Film: Láska podle plánu (2022). Příjemný slaďák s nádechem Bollywoodu

28. 3. 2023

283

Některé kulturní rozdíly vyplynou na povrch až v okamžiku, kdy se po nich začnete dívat. Ale jak zjistí mladá a ambiciózní dokumentaristka, dva sousední domy může dělit světadíl. Její kamarád, se kterým se zná od malička, se totiž rozhodne pro domluvený sňatek. Jeho rodiče totiž pochází z Indie a tak je pro Kaze vlastně nepochopitelné, proč je z toho jeho kamarádka Zoe tak překvapená. Ovšem tohle není zdaleka jediné překvapení, které snímek Láska podle plánu chystá.

Zoe je tak trochu živel. Mladá dokumentaristka poměrně zabodovala svou prvotinou a rázem má pocit, že jí leží svět u nohou. S vydatným přispěním rodiny a nejbližších sousedů se začíná cítit jako taková menší celebrita. To, že jsou sousedé trochu jiní a občas se oblékají do sárí, jí vlastně také nepřijde nijak divné. Vždyť takhle spolu žijí už od malička. S mladým pohledným lékařem Kazimem, zvaným Kaz, spolu strávili mnoho hodin v úkrytu na stromě ležícím blízko hranice jejich zahrad. Kaz je dokonce prvním mužem, se kterým se doopravdy líbala. A jen ona ví, že Kaz již od svých patnácti kouří, což velmi usilovně tají před rodiči.

Jak najít tu pravou lásku

Jenže snad proto, že se s Kazem zná tak dlouho, nevnímá ho Zoe jako potenciální cíl svých romantických citů. Je to prostě kamarád. I když ona sama se v lásce trochu plácá, sex na jednu noc pro ni není ničím nezvyklým. Přestože ji vlastně pokaždé tak trochu zklame, že ten muž, kterého sbalila večer předtím, není tím pravým na celý život. Když jí pak Kaz oznámí, že se bude ženit, je poněkud překvapená. Naprostý šok jí potom připraví informace o domluvené svatbě, která jejího kamaráda čeká. Tedy, abychom byli přesní, není to domluvená svatba, ale asistovaná svatba. Což pro Zoe zní skoro stejně jako asistovaná sebevražda. Jen velmi těžko se smiřuje s myšlenkou na skutečnost, že něco takového je v centru moderního Londýna možné. „Bude to láska na první Skype?“ dotazuje se Kaze. Najednou se ale ukazuje, jak vzdálené si mohou být kultury žijící staletí vedle sebe.

Ještě než se Zoe vzpamatuje z prvotního šoku, přijde další. Všechny její nápady na další filmy producenti zamítnou. Veřejnost chce něco více angažovaného. A tak se v hlavě Zoe v tom okamžiku zrodí nápad – domluvené svatby a moderní svět, vystřelí ze sebe tak trochu bezmyšlenkovitě. Producenti jsou nadšeni, diversita, menšiny, přistěhovalectví, a navíc ženská režisérka. To vypadá na vhodně korektní film pro dnešní dobu. Aspoň podle nich. Zoe ještě v tu chvíli netuší, co všechno ji čeká. A že překonat Kazimův nesouhlas bude vlastně tou nejmenší výzvou, kterou před ni tahle práce pokládá. Nakonec půjde totiž mnohem více o ni samou.

Banální příběh s laskavým nadhledem

Plakát s upoutávkou na film Láska podle plánu hlásá, že za ním stojí stejní producenti, jako za veleúspěšnými snímky Láska nebeská a Deník Bridget Jonesové. Vlastně to samo o sobě říká víc, než měli autoři možná v úmyslu. I když přiznejme si, že Láska podle plánu vlastně k němu moc nesedí. Anglické What’s Love Got to Do with It?, tedy Co s tím má láska společného, je mnohem přesnější. Protože tady nejde ani tak o plánovanou lásku, všichni zúčastnění jsou poměrně smířeni s tím, že nemusí přijít. Nebo až s větším odstupem. Tedy, všichni zúčastnění hinduisté. Jen těžko rozkousatelný oříšek je to pro angažovanou a emancipovanou Zoe, velmi dobře ji ztvárnila Lily Jamesová známá třeba z moderní verze Popelky nebo druhého dílu muzikálu Mamma Mia. Jamesová si roli rozhárané mladé dívky vláčené společenskými pózami i vlastními city vyloženě užívá.

Když už je řeč o citech. Hlavní zápletka je jasná hned od prvních okamžiků a nejspíše ji tuší i naprostá většina čtenářů téhle recenze. Z tohoto pohledu dílo režiséra Shekhara Kapura ničím extra nepřekvapí. Příběh sepsaný scenáristkou Jemimou Khanovou, která vtipně využila své vlastní příjmení pro příjmení ústřední indické rodiny, nepřináší žádné extra překvapivé momenty a strhat ho s tím, že je naprosto předvídatelný, by bylo snadné. Jenže, film Láska podle plánu je prostě romantická komedie a nehraje si na žádný intelektuální snímek řešící existenciální podstatu našeho bytí. Ačkoli, možná trochu ano. V každém případě ale s nadhledem a humorem.

Vlastně vše působí velmi civilně, byť volba kulturního okruhu indických přistěhovalců otevírá prostor k dodání extra porce barevnosti a hudebních motivů. Lehká nadsázka využívající stereotypy bollywoodských filmů působí mile a skoro příjemně. Velká část tvůrců pochází z indické subkomunity, ve snímku se dokonce objeví i Rahat Fateh Ali Khan, pákistánská pěvecká superstar. Ale není to jediná věc, ze které si tvůrci dělají tak trochu legraci. Zatímco v případě Bollywoodu angažovaný přístup současného evropsko-amerického filmového průmyslu už je spíše ironizován a osten kritiky či zesměšnění je více než patrný. Výsledný příjemný dojem ale nepřebije.