také neúplná rodina (otec Will s dcerou Tom) v lese. Na první pohled se ovšem nemají tak idylicky jako v Captain Fantastic. Žijí tajně v národním parku na severu USA. Čas od času se musí přemístit, aby na ně nikdo nepřišel. Přespávají ve stanu, jídlo se snaží pěstovat nebo hledat po lese, v případě nouze chodí do města nakoupit. Will je válečný veterán, dostává od státu rentu a ta tvoří jejich hlavní příjem peněz. Nelegálně si přivydělává prodejem léků, které dostává na své psychické problémy.

Nevyhnutelná konfrontace se státním systémem

Jelikož žít v národním parku je nelegální, jednoho dne jsou Will a Tom dopadeni a nuceni zařadit se do společnosti mezi obyčejně žijící lidi. Zatímco Will je neustále sužován traumaty z války a vzpomínkami na mrtvou ženu a není schopný žít tak, jak ho úřady nutí, Tom se začíná normální život zamlouvat.

Filmová recenze: Tohle je náš svět a vám se nemusí líbit

Očekáváná příběhová linie, ve které se Tom poprvé zamiluje do svého vrstevníka, byla trochu necitlivě ukončena a nijak dál se nerozvíjela. V dalším putování otce s dcerou napříč Amerikou si na svého prvního kamaráda a potenciální lásku ani nevzpomněla. Kupředu se zlehka vyvíjel pouze vztah hlavních protagonistů, jejichž myšlení a cíle se pomalu rozcházely.

Will už nemohl snést žít podle daných pravidel. Rozhodl se tedy s dcerou utéct na druhou stranu USA. Při útěku divák pomalu začíná cítit rozdílné názory obou hrdinů. Tom by se nejraději někde usadila a žila opět v poklidu. Will však není schopen něco takového nabídnout. Problémem je, že není známo, proč je pro Willa tak těžké zůstat s dcerou na jednom místě a spokojeně žít. Je to snad z jeho traumatu z války? Nebo kvůli úmrtí manželky? Nebo je to koktejl obojího? Podle jistých indícií se můžeme také domnívat, že se dříve pokusil o sebevraždu. Nic z toho však ve filmu není potvrzeno ani vyvráceno, proto se může stát, že někteří lidé jeho chování nepochopí a budou ho vnímat spíše záporně.

Nepomůže mu ani smrt za dveřmi

Když spolu dorazí na druhý konec USA, málem kvůli Willově bezohlednosti umrznou. Když se z této situace dostanou, začínáme mít dojem Willova procitnutí. Najdou opuštěnou chatu hluboko v lese, kde by mohli alespoň na chvíli žít podle svých představ. Will však cestou do města na nákup upadne a málem zemře. Když ho Tom po dni najde, vyhledá pomoc. Jsou odvezeni do karavanové oblasti, kde Will dostane adekvátní lékařskou péči od jiného válečného veterána a Tom zde objeví nový domov.

Když se Will uzdraví, Tom plánuje zůstat v karavanové oblasti. Líbí se jí prostředí a má ráda místní komunitu lidí, která mezi sebe oba mile přijala. Will však opět sbalí sebe i dceru a vydá se na další cestu, která nemá konce. Tom však odmítá někam jít, opouští svého otce a vrací se zpátky do karavanu. Divákovi dochází, že Will je na tom psychicky opravdu špatně, přesto není jisté, jestli dokáže pochopit jeho chování, když se vzdá života se svou dcerou a radši se vydá hlubin lesů.

Hlavní hrdinové mají po celý film štěstí, že potkávají samé hodné a čestné lidi. Ať se jedná o sociální pracovníky, kteří mají zařídit jejich zařazení do běžného života, holky v dětském domově, obyvatele karavanové oblasti nebo řidiče kamionu, který je kus cesty veze. Možná proto film ztrácí tempo a začíná být lehce utahaný. Kromě dopadení policisty v národním parku a Willovy nehody zde nejsou skoro žádné pořádné zvraty, které by udržely divákovu pozornost.

Navzdory tomu, že jsou oba hledaní, není ve zbytku filmu o tomto problému ani zmínky. Přitom mohla tato linie také nakopnout rytmus filmu, aby bylo těch 119 minut stravitelnějších.
Silná mohla být vizuální stránka filmu. Těžit se mohlo ze záběrů krásné přírody, ale těch je tu pomálu. Navíc některé záběry se snaží být inovativní a neobvyklé, ale i náročnějšímu divákovi jsou na škodu. Největším pozitivem a chloubou filmu jsou tedy herečtí představitelé.

Ben Foster je už známý matador, od kterého se skvělý výkon očekává, a jen potvrzuje, že Petr Jákl měl šťastnou ruku při volbě hlavní role v chystaném českém velkofilmu Jan Žižka. Thomasin McKenzie už má za sebou nějaké cenné zkušenosti (Hobit: Bitva pěti armád), ovšem teprve ve snímku Beze stop o sobě dává vědět ve velmi pozitivním světle. Za zmínku stojí i vedlejší role, například herečka Dale Dickey, českému diváku známá ze seriálu Jmenuju se Earl, jež si svou roli správkyně karavanové oblasti užívá.

 

Film: Beze stop

Režie: Debra Granik
Scénář: Debra Granik, Anne Rosellini
Střih: Jane Rizzo
Kamera: Michael McDonough
Hudba: Dickon Hinchliffe
Hrají: Ben Foster, Thomasin McKenzie, Jeff Kober, Dale Dickey, Isaiah Stone, Michael Draper, Dana Millican, Ayanna Berkshire, Spencer S. Hanley
www.falcon.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
4
Herecké výkony
9
Vizuální zpracování
6
Hudba
6